Zažívat, růst, odpočívat

Mentální zátěž je veliká, i když sedíme v bezpečném obýváku. Takže naše tělo se necítí v bezpečí. Neodpočívá, neregeneruje, ale neustále se chystá na boj nebo útěk. A touto optikou pak vnímáme svět kolem sebe a vybíráme reakce na něj. Ať už doma, nebo venku. V jednu chvíli je toho zkrátka moc!

Asi vás napadne, že tam někde logicky číhá kolaps nebo fyzická nemoc. Ano, ale dávno před tím je po cestě spousta signálů, které na přetížený nervový systém (a neustále zapojený sympatikus) ukazují:

• Rozhodovací paralýza. I jednoduchá rozhodnutí nás zahlcují a uvádí do stavu zamrznutí ze spousty možností.
• Emoční odpojení od nejbližších nebo od podnětů ze svého těla.
• Přehlcení, na které reagujeme totálním vypnutím – například bezmyšlenkovitým procházením sociálních sítí nebo nekonečným koukáním na seriály.
• Zdánlivá regulace ještě intenzivnějšími podněty: kompenzaci hledáme v adrenalinových sportech, extrémních zážitcích, alkoholu, nepřetržité akci a pohybu.
• Přehnané emoční reakce neodpovídající situaci, například nezasloužený křik na blízké, nečekaný pláč, agresivní jednání.
• Nekvalitní spánek, především absence hlubokého spánku.
• Potíže s trávením.

Pokud žijeme v pocitu ohrožení dlouhodobě, stane se očekávání nebezpečí chronickým – vzniká úzkost. Co tedy máme na mysli bezpečím a jak ho můžeme dosáhnout?

Rovnováha zklidnění a nabuzení

Aktivace i „tonizace“ bloudivého nervu, kterou teď můžeme pozorovat jako hit na různých sociálních sítích, není samospásná a jako obvykle – všeho moc škodí. Přílišné zklidnění může vést k rezignaci a paralýze, přílišnou aktivaci organismu jsme si už popsali výše.

To, co potřebujeme, je dobrá pulzace mezi jednotlivými stavy. Aby se každý z těch stavů naší nervové soustavy projevil ve správnou chvíli a pak byl vyvážen jiným stavem. Znamená to mimo jiné, že neexistuje univerzální přístup pro všechny. Někdo potřebuje aktivaci, jiný zklidnění, další koregulaci (kontakt skrze emoce s blízkými lidmi).

Obecně se ale dá říct, že jako společnost potřebujeme spíše zklidňovat a utišovat naše vyplašené ochranné mechanismy. K duševní hygieně by tedy rozhodně mělo patřit aktivní vyhledávání všeho, co nám přináší pocit bezpečí a úlevy. Ano, tušíte správně, že k tomu nebude stačit týden dovolené jednou za rok. Velmi pravděpodobně se v takovém týdnu nestihnete vůbec uklidnit, natož si skutečně odpočinout.

Cesty ke zklidnění

V jakých situacích a při jakých činnostech se cítíte skutečně klidní a šťastní? To jsou přesně ty, kterými je potřeba prokládat si den. Pro příklady nemusíme chodit daleko:

• Dobrý kontakt s blízkými lidmi. Kontakt a emoční koregulace jsou jedny z nejzásadnějších činností přispívajících k pocitu bezpečí.
• Bezpečné a pohodlné prostředí.
• Dobré jídlo. Když jíme a cítíme dostatek a výživu, přináší to našemu nervovému systému signály bezpečí, pocitu, že je o nás postaráno, a téměř instantní zklidnění – pamatujete si na oblíbená jídla z dětství? Tohle přesně můžou být ty důležité vjemy, které dají pocítit bezpečí a péči.
• Soustředěný dech, prodloužení výdechu oproti nádechu.
• Dobrý fyzický kontakt s druhými, jak lidmi, tak zvířaty – dotek, hlazení, masáž, automasáž, objetí, odpočinek v náručí blízkého…
• Zpěv, hlasitý výdech, bručení, polohlasné čtení.
• Bezpečí a pohodlí pro tělo: teplo, vzduch, měkké oblečení, deka přes ramena, podložená kolena, měkký koberec…

Zdravé nabuzení

Když potřebujeme spíše aktivovat, z paralýzy a zamrznutí nám pomůže lehká nenáročná oblíbená aktivita:

• Chůze, plavání.
• Práce na zahradě, práce s hlínou.
• Vaření, kutilství, kreativní činnost, ruční práce.
• Péče o okolní prostředí.

Myslím, že intuitivně už tušíte, co je to vaše, co byste potřebovali, abyste se co nejčastěji dostali do pocitu bezpečí. Nejsou to žádné sofistikované metody, ale vzdálili jsme se od mnohdy přirozených věcí, které nám s regulací sebe samých pomáhaly dřív, a je na čase si je zase aktivně dostat do života.

Důležitý je právě kontakt se sebou a naučit se zvědomovat si, jak se teď doopravdy cítím. Cítím se v bezpečí? A pokud ne, co pro to potřebuji?

V bezpečí se totiž lépe učíme, dobře rosteme, zdravě se vyvíjíme, kvalitně regenerujeme a sbíráme sílu, udržujeme dobré vztahy, jsme schopní pomáhat ostatním a zkrátka – budujeme kolem sebe lepší svět. Snažme se tedy co nejčastěji sami v sobě i v ostatních podporovat pocit bezpečí.