Změna, nebo jistota?

S tímto vnitřním konfliktem se ve svém okolí i v rámci své praxe potkávám prakticky denně. Kolik lidí setrvává v neutěšených vztazích, v mizerné práci či v zajetých kolejích stereotypů z jednoho jediného důvodu – protože tato mizérie je známá a bezpečná a vrabec v hrsti (i chcíplý) je lepší než holub na střeše?

Skoro by se zdálo, že konflikt touhy s potřebou jistoty je neřešitelný a že můžeme pouze dle situace vychýlit rovnováhu tu na jednu, tu na druhou stranu. Volit vždy buď/anebo. Jenže co když je to jinak? Co když jen většinu úsilí, které do vybudování životních jistot investujeme, vkládáme, obrazně řečeno, na špatný účet?

Vnější opěrný systém

Kvůli tomuto článku jsem si udělal takovou malou anketu mezi svými přáteli. Ptal jsem se, o co se vlastně v životě opírají? Jejich odpovědi by se daly shrnout do tří oblastí.

1. Majetek: dům, auto, vlastní firma, finanční rezervy, …
2. Vztahy: rodina, kolegové, přátelé, …
3. Status: absolvent VŠ, expert s dvaceti lety zkušeností, spolehlivý zaměstnanec, …

Majetek, vztahy a status tvoří naše osobní zázemí. Takto si vytváříme jakýsi „ostrůvek bezpečí a jistoty“, který nám má sloužit nejen jako oblast pro seberealizaci, ale také jako opora.

Zázemí nám pomáhá získat jistotu jen pro rozhodnutí, která se netýkají zázemí samotného. A to jsou ta méně závažná rozhodnutí.

Od zázemí očekáváme, že bude fungovat jako airbag – že utlumí či zcela eliminuje důsledky možných životních karambolů. Mám‑li přátele, mohu se celkem spolehnout, že mi nabídnou pomocnou ruku, když se mi cokoliv přihodí. Mám‑li něco na účtu, pak vím, že kdybych náhodou přišel o práci, nějakou chvíli to zvládnu…

Zázemí v tomto ohledu plní svou funkci dokonale, jenže to pro realizaci náročných rozhodnutí v našem životě nestačí. Proč? Ze dvou důvodů.

První z nich je, že zázemí nám pomáhá získat jistotu jen pro rozhodnutí, která se netýkají zázemí samotného. A to jsou ta méně závažná rozhodnutí v našem životě, se kterými bychom si poradili i tak.

Pokud je například pro vás důležitou součástí vašeho zázemí stabilní zaměstnání, bude pro vás těžké (ne‑li nemožné) změnit práci, i kdybyste v ní byli velmi nespokojení. (Tedy za předpokladu, že se při hledání jistoty spoléháte pouze na své zázemí.)

Druhý důvod, proč zázemí samo o sobě pro realizaci důležitých rozhodnutí nestačí, je však mnohem zásadnější. Je to proto, že nás ani tak neděsí nenadálé situace samotné, jako to, jak si s nimi poradíme. To my jsme (ve svých vlastních očích) ten slabý článek! Bojíme se, že budeme bezmocní a nebudeme si vědět rady, že nás přemůžou emoce či udolají výčitky, že zpanikaříme a ztratíme nad sebou kontrolu…

Pro dosažení vnitřního klidu a jistoty je třeba vedle budování zázemí zaměřit své úsilí především na budování důvěry v sebe.

Zázemí nám může poskytnout vnější oporu, ale k čemu nám to bude, když se sesypeme? A jak dlouho na takovou podporu můžeme spoléhat? To je to, co nás opravdu znejišťuje.

Dobré zázemí nám totiž ve skutečnosti dává spíše větší svobodu – větší manévrovací prostor pro hledání cesty, jak si s případnou obtížnou životní situací poradit – nikoliv větší jistotu, že si s ní skutečně poradíme.

Důvěra v sebe

Přednáška 24. října 2024