Zbavte se vlivu rodičů

Rodiče vnímáme většinou jako autoritu celý svůj život, jejich názor je pro nás důležitý, i když bychom si často chtěli žít po svém. Ale proč je pro někoho tak těžké opustit ty zažité modely, které už nám nefungují?

Nedávno mi má klientka řekla: „Je mi skoro padesát, ale slovo matky je tak silné, že ho občas nemůžu vymazat z hlavy, i kdybych chtěla.“ Její maminka má potřebu komentovat vše svým způsobem a klientku to mnohdy zraňuje a vyčerpává.

• „Už zase jedeš do Prahy? Vždyť ty s tou rodinou skoro nejseš!“
• „U toho kadeřníka jsi přeci byla před třemi měsíci, to tam musíš chodit tak často?“
• „Už bys mohla začít dělat něco pořádného.“

Slabší povahy postupně podléhají tlaku. Také má klientka, která se nakonec nechává stříhat od kamarádky doma (i když finančně nestrádá) a do Prahy pro jistotu jezdí jen na naše sezení, protože trpí výčitkami, že by měla být více doma (i když je v domácnosti a její dceři je šestnáct).

Vliv matky je zde tedy velmi silný: i když už je dospělá a má možnost volby, přeci jen má pocit, že by měla dát častěji na svoji matku než na sebe. Je si vědoma, že je to v mnoha případech spíše omezující, ale je pro ni obtížné to změnit. Pomalu se učí žít podle sebe tím, že si začíná věřit a spoléhat na svůj rozum i pocity.

Když z vás mluví vaši rodiče

Přistihla jsem se sama, že ani já nejsem zcela vymaněná ze zažitých modelů. I když už jsem v mnohém pokročila, občas se přistihnu (spíše můj partner mě přistihne), že velmi věrohodně kopíruji jednoho ze svých rodičů. Je to v pořádku do té doby, dokud to nenarušuje náš osobní život.

Abych se nefunkčních vzorců sama zbavila, snažím se s nimi pracovat vědomě. To znamená uvědomit si a hledat:

1. Co mi na mém chování vadí a v jakých situacích se objevuje nejčastěji. Chovám se například přehnaně silácky a ambiciózně – zejména když potřebuji přesvědčit, že něco sama zvládnu, že na to mám.
2. Jaké má mé chování dopady. Může to být třeba nerovnováha v partnerství – lidé mají pocit, že je na nic nepotřebuju, že si sama se vším poradím.
3. Čím dané chování chci nahradit. Jsem pokorná a svých cílů umím dosáhnout tím, že zůstávám sama sebou – láskyplná a přátelská.
4. Jaké dopady bude mít moje nové chování. Výsledkem bude nejspíš příjemná komunikace s partnerem, osobní vyrovnanost, dám lidem kolem sebe více prostoru mi pomoci, když potřebuji.

Otázka je, kdy jednáte skutečně za sebe a kdy je to jen důsledek vlivu autority rodiče? Nemusíme si dělat iluze, že bychom se z úplného vlivu někdy vymanili úplně, ani to nelze – naši rodiče nás vychovali a také nám do dospělosti něco předali. Je však dobré se podívat na to, co z toho je pro nás užitečné a co nás spíše omezuje.

Nemusí být vždy tak složité na to přijít. Stačí se podívat na to, co vám v životě přesně překáží, jaký typ chování jste „podědili“, aniž byste o něj stáli, a čím (jakým náhradním chováním) byste toto chování chtěli nahradit. Často je dobré se na to podívat z odstupu nebo poprosit partnera, který může zaznamenat, kdy to ještě jste vy a kdy za vás mluví či jedná „někdo jiný“. Podvědomí je velmi silné a umí nás řídit tak dobře, že si toho ani nejsme vědomi. Jedná se o zažité vzorce chování, návyky, které můžete změnit, i když to bude nějakou tu chvilku možná trvat.

Vaše slova mají stejnou sílu jako slova vašich rodičů: mohou buď pohladit, nebo i velmi zranit.

Nezřídka kdy se setkávám s ženami, které mají negativní pohled na muže, často „zděděný“ po svých matkách, které samy neměly šťastné manželství. Tyto ženy pak chodí po světě s překvapujícím zjištěním, že je velmi těžké si v dnešní době sehnat chlapa. Pokud vás někdo třeba i dvě desítky let přesvědčuje o tom, že na muže je potřeba si dát pozor, protože jsou to všechno (s prominutím) hajzlové, pak to opravdu jednou může být problém najít si k sobě partnera, když vlastně nikomu nevěříte.

Síla slova, opakovaného slova je neuvěřitelná. A nejsou to zdaleka jen vzorce o mužích.

Do skupiny ovlivnitelných nejčastěji spadají ti, kteří

• si nevěří, mají nízké sebevědomí (například vlivem výchovy, kde bylo slovo rodiče svaté)
• považují své rodiče za velmi významné autority, které mají prakticky ve všem pravdu
• mají strach rozhodovat se sami za sebe
• v dětství neměli moc velký prostor myslet za sebe, protože to rodiče dělali za ně.

Nepřicházím s ničím novým, jen je to připomenutí pro ty, kterých se to jakkoli týká a článek má sloužit k zamyšlení, zdali žijete život opravdu podle sebe nebo podle toho, jak by si možná přál někdo jiný.

Je pravda, že naši rodiče pro nás chtějí vždy to nejlepší a také mají velmi často pocit, že oni nám umí v životě poradit nejlépe. Dělají zkrátka to nejlepší, co umí. Je dobré naučit se jim za jejich názor poděkovat, ale to, jak se rozhodnete cokoli udělat, to nechte na sobě a vědomě se rozhodujte tak, jak uznáte za vhodné.

Budu jednou stejná?

Pokud se nad silou slov a přesvědčení nezamyslíte, pak mají vliv i na vaše děti. Vaše slova mají stejnou sílu jako slova vašich rodičů: mohou buď pohladit, nebo i velmi zranit. Je potřeba komunikovat opatrně, vážit svá slova, protože mohou děti ovlivnit i na celý život. Některé chyby už se nedají vrátit zpět.

Jste také spolutvůrci jejich sebevědomí, které jste schopni zdravě podpořit, nebo zcela zničit. Máte neuvěřitelnou sílu, kdy používáte slovo jako zbraň, kterou je dobré ovládat s rozmyslem. Vaše děti se v raném dětství neumí bránit a berou vás jako jedinou autoritu, kterou bezmezně milují a vkládají do ní veškerou svoji důvěru, je potřeba jí nezneužít.

Vědomým rozpoznáním vzorců chování, které vám samotným nevyhovují, zabráníte jejich šíření dál k vašim dětem.

Více k tématu:

Využívejte celý web.

Předplatné