Zpackané životy věčných hledačů

Psychologický slovník říká, že sebepřijímání je „přijímání sebe sama, realistický pohled na vlastní schopnosti, celkovou hodnotu, stejně tak jako na svá omezení; schopnost přiměřeně obojí prožívat“.

A hned v definici máme kámen úrazu – čí ten realistický pohled vlastně má být? Můj? Váš? Rodičů? Vaší třídní učitelky ze střední nebo ze základky? Stejně jako receptory umožňují každému odlišně vnímat vlnění, tedy světlo či zvuk, tak naše zkušenosti, znalosti, okolní prostředí a mnoho dalšího ovlivňují subjektivní vnímání reality.

Neviňme rodiče za zpackaný život

Když mluvíme o sebepřijetí či osobnosti, jako jedna z prvních asociací mi vyskočí jméno Sigmunda Freuda, který už velmi dávno předložil svou teorii psychosexuálních stadií vývoje. Rozvádí, jaké potřeby jsou v daných obdobích života dominantní a jakým způsobem se může promítnout jejich uspokojení, resp. frustrace z neuspokojení. Každé stadium má svá specifika, a pokud v některém z nich vývojově klopýtneme, může nás to různě ovlivnit do budoucna.

Neučte se jen „mít se rád takový, jaký jsem“ – osobně v tom cítím pasivní přístup. Mnohem strategičtější je najít si čas, pošťourat se v sobě a pojmenovat si své silné stránky a limity.

Jako jeden příklad z mnoha uvedu hned první, tedy orální stadium, kterým prochází dítě v prvním roce života. Zdrojem libých pocitů má v tomto období být stimulace kolem úst: kojení, cucání palce a také ocumlávání věcí, což je způsob, kterým děti zpočátku poznávají svět. V ideálních podmínkách dítě v této době prožívá pocit bezpečí plynoucí z blízkosti matky a uspokojování fyziologických potřeb, což vede k libým pocitům.

Subjektivní vnímání přemíry či nedostačivosti takových pocitů může mít vliv na vlastnosti a vztahy v budoucnu.

• Nedostatečné uspokojování potřeb dominantních v orálním stadiu se dle této teorie v dospělosti projevuje jejich dosycováním. Může se tak vyvinout např. fixace na jídlo, kouření cigaret a další závislosti, zvýšená potřeba nových informací (přímo je hltáme) či zážitků. Se závislostmi se také člověk nemusí potýkat jen na fyzické úrovni, objevují se i závislosti vztahové – tyto osobnosti chtějí být zahrnovány pozorností a péčí, vyžadují podporu apod.
• Opačný extrém, tedy nadměrné uspokojování potřeb, zase může vést k lehkovážnosti, manipulaci a v těch lepších případech jen k optimismu. A to byl, jak jsem psala dříve, jen jeden příklad z mnoha.

Když se tedy vrátím k původní otázce a propojím ji s odstavci výše – znamená to, že jakmile někdo v prvním roce života neuspokojil naše potřeby ideálně, jsme už navždycky odsouzení k orální fixaci? Domnívám se, že ne. Svalit vinu za svou nespokojenost na druhé je velmi bezpečné řešení. Máme totiž zcela přirozenou tendenci vidět sami sebe jako klaďase s univerzální pravdou v kapse. A ostatní nevidí věci objektivně, chovají se nerozumně nebo jednoduše nemají pravdu. Jenom my jsme letadlo.

Čtyři důležité otázky

Existují samozřejmě extrémní situace nedosycení potřeb a ty v žádném případě nechci zlehčovat. Každý člověk má individuálně vrozené schopnosti a dále historicky i situačně naučené způsoby vyrovnání se se stresovými situacemi, frustrací apod.

Někomu k reálnému pohledu na sebe sama, potažmo sebepřijetí stačí pokec s kamarády jako forma zpětné vazby, někdo stráví měsíce na terapii a někoho ani nenapadne nad takovými věcmi přemýšlet. Pokud se tímto tématem právě zabýváte, odpovězte si na několik okruhů otázek:

Z jakých pohnutek se zabýváte sebepřijetím?

• Někdo vám řekl, že je dobré mít se rád přesně takový, jaký jste?
• Současný stav vám v něčem brání?
• Pokud na sobě budete pracovat, mohlo by vás to někam posunout?

Zamyslete se, co očekáváte, že získáte změnou či vhledem. Upřímná odpověď může být nepříjemná, na druhou stranu je jen vaše a nemusíte ji nikomu sdělovat. Pokud však konstruujete větu nápadně podobnou struktuře „až – tak“, dejte si pozor, abyste se neupínali k jednomu cíli, který má změnit celý váš život. Většinou totiž takovou moc nemá.

Co pro vás sebepřijetí znamená?

• Fyzický vzhled, změnu určitého chování, skvělé vzdělání, jiný styl života, povýšení v práci, osvojení určité dovednosti, nebo něco jiného?
• A když dosáhnete tohoto cíle, budete už se sebou spokojení, nebo na sobě chcete pracovat celý život?

Zmapujte si nejen to, co vám nevyhovuje, ale zejména své silné stránky, na kterých můžete pozvolna začít stavět a rozvíjet se dál.

Co nebo kdo je v pozadí?

• Učíte se anglicky, protože vám to pomůže k povýšení, které povede k většímu platu, za který si koupíte nové auto? V tom slyším trošku moc až.
• Chcete zhubnout, protože se přítel zmínil, že ty modré šaty vám vždycky tak slušely, a vy už se do nich nevejdete?
• Když budete spokojení sami se sebou, najdete si nový vztah, práci, koníček?

Je vaše motivace vnitřní, nebo vás k přemýšlení ponouklo něco zvenčí?

Co pro sebe můžete udělat už dnes?

Samozřejmě je dobré vědět, kam míříte, ovšem monstrózní cíle se někdy místo motivace změní ve strašáky a velké oči vás mohou snadno odradit. Zkuste už dnes udělat maličkost, která vám zabere maximálně pět minut. Hlavně ale nenechávejte první krok na zítra: připravujete se o důležitý motor k jednání, ať už se projevil ve formě naštvání, odhodlání, radosti či jiné silné emoce.

Poznat se a mít se rád

Sebepřijetí je tak trochu vrtošivá potvora. Někoho bude stát bezpočet sezení terapie, jiný si vystačí s lehkou introspekcí či se zpětnou vazbou blízkých. Existují lidé sami se sebou spokojení, ať se děje, co se děje, bez ohledu na názor okolí, a naopak také věční hledači sebe sama.

Využívejte celý web.

Předplatné