Ztracená touha

„Kde někteří muži milují, necítí touhu, kde touží, nemohou milovat.“ To jsou slova Sigmunda Freuda, který navrhl takzvanou teorii komplexu Madonna‑Hure (v doslovném překladu komplex Madonny a prostitutky). Ten předpokládá, že někteří muži nahlíží na ženy buď jako na nevinné, cudné a ctnostné madony, které jsou symbolicky panny a zároveň matky – anebo jako na chtivé, nečisté, svůdné a promiskuitní prostitutky, které jsou optikou společenských norem odsuzovány a nepřijímány, avšak vnitřně po nich muži touží.

Je třeba zmínit, že Freud žil v puritánské době přelomu 20. století ve Vídni, kdy témata týkající se sexu byla tabu a na neposkvrněnost, zdrženlivost a čistotu žen byl kladen velký důraz. Tohoto nápadně se opakujícího vzorce si všiml u mužů, se kterými hovořil v rámci své praxe. Doba se v mnohém změnila, přesto je i po více než sto letech tento fenomén v některých partnerských vztazích stále zřetelný.

Sex, nebo vztah

Lukáš s Karolínou dlouho vedli spokojený partnerský život, po sexuální stránce vyvážený. Když Karolína otěhotněla, postupem času začal sexuální zájem ze strany Lukáše upadat. Jelikož se během těhotenství potýkala se zdravotními komplikacemi, sama na sex neměla ani pomyšlení, a tak situaci neřešila. 

Přešlo šestinedělí, rodiče se pomalu začali usazovat ve své nové roli, intimní život však byl na bodě nula. Lukáš o Karolínu po této stránce nejevil zájem, jakékoliv tělesné sblížení odmítal s tím, že je unavený, že je toho všeho moc, že má hodně práce a podobně.

Karolína začala Lukáše podezřívat, že má nemanželský poměr. Trpělo její sebevědomí, protože si myslela, že se Lukášovi po porodu nelíbí a že ho nepřitahuje. To vše začalo výrazně vstupovat do jejich vztahu, vznikala nedorozumění, hádky a panovalo mezi nimi dusno. Z pohledu Lukáše bylo však vše jinak, jen to Karolíně nechtěl přiznat.

Během jejího těhotenství na ni začal nahlížet jinou optikou. Nešlo ji vnímat jako přitažlivou ženu, se kterou je možné provozovat sex, ale jen jako budoucí matku. Jeho přítomnost u porodu vše ještě prohloubila. Viděl, jak Karolína trpí a jak porod ve skutečnosti vypadá. V roli matky ji obdivoval, staral se o ni, záleželo mu na tom, aby ona i dítě byli spokojení. Avšak sexuálně toužit po Karolíně nešlo.

Jana a Pavel se poznali, když byli oba single. Ani jeden z nich nechtěl vstupovat do vážného vztahu, domluvili se tedy na „přátelství s výhodami“. Pavel v této fázi na Janu nahlížel jako na milenku, se kterou je možné se v sexuální oblasti zcela uvolnit a být sám sebou.

Postupem času se jejich vztah začínal prohlubovat, až vytvořili plnohodnotný pár. Pavlovo vnímání Jany se změnilo. Již to nebyla milenka, ale partnerka, se kterou je třeba se chovat jiným způsobem. Sexuální přitažlivost ze strany Pavla se rapidně snížila.

Černá a bílá

Žena je buď světice, nebo hříšnice. Není nic mezi. Někteří muži nejsou schopni tyto dva aspekty integrovat do jedné osoby, sjednotit obě polohy v rámci téhož vztahu. Vedle stabilního partnerského vztahu, v němž ale není přítomná sexuální touha, tak často hledají milenky, s nimiž mohou projevit svou sexualitu. Komplex Madony se násobně umocňuje v momentě, kdy partnerka otěhotní a následně porodí dítě.

Problémem je černobílé štěpení, v rámci kterého je na ženy nahlíženo pouze jako na matky nebo na milenky. V tomto vidění je ženská sexualita degradována na něco nečistého, necudného a zavrženíhodného, a proto je umisťována do osobnosti milenek, se kterými je možné si ji zažít.

Tito muži adorují ženy, které měly minimum partnerů, jelikož to naznačuje, že mají také nemnoho sexuálních zkušeností. Tyto ženy staví na piedestal, jsou pro ně atraktivní právě svou sexuální střídmostí. Ženy, které jsou považovány za milenky, nejsou brány vážně, stojí na druhé koleji a nejsou hodny plnohodnotného vztahu.

Zvíře v nás

Ženská sexualita je někdy pro muže těžko uchopitelná, nemusí jí plně rozumět, což v nich může vyvolávat úzkost. Mohou vůči ženám na nevědomé úrovni pociťovat hlubokou ambivalenci. Na jedné straně se o ženy velmi zajímají, jsou jimi fascinováni a přitahováni, zároveň se jich ale svým způsobem bojí.

To bývá způsobeno mnoha proměnnými, například obavou z pohlcení vztahem, strachem z opuštění, z ženskosti, z jejich vlastní nedostatečné dominance či mužství, z toho, že je žena „přeroste“ a podobně. Druhou stranou téže mince je pak idealizace partnerky.

Ta může vést ke snížení až vymizení sexuální vzrušivosti s partnerkou, na kterou je nevědomě nahlíženo jako na posvátnou a nesexuální. Muži mohou mít strach projevit svou pravou sexualitu, své nejvnitřnější touhy a přání, aby nebyli odmítnuti, odsouzeni a zavrženi. Mohou se za ně také stydět. Nedovolí si být v intimní oblasti stálého vztahu sami sebou, obávají se, že by v očích své partnerky klesli.

Zároveň do hry vstupuje aspekt toho, že na ženu, se kterou žijí, chtějí nahlížet jako na čistou, slušnou a něžnou bytost, se kterou se živočišný sex neprovozuje. Nechtějí ji „ponížit“. Své touhy mnohem snadněji realizují se ženou, které si neváží jako své partnerky. K naplňování tužeb skrývaných před partnerkou tedy může docházet s milenkou či v rámci placeného sexu a motivací nemusí být nutně fakt, že chtějí svou partnerku opustit.

Teď jsi máma

Ve vztahu, ve kterém nejsou děti, může být žena vnímána jako smyslná, se svými touhami, otevřená sexuálním aktivitám, které uspokojují oba partnery. Do té doby, dokud neotěhotní nebo neporodí dítě. Těhotná žena může v muži vzbuzovat pocit, že je důležité a potřebné se o ni starat, chovat se k ní s úctou a něžně. Je v „jiném stavu“ a je třeba opatrnosti. Sexuální podtext se vytrácí a apetit klesá, až zcela vymizí.

Madonin komplex bývá zřetelnější, pokud se dítě narodí přirozenou cestou. Porodní cesty jsou pak vnímány jako část těla, která dává život a kudy přišlo dítě na svět, než aby byly spojovány se sexuálním potěšením. Zvlášť pokud je muž u porodu přítomen a vidí, čím si partnerka musí projít. Pohled na ni se tak může změnit v tom smyslu, že ji nyní vnímá jako matku, přestává pro něj být sexuálně atraktivní, jelikož její role je nyní zcela jiná.

Nevyřešený vztah s matkou

Kořeny Madonina komplexu často leží v nevyřešeném vztahu s matkou, která pro chlapce v určitém období mohla představovat objekt infantilní sexuální touhy. Matka jeho náklonnost přirozeně neopětovala (nebo ne tak, jak by si představoval), což mohlo chlapce velmi frustrovat a narcisticky zasáhnout, jelikož byl zvyklý na matčinu bezpodmínečnou lásku.

Ve vývoji chlapce je však důležité, aby pochopil, že matka a otec tvoří pár a že mezi ně nikdy nemůže vstoupit a převzít otcovo místo. Pokud muž touto Oidipovskou situací zdárně neprojde, může ve snaze zachovat si idealizovaný obraz matky štěpit své nahlížení na ženy.

Jeho oficiální partnerka je ta čistá, neposkvrněná a ctnostná (jako jeho představa o matce), kdežto ženy, které ho sexuálně přitahují a reagují na něho, jsou devalvovány, jelikož živočišná sexualita k ctnostnému obrazu matky, respektive partnerky nepatří. Muž pak vstupuje do vztahových situací, kde nevědomě opakuje svou ranou dynamiku s matkou. S tím pak také může souviset skrytá agrese vůči partnerce v podobě odmítání sexu s ní. Tak si muž vybíjí svou frustraci a vztek na matce, kterou prostřednictvím partnerky trestá.

Chlapec tedy mohl zažít nesnesitelnou frustraci nebo hluboké narcistické zranění z rukou matky. Frustraci v tom smyslu, že matka byla příliš chladná a emočně nedostupná. Muž si v pak dospělosti hledá ženy, které jsou matce podobné a se kterými by mohl napravit svou bolestivou zkušenost. Na symbolické rovině si opakovaně hledá partnerku, s níž by mohl reparovat svá dětská zranění.

Partnerka tak začne být vnímána jako matka, se kterou se logicky nesouloží, sex s ní je tabu. Muž tak nemůže mít sexuální styk se svou partnerkou, jelikož na něho nevědomě nahlíží jako na incest. Pokud partnerka porodí dítě, stane se tedy skutečně matkou, může se toto nahlížení na ni ještě více prohloubit.

Sjednocení protikladů

Ženy ve skutečnosti mohou být obojí – jak starostlivé a pečující matky, tak i ženy se svými sexuálními touhami. Jedno nevylučuje druhé. V každé ženě je něco z obou kvalit. Problémem je, že někteří muži nedokážou tyto dva aspekty sjednotit v jedné ženě.

Pokud ve vztahu klesá sexuální aktivita, je dobré, aby o tom partneři mluvili a otevřeně si sdělili, co se v každém z nich děje. Zamlčování plodí další a další dusno, vytrácí se pohoda a vyladění na sebe navzájem.

V terapii je důležité, aby muž na racionální i emoční rovině pochopil, že ženy není třeba takto striktně kategorizovat. Že je to spíše kontraproduktivní. To se může podařit přes pochopení vztahové dynamiky s vlastní matkou a nahlédnutí toho, co vše z ní opakuje v dospělosti ve vztazích s ženami.