Zamilovanost a podobné nesmysly

Před čím jsou „zamilovaní“ vlastně chránění? A proč? Co je vlastně ona „zamilovanost“?

I přes svou mazlavost nám totiž tahle píseň sděluje něco důležitého a hluboce pravdivého o lidských vztazích, konkrétněji o vztazích milostných.

Promítání na živé plátno

Začněme poněkud zeširoka: v našem vnímání vnějšího světa jsme ve velké míře ovlivněni naším světem vnitřním. Někdo by dokonce řekl, že určeni v celé míře. Naše zážitky z minulosti ovlivňují to, jak vnímáme svět dnes.

Také můžeme říci (a s tím může mnoho čtenářů nesouhlasit), že naše vnímání světa částečně ovlivňují vrozené formy chování, jež jsou společné celému lidstvu. Tyto formy chování se podle Carla Gustava Junga nazývají archetypy. Rád bych v souvislosti se zamilovaností hovořil o archetypech animy a anima.

• Anima je podle Junga ženská stránka muže. Představuje pro něj obraz jeho duše, či přímo archetyp života. Každý muž v sobě nosí věčný obraz ženy. Zpočátku svou animu identifikuje s vlastní matkou, později ji nachází v jiných ženách.
• Animus je naproti tomu mužská část v ženě. Toto slovo znamená rozum nebo duch. Animus je kondenzát všech zkušeností, které ženští předkové s mužem mají.

Oba archetypy jsou faktory nevědomé. A jsou zodpovědné za mechanismus projekce. Projekce znamená promítání vlastních psychických obsahů a stavů do jiných lidí, ale třeba také do zvířat („podívej na Alíka, jak se tváří uraženě“).

Zatoulané libido

Při zamilovanosti muž do ženy promítá archetyp animy, zatímco žena do muže archetyp anima. „Protože je tento obraz nevědomý, je stále nevědomě promítán do milované postavy a je jednou z nejdůležitějších příčin vášnivé přitažlivosti i jejího opaku,“ tvrdí Jung.

Problém nastává, když zamilovanost odezní a projekce ustoupí (energie se přesune zpět k egu), což se nevyhnutelně stane v každém déle trvajícím vztahu.

Jak víme z mnoha odborných děl o partnerských vztazích, zamilovanost je definována jako první fáze vztahu. Je pro ni typická vášnivost a zvýšená erotičnost, božský pocit při kontaktu s milovanou osobou. („Je to jako návrat do mateřského luna,“ popsal tento stav Jung.) A naopak pocit zoufalství při její nepřítomnosti.

Podle Junga jsme při zamilovanosti pod vládou nevědomých projekcí archetypu animy či anima. V tuto dobu je náš zdroj energie (libida) přemístěn z tradičního umístění, jímž je naše ego, směrem k obrazu osoby, do níž jsme zamilovaní.

To vysvětluje exaltovanost v přítomnosti osoby nesoucí naši projekci a na druhé straně pokles energie a nálady při její absenci. Problém nastává, když zamilovanost odezní a projekce ustoupí (energie se přesune zpět k egu), což se nevyhnutelně stane v každém déle trvajícím vztahu.

Když „kouzlo“ vyprchá

Pokud si partner neuvědomuje, že jeho jednání je z velké části ovlivněno působením archetypu, je možné, že ústup projekcí povede ke krizi ve vztahu: Už není takové, jako to bývalo dříve.

Přednáška 24. října 2024