Ztráta důvěry

Milá Kristýno, je mi moc líto, co všechno těžké vás potkalo a jaké hluboké rány na těle i na duši si nesete. Rozumím, že v čase obrovské zdravotní zátěže a vyrovnávání se se zásadními osobními ztrátami (představy o budoucnosti, důvěry ve vlastní tělo a zdraví, spravedlnost a předvídatelnost života… a také ztráty důležité části sebe sama – doslova i metaforicky) se vás manželovo hledání sexuálního uspokojení mimo váš vztah osobně hluboce dotklo. A zmiňujete, že už před vaší nemocí to ve vašem manželství (přinejmenším) v sexuální oblasti nebylo zcela šťastné a naplňující – už dřív jste se mnohdy přemáhala či něco svého důležitého obětovala pro dobro vztahu, manželovu spokojenost, pro klid v rodině…

Máte právo se zlobit, máte právo nevěřit, nechtít nebo nebýt schopná odpustit. Máte právo se uzavřít, rezignovat. Odepsat manžela po morální stránce, jako se vám zdá, že on v těžké chvíli a navzdory svým slibům podvedl a odepsal vás po stránce sexuální, ženské. 

Jste velmi unavená, vyčerpaná a nemáte chuť se o cokoliv snažit. Každý máme omezenou „nosnost“ na trápení – a jak sama vnímáte, už dlouho máte naloženo až moc. Je naprosto přirozené, že se chcete vyhnout dalším zraněním a bolesti. Od svého muže, možná od všech mužů, od života, od světa… A je pochopitelné, že chcete mít jasno – raději konec závazkům a realistický přístup než vkládat zbytky sil do nejisté naděje.

Úsporný režim života

Zůstat sama, rezignovat na vztah(y), ženskost, erotiku je za takových okolností velmi sebezáchovné – bezpečné a „energeticky úsporné“. Ale vnímám to jako přechodné období, ne jako definitivu do konce života. Zdá se mi, že potřebujete ještě nějaký čas zůstat v tomto pasivním módu, kde vám všichni a všechno dá pokoj, kde se nemusíte nijak přemáhat a hlavně nehrozí žádná další zklamání.

Procházíte procesem truchlení a vyrovnávání se se zásadní životní změnou, který může trvat roky – a k tomu patří i období hněvu a výčitek, chvíle zoufalého hledání naděje, střídané propady do beznaděje, deprese a rezignace… Odvaha a chuť znovu důvěřovat, milovat a být zranitelná může přijít, až když jsou rány na duši zahojené, až když máte novou vnitřní sílu a sebedůvěru.

Terapii osobní i vztahové se věnujete už rok – vidíte nějaké změny? Cítíte se jinak, alespoň o trochu lépe? (Na „dobře“ je po tom všem ještě brzy.) Rozumíte více sama sobě a svému muži? Dokážete sdělovat svá přání a potřeby? Nebo máte pocit, že to nikam nevede, že na párovku chodíte spíš s pocitem měla bych a jen vás to ještě více vyčerpává a drží někde, kde vlastně už být nechcete?

Zdá se mi zásadní otázka, zda máte svého muže přes to vše ještě ráda. Jestli s ním chcete být. Ne „z hlavy“ (protože třicet let spolu, děti, rodina, společná firma, miluje mě a snaží se…), ale „od srdce“ nebo z těla.

• Jak se cítíte, když jste s ním?
• Co to s vámi dělá, když si představíte, že budete spolu – za pět, deset, dvacet let?
• A jak na vaše tělo působí představa, že se rozejdete?
• Že už vedle vás třeba za rok nebude?

Pokud k manželovi necítíte zřetelný odpor nebo velkou úlevu při myšlence na rozchod, možná je to zatím nerozhodné anebo pod vaší bolestí a strachem ještě kus lásky je.

Pokud nyní nedokážete vnímat vůbec nic nebo jen velký zmatek, zřejmě potřebujete ještě hodně odpočívat a být v klidu sama se sebou. Odpojit se alespoň na chvíli od vnějších tlaků. Neláká vás třeba dovolená o samotě? Možná by pomohlo odloučení od manžela na nějaký čas.

Bylo by nyní přijatelné „mít provizorně jasno“ v tom, že zatím nic jasné není? V době krize nebo procesu truchlení je lépe nedělat zásadní rozhodnutí, závazky a plány. Zatím stačí nedávat snahu a energii tam, kde nyní nedůvěřujete, kde ještě nevíte, zda chcete zůstat.

Ale ani se neuzavírat! Nechat věci plynout a rozhodovat se vždy jen pro dnešek, nejvýš pár dnů dopředu. Zkoušet a zkoumat, jak vám je a kam vás to táhne, bez ambice nyní vyřešit váš vztah a budoucnost.

Jako dřív už nic nebude…

Zmiňujete, že se ve vašem vztahu pokazilo, co dříve fungovalo automaticky a láskyplně. To je pochopitelné, bylo toho na vás oba i váš vztah moc.

Napadá mě, že pro muže zpravidla bývá sex více potřebou tělesnou než vztahovou – ženy to většinou cítí naopak. Také způsob zacházení s emočními a jinými problémy bývá u mužů více orientovaný na praktické řešení, u žen spíše na emoční oporu, blízkost, sdílení a bezpečí.

Vy svého muže za ty roky dobře znáte. Dokážete připustit, že jeho hledání sexuálního uspokojení v placených službách mohlo být zoufalým řešením patové situace ve vašem soužití?

Dovedu si představit, že i něco pro ženu tak nepochopitelného dělal s dobrým úmyslem, možná dokonce s láskou – nechtěl vás zatěžovat, nechtěl se hádat a jeho fyzické uspokojení mu možná i pomohlo některé těžké chvíle s vaší nemocí lépe ustát.

Rozhodně to vše otřáslo vámi oběma, zažili jste věci a udělali chyby, které nejde vzít zpět. Není možné se vrátit a žít jako před tím vším. Pokud (oba!) budete chtít být spolu, potřebujete najít nový způsob, jak na to.

Můžete nechat svého muže, ať vás zkusí „sbalit“? Ať vás přesvědčí o svých kvalitách a citech? Možná potřebujete něco nového, zvláštního, aby pro vás byl znovu přitažlivý. Možná potřebujete, aby se snažil víc, déle nebo nějak jinak – aby se to zraněné ve vás mohlo uvolnit a uvěřit, že vás skutečně miluje a nechce vám ublížit. Možná potřebujete od něj něco slyšet? Nějaký čin?

Nemusí to být nic „rozumného“, logického. Někdy v skrytu duše toužíme po pomstě, aby ten, kdo nás zranil, pocítil, jak to bolí. Nejde o to se skutečně mstít, ubližovat, ale často pomůže si tuto touhu uvědomit a dovolit. Většinou se mluví o nezahojené a opomíjené bolesti.

Pak je třeba znovu se ptát, co dobrého můžeme udělat, aby to bolelo méně. A někdy potřebujeme třeba symbolický důkaz, gesto, které stvrdí, že dotyčný pochopil a znovu stejnou chybu neudělá. Někdy pomůže čas a malé společné radosti.

…ale budoucnost je otevřená

Je možné, aby se člověk změnil? Změna je základní atribut života! Váš muž se jistě změnil za léta, co jste byli spolu. A jistě se změnil i za období vaší nemoci. Otázka je, zda ty změny směřují k muži a vztahu, se kterým si umíte představit další měsíce, roky, zbytek života. Jste alespoň maličko zvědavá?

I vy jste se jistě hodně změnila! Ale zatím se zdá, že pro něj jste stále – nebo znovu – ženou, se kterou on chce být. I po všech vašich nemocech a operacích! Říká, že vás miluje, chce vztah udržet a už rok se tomu aktivně věnuje, dokonce s odbornou pomocí. Zdá se tedy přinejmenším silně motivovaný.

Ale tím vy nejste povinna cítit to a chtít stejně. Jeho snaha vás nezavazuje. Můžete ho nechat, ať dělá, co mu dává smysl – a sama zůstat u toho, co nyní dává smysl vám a na co máte sílu. Co vám dělá radost, z čeho máte dobré pocity? Co vás baví? O čem sníte?

Odlišné (nejen!) sexuální potřeby ve vztahu dvou lidí jsou naprosto normální. Mohou být zdrojem konfliktů a nepohody i důvodem k rozchodu – anebo také příležitostí k osobnímu růstu a prohloubení vztahu. Záleží na tom, jak je uchopíme.

Pokud ustoupíte z předpokladu, že nějak je to správně, že se s mužem musíte shodnout, že jeden nebo druhý musí ustoupit a přizpůsobit se, otevírá se velký prostor pro kreativitu, společné hledání, zkoušení, zkoumání. A samozřejmě také osobní hledání každého z partnerů, jak své potřeby naplnit sám, ale s respektem k druhému, ke vztahu a společným hodnotám.

Intimní tělesný kontakt je velmi důležitou složkou či poutem ve vztahu, není to však „manželská povinnost“ nebo podmínka fungování. A může mít nesčetně podob! Sexualita není jen pohlavní styk, může to být cokoli, co přináší tělesný prožitek radosti, potěšení, něhy, živosti.

Vím, že nyní jste bez energie a chuti do vztahu i jakékoli erotiky. Chápu, že vás asi žádné objevování neláká. Nemá smysl na sebe tlačit. Ale i kdyby vaše manželství a partnerský sexuální život už žádnou budoucnost neměly, sama se sebou a svým tělem ještě budoucnost máte. A zasloužíte si cítit se spokojená a plná energie, silná a odvážná.

K tomu potřebujete tělo, kterému rozumíte a jste v něm dobře „zabydlená“. Kromě osobní psychoterapie by vás v tom mohly podpořit například masáže, kraniosakrální terapie, jóga, mohendžodáro nebo třeba tanec a sdílení v ženském kruhu. Cokoli, co vás přiláká a udělá vašemu tělu dobře, v čem se budete cítit „živá“ a v pořádku – pro začátek třeba jen na chvíli.

Moc vám držím palce, ať najdete svou cestu k radosti, chuti do života a časem třeba i do vztahu a intimity!