Zrození osobnosti

Raným psychickým vývojem se zevrubně zabývá lékařka a psychoanalytička Margaret Mahler. Vytvořila teorii, kterou postavila na předpokladu bezpečného vztahu s matkou nebo pečující osobou. Její práce je založená na systematickém pozorování chování mezi matkami a dětmi. Jaké vývojové úkoly rané období života před dítě a jeho matku klade?

Prvotní jednota

Je logické, že v prvních měsících či letech dítě s matkou splývá. V podstatě tvoří jednotu, jelikož matka staví potřeby dítěte nad své, zcela svůj život přizpůsobí jeho rytmu a požadavkům. V momentě, kdy se u dítěte začnou projevovat první náznaky separace, je důležité, aby je matka nepřipoutávala zpět k sobě, snažila se svou úzkost z jeho oddělování se korigovat a nepřenášet na dítě.

V prvním měsíci života se dítě nachází v tzv. autistické fázi (toto pojmenování není ve smyslu patologickém – vyjadřuje stav, v němž dítě existuje). Žije v jakési skořápce, je pasivní, pouze přijímá podněty zvenku. Není schopné rozlišit mezi sebou, matkou a okolním světem. Většinu času spí nebo podřimuje, vnímá jen své biologické potřeby. Zde je důležité zmínit, že dítě si neuvědomuje, že uspokojování jeho potřeb přichází zvenku.

My dva

Následně přichází fáze, kdy spolu dítě a matka symbioticky žijí ve specifickém systému, v dyádě. Matka reaguje na potřeby dítěte, je nastavená na jejich uspokojování, vzájemné soužití je velmi těsné a intenzivní. Významným kontaktem v tomto období je kojení, které je důležitým prvkem také v psychickém vývoji.

Matčin prs může dítě vnímat jako dobrý, poskytující dostatek potravy v situaci, kdy dítě potřebuje. Nebo naopak jako zlý, když například není k dispozici nebo matka nemá dostatek mléka. Tím si dítě vytváří představu o okolním světě, který není předvídatelný, nemůže se spolehnout na to, že mu bude poskytnuta potrava, když bude potřebovat, a tím se zakládá jeho nedůvěra.

Separace a individuace

Následující období popsala Margaret Mahler jako fázi separace‑individuace. Od přibližně pátého měsíce věku začíná být dítě více aktivní, jeho psychomotorický vývoj mu umožňuje důkladněji prozkoumávat okolí, je zvídavé a o vše kolem sebe se zajímá. Jak postupně dospívá do 8. měsíce, začíná vnímat oddělenost sebe od matky a okolního světa, rovněž dokáže rozpoznat cizí osoby.

S tímto přichází další důležitý vývojový skok, a to negativní reagování na cizí osoby, tzv. separační úzkost. Je významným milníkem, protože si dítě začíná uvědomovat jedinečnost pouta a vazby s matkou. Vnímá, že s jinou osobou vztah není takový, matka pro něho je jedinečná.

Tato úzkost je přirozená, poukazuje na zdravý psychický vývoj dítěte. Pokud děti tyto projevy nevykazují, může to značit fakt, že nedochází k rozlišování pouta k matce nebo je toto rozlišení vývojově posunuto, případně jde o děti, které jsou psychicky vysoce odolné.

Elastické pouto

Následný skok ve vývoji je spojený s obdobím, kdy dítě začíná chodit. Opět se mu otevírají nové a nepoznané možnosti, které chce prozkoumávat. Zároveň se může od matky více vzdálit, vše však probíhá pod jeho neustálou kontrolou: rozběhne se, ale otáčí se a kontroluje, jestli je matka v dohledu.

Pokud potřebuje, k matce se vrací, aby se ujistilo, že tu pro něho je, a následně opět exploruje okolí. Jedná se o tzv. elastické pouto s tím, že se jeho pružnost stále pokouší a posouvá. V toto období je důležité, aby matka dítěti stále poskytovala podporu, ale zároveň mu ponechala dostatečnou volnost a podněcovala je k samostatné aktivitě. To mu umožňuje zdravě růst.

Vím, že máma nezmizí

Následně dítě začíná zjišťovat, že jeho oddělenost od matky je značná, a pociťuje obavy. Tím dochází k tomu, že začne na matce opět více lpět, protože se okolního světa obává. Ve dvou letech by dítě mělo dospět do fáze tzv. objektní stálosti, kdy vnímá matku jako stálou osobu ve svém životě, je si vědomo toho, že existuje, i když ji nevidí, a umí fungovat, i když není přítomna.

Aby dítě prošlo všemi výše zmíněnými fázemi, je třeba také zapojení matky, a to v tom smyslu, že mu k jeho vývoji ponechá dostatečný prostor a zároveň mu poskytuje podněty, které jeho růst podporují.

• Matka například může své dítě úzkostně ochraňovat a hlídat na každém jeho kroku – pak nezíská pocit, že dokáže něco samo bez její pomoci, pěstuje se jeho závislost na matce a v konečném důsledku i závislost matky na dítěti.
• Zároveň pokud je dítěti ponechána přílišná volnost, nemá dostatek podnětů ke svému rozvoji, může se jeho vývoj zpomalit nebo ustrnout v určité fázi.

Opět se dostáváme k oné přiměřené míře podpory dítěte, péče o ně a zároveň k ponechání prostoru k tomu, aby i ono samo mohlo přispět ke svému rozvoji. Důležité je, aby bylo dítě separováno fyzicky i psychicky. Jedině tak je ve svém vývoji schopné vnímat svou oddělenost od matky.

Vytváří se tím jeho zdravá a přiléhavá reprezentace jeho samotného, což je velice důležité jak v dětském věku, tak následně v tom dospělém. Pokud si dítě vytváří obraz sama sebe takový, že je schopné (v návaznosti na svou vývojovou úroveň) zvládnout určité věci samo a také některé svým přičiněním ovlivnit, buduje si tuto důvěru do budoucna.

V dospělosti se pak tato sebereprezentace projevuje jako víra, že dokážu ovlivňovat věci ve svém životě, že nejsem jen vláčen vnějšími okolnostmi a druhými lidmi, ale že „mám na to“ dění okolo sebe ovlivňovat. S tímto může souviset i vnímání a držení si vlastních hranic: kam až si pustím druhé, jak si své hranice dokážu nastavit a obhájit.

Více k tématu:Margaret Mahler – Psychologický zrod dítěte