Životní mapa

Syndrom vyhoření (burnout) většina lidí zná, ale existuje také syndrom znudění (boreout). Oba mají podobné příznaky, a dokonce se i kombinují. Potom vznikne něco jako boredom‑burnout neboli vyhoření z nudy. S teorií o syndromu znudění poprvé přišli v roce 2007 Philippe Rothlin a Peter Werder, dva švýcarští obchodní poradci. Přijde mi úsměvné, že aniž bych o jejich teorii někdy četla, přemýšlela jsem o tom samém docela dlouho a skoro úplně stejně.

Mezi příznaky vyhoření z nudy patří například:

• pocit nízkého sebevědomí, viny, studu, že nic moc nedělám
• myšlenky typu nemá smysl se o nic snažit, jsem nepoužitelný, k ničemu, do této práce a kolektivu nepatřím
• aplikují se strategie zabíjení času
• znechucení dělat cokoli, ztráta energie, životní jiskry, motivace a deprese

Podle některých výzkumů je tímto syndromem ohroženo až 32 % evropských zaměstnanců. Já bych si tipla, že procento může být ještě mnohem vyšší. Osobně znám opravdu mnoho otrávených lidí, co chodí do práce v podstatě jen kvůli penězům. Nevidí smysl v tom, co dělají. Když odhlédnu od vztahů na pracovišti, hned za nimi je problém zatížení administrativou a zkostnatělými postupy. Lidi chtějí dělat změny, vědí, jak spoustu věcí udělat o hodně lépe, ale jsou často doslova „ubiti“ neefektivními firemními postupy a druhými, co změny nechtějí.

Syndrom znudění poukazuje na otázku nacházení smyslu v tom, co děláme, a na důležitost sladění se s vlastní vnitřní motivací (touhou), která nás vede k seberealizaci.

Tři druhy života

Co často lidem chybí k tomu, aby se cítili spokojeně, naplněně a šťastně? Pocit smysluplnosti. K tomuto závěru došlo na základě výzkumů mnoho psychologů a osobností, například Martin Seligman rozlišuje tři druhy života:

1. Příjemný život. To je život, ze kterého se snažíte vytřískat co nejvíce pozitivních emocí. Zařídit si krásný den, koupit si něco pěkného, soustředit se na příjemné prožitky v přítomnosti a tak trochu vytěsňovat ty nepříjemné.
2. Život s vášní a zaujetím. Vnímáte smysl například ve své práci, v rodičovství, ve vztazích, v trávení volného času a často při tom prožíváte stav flow – plnou zaujatou pozornost.
3. Smysluplný život. Je život s vášní a zaujetím, který zároveň obsahuje propojení nebo cit pro „vyšší smysl“. Uvědomujete si, že jste součástí vyššího celku – něčeho, co vás přesahuje. Toto uvědomění vám dává pocit, že život má smysl. Jste do velké míry v bezpečí, přijatí a také (aspoň v hloubi duše) cítíte a víte, že vám nestojí za to se vztekat nebo hluboce prožívat každou „maličkost.“

Podle Seligmana příjemný život vede pouze k prožitkům krátkého a povrchního štěstí. Dobré pocity za chvilku odezní a rychle si na tento typ prožitků zvykáme. Chceme stále víc a víc a také něco jiného. „Je to podobné jako italská zmrzlina – první kopeček chutná na 100 % skvěle a třetí kopeček už vám leze ušima.“ A vy chcete něco dalšího, co vám dá minimálně stejně pěkný prožitek jako u prvního kopečku.

K trvalejšímu a hlubšímu prožitku pocitu štěstí a naplnění se dopracujete, pokud žijete život s vášní a zaujetím nebo přímo smysluplný život. Příjemný život je třešničkou na dortu, která se na něm objeví sama od sebe.

Položte si otázku: Co je pro mě smysluplná činnost?

Spisovatel Alex Pattakos říká: „I když je naše práce sebedůležitější, její význam pramení z našich hodnot, z toho, co vládne našemu srdci a mysli.“

Náš život se vejde na kousek papíru

Co vidíte na obrázku?