Zázrak změny: na počátku je slovo

Asi nikdo z nás by si nepřál, aby někdo druhý slyšel monolog odehrávající se v naší hlavě. Ponechme nyní stranou, co si říkáme o druhých, a zastavme se u toho, jak smýšlíme sami o sobě. Mnoho z nás by si nedovolilo mluvit s nikým druhým tak, jako mluvíme sami se sebou. Kolikrát denně si něco vytýkáme, kritizujeme se či si dokonce nadáváme? A kolikrát se pochválíme?

Když můj malý syn začal s oblibou říkat „já jsem ale blbec“, hodně mě to rozčilovalo. A hlavně jsem nechápala, kde k tomu přišel, opravdu jsme o něm takhle nemluvili. Až mi došlo, kolikrát já takto mluvím sama k sobě. Většinou „jen“ ve své hlavě, ale někdy mi to uklouzne i nahlas.

Skutečná jistota se opírá o to, kým jsme. Je to jistota, že se na sebe můžeme spolehnout: Změna, nebo jistota?

Myslím si to tedy o sobě opravdu? To přece ne – na přímou otázku bych se takhle nikdy nevyjádřila. A přesto tak o sobě zcela automaticky občas smýšlím a bylo by naivní si myslet, že se to nepromítá do mého chování, do mého života. Obávám se, že takovou automatickou nelaskavou samomluvou se zahlcujeme téměř nepřetržitě, a tedy je třeba se nad těmito vzorci začít nejen zamýšlet, ale hlavně je měnit.

Když slova léčí

Přicházíte do terapie a vyprávíte svůj příběh. Na počátku to bývá příběh o bolesti, o trápení, smutku. Možná poprvé ve svém životě vyslovíte nevyslovené. Snažíte se vyznat ve svých pocitech.

• Někdy je lepší své pocity sepsat a teprve následně je interpretovat. Nestačí ale napsat smutný, je třeba hledat další upřesňující slova, třeba podle abecedy (apatický, bez života, bezmocný, bezradný, bojácný…).
• Pak samozřejmě hledáme, proč to tak je, je‑li to tak pořád nebo jenom někdy.
• K seznamu se vracíme a postupně se ho snažíme přepisovat. Nebo jenom doplňovat. I člověk, který se momentálně cítí bezradný, může prožívat okamžiky, kdy je odpočatý, okouzlený, osvěžený, mírně optimistický či odvážný…

Stejně jako s pocity je pak možné pracovat se svými potřebami. To, že je přesně pojmenujete a přiznáte jim tak místo ve vašem životě, vám paradoxně pomůže se vyrovnat i s tím, že třeba momentálně není možné je naplnit v plné šíři. Umožní vám to pochopit, proč to teď tak je, a přijmout to. Zároveň se otevře alespoň kousek prostoru pro to, co lze změnit hned teď. Snažíte se k sobě být shovívavější, laskavější. Začínáte si sami psát nový příběh.

Víc přemýšlej o tom, co říkáš druhým, jak mluvíš o sobě i jaká slova používáš ve své mysli. Uvažuj nad významem slov i nad tím, jak je sděluješ.

Jednou z metod rodinné terapie je i psaní dopisů – nejen že dopis může psát účastník terapie, ale i terapeut píše dopis svým klientům. Jsou paní učitelky, které píší dopisy svým prvňáčkům. A já myslím na svoji krabici s dopisy, do které už asi žádný exemplář nepřibyde. Kouzlo ručně psaného dopisu se náhle stalo něčím velmi výjimečným.

Určitě ale není třeba zavrhnout nové druhy komunikace, které nám otevřely jiné možnosti. Jen musíme být obezřetnější v tom, co si z té záplavy slov vybereme, zda se necháme zahltit či strhnout ke zkratkovitému povrchnímu vyjadřování, nebo si uchováme vlastní prostor.

Prostor pro ticho a přemýšlení, pro knihy či filmy, které nás chytnou za srdce, pro smysluplný rozhovor. Pro napsání laskavého emailu či jen zprávy, ve které nezapomeneme na oslovení a nějaké milé slovo navíc. Pravdou je, že ctít hloubku a krásu jazyka znamená jít tak trochu proti proudu, ale věřím, že takové rozhodnutí může obohatit náš život.

Stavební kameny našeho světa

Hledat slova, která nám pomohou vytvářet nový vnitřní a tedy i vnější svět, můžeme začít kdykoli. Nepotřebujeme k tomu ničí souhlas, speciální prostředí a ani žádnou mimořádnou odvahu. Opravdu stačí jenom zažít, tak je to jednoduché. Zpočátku nám určitě pomůže tužka a papír, abychom dokázali lépe udržet to nové, co objevíme a co stojí za to udržet v paměti.

Pomáhá nám samozřejmě i literatura, nejen svým sdělením, ale i způsobem vyjadřování, obrazotvorností. Jeden z nejlepších dárků, který můžeme dát svým dětem či vnoučatům, je ten, že jim budeme číst. I když se z nich třeba vášniví čtenáři nestanou, to bohatství slov a společných chvil, které od nás dostanou, už jim nikdo nevezme.

„Nehřeš slovem“, říká jedna ze čtyř dohod ze stejnojmenné knihy, která vešla do povědomí především díky divadelní popularizaci Jaroslava Duška. Nemusíme být žádní ezoterici, abychom uznali opodstatněnost takové dohody.

Můžeme to říct i docela obyčejně: víc přemýšlej o tom, co říkáš druhým, jak mluvíš o sobě i jaká slova používáš ve své mysli. Uvažuj nad významem slov i nad tím, jak je sděluješ. A nešetři slovy laskavými pro sebe i pro druhé, slovy za kterými nebude jen povrchní póza, ale opravdová hloubka a upřímnost.

Využívejte celý web.

Předplatné