Záliba v úklidu

S vaším dotazem se nejspíš ztotožní nemálo dalších čtenářů a čtenářek. Já sama mám pořádek a čistotu v domácnosti i jinde ráda, čistý stůl mi umožňuje soustředění na ostatní mentální činnosti. Výběr slov, která jste zvolila, nabízí možnost širšího zamyšlení. Otázkou je, zda chceme situaci pochopit, odstranit, nebo pro sebe najít nejlépe vyhovující kompromis.

Popsala jste svou potřebu jako koníček. Koníčky si vybíráme a to mi dává naději, že máte možnost volby a nejste v otěžích úklidu zcela uvězněna.

Jak ale zjistit, jak to opravdu je? Možná se to u vás mírně mění v čase, každý den to je trochu jinak. Zkuste malý experiment – promyslet a procítit, co se u vás děje na různých úrovních: na těle, v mysli, v emocích. Rozlišovat tyto úrovně nám může pomoci v lepší orientaci a následném přístupu k situaci.

Co se všechno může dít ve sféře emocí?

Vzroste ve vás nervozita, napětí, stres, pocítíte zlost (na koho?), prázdnotu, nudu, smutek? Každá z těchto cestiček by nás zavedla trošku jiným směrem. Sama jste zmínila, že se necítíte dobře, dokud není vše bez flíčku. Jak to „necítit se dobře“ vypadá? Z čeho se skládá?

A jak naopak vypadá, když se dobře cítíte? Nejen po úklidu, ale i jinde – nacházíte takové pocity i v jiných okamžicích? Jsou složeny z úlevy, uspokojení, klidu, pocitu užitečnosti, zadostiučinění? Dalo by se zkoušet hledat tyto pocity i v jiných činnostech?

Co říká během daných situací vaše mysl?

Čím se zabývá? Jsou to myšlenky na někoho nebo na něco? Zkuste se podívat na myšlenky jako na objekty, když se vám zrovna v mysli objeví. Jaký mají obsah? Kdo nebo co je přimělo vzniknout? Možná se podaří i podívat se, kde se berou a kam se ztrácí, když se na ně soustředíme. Především ale nejdříve zkuste zaměřit pozornost na jejich obsah (opět jen nabízím varianty, možná to máte ještě úplně jinak):

• Jsem nedostatečná, když není uklizeno?
• Co jiného bych dělala, kdybych neuklízela?
• Aspoň nemusím jít ven / dělat něco méně příjemného.
• Už to znám, dělám to léta, bojím se změny nebo hledání jiné činnosti.
• Všechno je to na mně, když to neudělám já, tak nikdo.
• Takto to má být, žena má doma uklízet.
• Nikdo to neudělá tak dobře jako já.

A opět se můžeme ptát, kdy se tyto myšlenky neobjevují a čím se mysl zabývá, když jimi není zaneprázdněná. Tím, že se budeme zabývat myšlenkami, můžeme získat větší kontrolu nad jejich vznikem a zánikem. Díky odstupu od nich budeme mít možnost volby, zda bude úklid opravdu naším koníčkem, nebo nás bude ovládat.

Konečně, jak reaguje vaše tělo?

Budíte se s napětím v šíji, břiše, máte neklidné ruce, nenajíte se, dokud neuklidíte, dýcháte mělce, něco vás bolí? Opět jen fabuluji, představuji si možnosti. Obrácení pozornosti k tělu nám také může dodat spoustu signálů a náznaků, co bychom potřebovali, pokud chceme dosáhnout změny.

Jak se má moje tělo po vyluxování a vytření podlahy? Kdy jindy to ještě zažívám nebo bych mohla zažít? Snad se mohu i trochu zasnít a představit si takové situace, pokud je ze svého života neznám. Možná bych potom mohla zkoušet vyhledávat i takové činnosti.

Kdy je uklízení problém

Klíčovou rozlišovací otázkou myslím je, zda každodenní uklízení vadí vám nebo vašemu okolí, zda vám toto téma zabírá váš vnitřní prostor zcela a zda si například přizpůsobujete ostatní aktivity, dokud není vše uklizeno podle vašich představ. V takovém případě je možné zvážit i odbornou pomoc, nebo se podívat na přístupy, které nám mohou být ku prospěchu.

U nutkavého opakujícího se jednání se nejčastěji zmiňuje efektivita kognitivně‑behaviorální terapie. Oslovíte‑li KBT terapeuta, pravděpodobně se budete zabývat možnostmi, jak postupně odstranit tyto myšlenky a chování, které jsou zacyklené v kruhu, tréninkem jiných aktivit a pečlivým zaznamenávání pokroků.

Osobně se mi líbí přemýšlet nad naším jednáním i z pohledu dovedností: co bychom se třeba mohli nebo chtěli naučit, abychom své jednání víc ovládali, měli pocit kontroly nad svým životem a nemuseli se nechat svými myšlenkami vláčet? Jaká by to byla dovednost?

• Dokázat pustit myšlenku?
• Naučit se toleranci k nejistotě / nečistotě třeba jen na jeden den?
• Získat schopnost delegovat činnosti na jiné lidi?

V takto zaměřeném přístupu se potom můžeme díky konkrétnímu zaměření na novou schopnost či dovednost soustředit na jednotlivé kroky, jakými jsou třeba hledání toho, kdo nám může pomoct, jak vlastně bude vypadat naše nová budoucnost nebo jak oslavíme, až se nám podaří si svou novou dovednost plně osvojit.

Co se skrývá za utíráním prachu

Každý, kdo se potýká s podobnou situací, bude mít odlišnou kombinaci motivů: strach, nuda, výplň času, možná se chceme od něčeho očistit či někomu vyhovět, zaměstnat ruce prací může být i terapeutické, třeba potřebujeme na něco nemyslet, zapomenout.

A možná je to potřeba kontroly, kterou jste i vy sama zmínila ve svém dotazu: Mít pod kontrolou alespoň svou domácnost. U toho mě napadá, co jiného máte nebo můžete mít ve své moci ve svém životě? A co to je, co už je za hranicí vaší kontroly? Pomocí podobných otázek se postupně můžete dostat k jiným tématům, která by potřebu nutkavého úklidu tak řečeno rozředila a možná téma přemýšlení přesměrovala jinam.

Obecně nám hranice už od mala dávají pocit jistoty a později i kontroly, úklid může být formou takového nacházení zdroje jistot. Navíc, pokud víme, kde co máme, nemusíme pokaždé znovu každou věc hledat a můžeme šetřit energii určitou měrou automatismu.

Tuto míru a potřebu máme každý jinde a sytíme si ji různě – nejen úklidem. Někdy mi připadá, že se dá na celý život podívat jako na hledání hranic, kam ještě můžeme, kde je to ještě bezpečné a kdy máme život ve své moci. Pokud jsme je nedostali zvenčí, můžeme je hledat různě.

Úklid je ve srovnání s jinými způsoby ještě poměrně produktivní varianta ulevující od napětí (a navíc máme doma čisto). Přesto, pokud vám tento způsob nevyhovuje a máte odvahu zkoumat, co vás může naučit, držím vám palce v prozkoumávání potřeby kontroly ve vašem životě či objevování dalších dovedností, které vám mohou být nápomocné.

Opačný extrém

Říkám si, jak čtou tento text lidé, kteří to mají s úklidem úplně obráceně: nezáleží jim na něm, nezaměřují na něj svou pozornost. Jeden přítel se na mě kdysi podíval s tak ryzím nepochopením, když jsem se ptala, proč si nepáruje ponožky podle barev a dokonce je ani neotáčí správnou stranou, když si je navléká, že si ten pohled pamatuji dodnes. Jako kdybych spadla z jiné planety: A k čemu by to bylo? Záhy jsem byla v úzkých: No… já nevím, vlastně nevím, i tak to ale musím udělat.

Podobně uvolněný přístup k pořádku může, ale třeba taky vůbec nemusí souviset s kontrolou či výše zmíněnými tématy. Můžeme hledat spojitost – pořádek v mysli, pořádek doma, ale co když si lidé jako můj kamarád prostě jen užívají života a nacházet kontrolu nepotřebují touto formou? Nebo skutečně mají trable s hranicemi?

Třeba neberou ohledy na lidi kolem sebe a nechávají po sobě spoušť právě proto. Možná je nikdo nenaučil pečovat o své věci, protože jich měli mnoho. Anebo to vždy dělal někdo za ně a neumí přijmout zodpovědnost? Mají hodnotový žebříček nastavený zkrátka tak, že nejdřív je život a až potom úklid? Či zcela jednoduše vůbec nepropojují ostatní oblasti svého života s pořádkem?

Kolik by se dalo na téma úklidu a čistoty ještě vymyslet hypotéz a jak vlastně může být zajímavé se poznávat pomocí těchto každodenních, zdánlivě nepodstatných aktivit, mě nepřestává fascinovat. Ty skutečně osobní, přiléhavé odpovědi si každý musí najít sám. Tak schválně: rozhlédněte se kolem sebe, po svém pracovním stole, obýváku, autě. Co vám říkají o člověku, který tu žije?