Život ve zkratce
Informace nejsou totéž co poznání. A poznání nevzniká jejich hromaděním.
Doba globalizace a internetu nám dává možnost získávat tolik informací, kolik si jen můžeme přát. Díky tomu máme dnes téměř neomezené možnosti učit se nové věci nebo sledovat novinky z celého světa. Nicméně existuje limit, kolik informací jsme schopni vstřebat.
Lidský mozek se vyvíjel ve velmi odlišném prostředí, než v jakém žijeme dnes. Člověk se učil číst a vyhodnocovat zvířecí stopy. Řešil otázku, zda bobule vypadají jedle, nebo jedovatě. Miliony let evoluce nepočítaly s tím, že se dostaneme do bodu, kdy v rámci několika málo kliknutí můžeme mít před sebou většinu znalostí světa, a tak je toho pro nás často na zpracování příliš.
S problematikou informačního zahlcení pracuje například management nebo marketing. V tomto kontextu se zkoumá, co se s člověkem děje, když je zasypán více informacemi, než kolik je schopen zpracovat – ať jde o zákazníka zaslepeného křiklavými nápisy SLEVA nebo manažera utápějícího se v tabulkách a reportech.
Riziko zjednodušování
Pokud má člověk před sebou příliš mnoho informací, než aby jim všem porozuměl, většinou se uchýlí k jednomu ze dvou řešení. Informaci buď ignoruje (což v případě aktivních marketérů vede k pokusům vytvářet zářivější a křiklavější billboardy, aby ignorovat nešly), nebo se ji pokusí zjednodušit, aby mu dávala smysl.
Zjednodušení je v řadě situací užitečné. Hodí se, abychom odfiltrovali podrobnosti, které pro nás v danou chvíli nejsou relevantní, nebo získali shrnutí toho, co nás zajímá. I v učení může pomoci – například převedením složité teorie do modelu lze výrazně usnadnit pochopení ve chvíli, kdy by všechny detaily způsobily spíše zmatení.
Nicméně v permanentní záplavě vjemů je zjednodušování často jediný způsob, jak se k nám všechny ty informace mají šanci dostat. A tady může vznikat problém.
Lidé nemají rádi pocit, že něco nechápou nebo něčemu nerozumí. Proto jim více vyhovují informace, kterým porozumí snadno. A média, závislá na tom, aby přilákala co nejvíce lidí, jim vycházejí vstříc. Tak často dostáváme novinky ředěné do co nejpřijatelnější podoby. Ty jsou tím pádem náležitě osekané nebo formulované jako součást nějakého existujícího příběhu – bez složitých konfliktů a výjimek.
Přijímáním zjednodušených výkladů jako bychom zavírali oči nad detaily a nuancemi. Právě ty přitom tvoří velkou část světa kolem nás. Je to jako spokojit se s černobílým obrazem místo barevného. Takový pohled je snadný a možná i příjemný (proto podobná zjednodušení používá i řada populistů), ale spousta věcí v něm zanikne.
Přednáška 19. září 2024Označ text a CTRL + Q pro-highlight. Nebo kus textu uvnitř highnutého pro dehigh..