Zen a umění čehokoli

Pokud jste si ještě ve výlohách knihkupectví nevšimli žádné z různých knih s názvem začínajícím „Zen a umění…“, brzo vás to potká. Vyšlo jich už přes dvě stě, v Česku půltucet.

Někdy více a někdy méně úspěšně propojují zen buddhismus s různými činnostmi. Zen a umění psát Raye Bradburyho vám ukáže, jak principy zenu využít k radostnější a činorodější autorské tvorbě. Zen a umění lukostřelby Eugena Herrigela vysvětluje, jak objevit duchovno v něčem tak prostém, jako je střílení z luku. A tak dále.

Všechny tyto  knihy mají podobný vzkaz: naučte se plně splývat s činností, které se věnuje. Udržujte si mysl začátečníka. Nenechejte své ego stát vám samotným v cestě. Všechno pak má běžet jak po drátkách. Duchovní cesta ale není stometrová antuková dráha.

Nech to přijít, nech to odejít

Knihy Zen a umění… nejsou seriálem, frančízou nebo obchodní značkou, jak by se mohlo zdát. Začalo to ve čtyřicátých letech publikací Zen a umění lukostřelby, v níž Němec Eugen Herrigel přiblížil Evropanům zen na základě svých zkušeností s pobytem v Japonsku.

Názvem se o pětadvacet let později nechal inspirovat Robert M. Pirsig pro svůj román Zen a umění údržby motocyklu. Přestože rukopis odmítlo 121 vydavatelů, prodalo se jej přes 5 milionů výtisků. Česky vyšly také například knihy Zen a umění psát nebo Zen a bojová umění.

Faktografická vsuvka: Zen je odnož buddhismu rozšířená hlavně v Japonsku a Koreji, nicméně od padesátých let díky beatnikům dobře známá i v západním světě. Kromě zmíněných knížek tu známe zen hlavně skrze koány – krátké příběhy, v nichž moudří mistři s potěšením týrají mladé mnichy různými hádankami, které nelze vyřešit analytickým, racionálním myšlením. Třeba otázkou, zda je slyšet rána, když v lese spadne strom a nikdo u toho není.

„Spousta meditačních technik, například vipassána či jógová meditace, se snaží dosáhnout nějakého stavu mysli. Zenová meditace oproti tomu znamená nebýt k ničemu připoután. Nejde v ní o dosažení nějakého stavu mysli a setrvání v něm,“ vysvětluje Ondřej Přibyla z brněnské zenové školy Kwan Um, v čem se zen liší od dalších východních duchovních směrů. „Zenoví učitelé říkají: nechej to přijít a nechej to taky odejít.“

Odnesl jsem si pokoru ukrytou v přiznání si, že nevím, co nevím. A že často ve skutečnosti nevím ani to, co si myslím, že vím.

V upoutání se k lukostřelbě zen nehledejte

Právě při rozhovoru s Ondřejem Přibylou jsem se snažil přijít na to, nakolik jsou knihy o Zenu a umění čehokoli odrazem „pravého“ zenu a zda se jejich čtenáři skutečně nějak duchovně rozvíjejí. Nebylo to jednoduché. „Víte, mluvit o zenu je samo o sobě tak trochu protimluv,“ začal totiž naše povídání Přibyla.

„V knihách lze tohle duchovno ochutnat, důležité ale je ho doopravdy žít.“ pokračoval. Podle něho jsou knihy Zen a umění… v mnohém rozporuplné: „Většina knížek se zabývá nějakou speciální, konkrétní činností. Nabízejí návody a další a další koncepty. Praxe přitom směřuje k odpoutání se od konceptů.“

Přednáška 24. října 2024