HOMEPAGE   FETCHER
« Homepage
Publikováno 18.08.2011

Životní cesta běžce

Pravidelné běhání mění život, stává se drogou.

Pravidelné běhání postupem času odkrývá tajemství fungování našeho těla, reguluje naši životosprávu i naše emoce. Je prevencí chmurných a prokrastinačních nálad, hlavě dodává okamžitý „refresh“. Je imaginárním, ale stále přítomným koučem našeho životního stylu. Díky němu je náš život vyrovnanější a náš trénink stále snesitelnější.

Jak potvrdí většina pravidelných běžců, běhání se docela rychle stává návykovým. Běhání delších tratí často přináší silné vnitřní prožitky a pocity libosti, jež si pak přirozeně chceme navozovat znovu a  znovu.

Souvislý běh na deset kilometrů je vždy námahovým stresem. Asketickou motivaci běžce nepochopí běžný smrtelník, který nezná radost z pocitu „dát si do těla“. Nesportující lidé mluví v této souvislosti o masochismu, slasti z utrpení.

„Amatérské běhání pro radost je spojeno s euforizací. Tu způsobují biochemicky‑endogenními opiáty, vyplavované při námaze do organismu,“ vysvětluje profesor Václav Hošek, rektor Vysoké školy tělesné výchovy a sportu Palestra.

Endogenní opiáty podle Hoška pomáhají ustát zátěžové situace, mají analgetický účinek (tlumí bolest). „Je to ale složitější problematika a někdy se chybně zjednodušuje, například v interpretaci adrenalinových sportů. Je dobré si o tom něco přečíst, než se do něčeho takového pustíte,“ upozorňuje.

Nejsou to jen endogenní opiáty, které nám běžeckou dřinu ulehčují. Svoji roli hrají například i momentální počasí nebo charakter krajiny, kterou běžíme. To vše přispívá k tomu, že při běhu často dosáhneme až meditativních stavů a uvolnění. Kdo se dostane do takzvané zóny, tedy pocitu, že může jako Forrest Gump běžet donekonečna, ten si chce tento zážitek dopřávat opakovaně.

Příběh běžce

Třiašedesátiletý japonský spisovatel Haruki Murakami každé ráno běhá deset kilometrů. A každý rok si střihne několik maratónů. Aspoň to tak bylo, když před třemi lety napsal svůj běžecký deníček s názvem O čem mluvím, když mluvím o běhání. Po ranním běhu si sedne ke psaní a výsledkem jsou nádherné knížky. Ve svém deníku píše: „Z hlediska duševní hygieny je pro mě důležité, že jsem denně zhruba hodinu běhal. Zajistil jsem si tak chvíli ticha jen pro sebe. Přinejmenším nemusíte při běhání s nikým mluvit a nikoho poslouchat. Díváte se na okolní svět, pozorujete sebe sama. A to úplně stačí. Jsou to vzácné a ničím nenahraditelné chvíle.“

Přednáška 24. října 2024

Označ text a CTRL + Q pro-highlight. Nebo kus textu uvnitř highnutého pro dehigh..