Základní úzkosti

Podobu našeho vztahování se ke světu a k druhým lidem, stejně jako to, jak přijímáme existenciální danosti, tedy určuje, jak jsme se naučili k těmto tématům přistupovat a vyrovnávat se s nimi. V nějaké fázi života mohl být tento způsob funkční, pomáhal nám přenést se přes nesnáze a zpracovat vývojový úkol, před kterým jsme stáli.

Stává se však, že tento způsob natolik vroste do naší osobnosti, že se stane rigidním postojem, který zaujmeme ke světu a k životu. Pak může stát za tím, že je naše vnímání života příliš jednostranné a ochuzuje nás o další možnosti.

Čtyři formy strachu

Základní strachy, které formují naše prožívání a fungování, jsme si podrobně přiblížili v jednotlivých dílech seriálu. Dnes se kromě jejich shrnutí podíváme na to, jak s nimi a se vztahovou dynamikou, kterou s sebou přinášejí, můžeme pracovat.

1. Strach ze ztráty

Depresivně strukturovaná osobnost se obává ztráty a podřizuje tomu své chování. Jelikož jsou tito lidé velmi empatičtí, nasávají do sebe postoje, hodnoty a názory partnera. Tím však ztrácejí sami sebe, v partnerovi se „rozpouštějí“ – proto je tolik děsí pocity opuštění, prázdnoty a samoty. Mají tendenci zveličovat význam druhého člověka a vytvářet závislostní vztahy. Představa ztráty blízké osoby je pro ně extrémně ohrožující, a když k ní skutečně dojde, zotavování je velice bolestivé a zdlouhavé.

U lidí s depresivními rysy je důležité obrátit se k sobě a snažit se nalézt jistotu a stabilitu primárně v sobě, nikoliv ve druhých. Pokud chtějí své prožívání změnit, čeká je práce na vlastní autonomii a upevňování dospělého postoje. Cesta k tomu vede skrze uvědomění si vlastních kvalit a sebehodnoty: zdravější sebevědomí pomáhá odpoutat se ze závislostního nastavení vůči druhým, zejména vůči partnerovi.

Pokud se v tomto osobnostním nastavení zahlédneme, můžeme se zamyslet nad následujícími otázkami:

• Co přesně mi druhá osoba poskytuje?
• Jak se cítím bez ní? V čem konkrétně je samota a osamění pro mě ohrožující?
• Co je skutečně moje a co jsem převzal/a od partnera?
• Jak si sám/sama vedu ve svém životě?

2. Strach z odevzdání se

Základní úzkostí u schizoidně strukturovaného člověka je strach z odevzdání se. Takový člověk směřuje k co největší nezávislosti a soběstačnosti, vyhýbá se závazkům, nechce být nikomu nic dlužen. Blízkost je pro něho ohrožující, proto se jí snaží stranit. Úzkostně chrání svou integritu; jakmile začne hrozit, že by se k němu někdo příliš přiblížil, stáhne se. Tím se však více a více izoluje a postupně na něj doléhá tíha osamění.

Pro schizoidně strukturované osoby může být užitečné zamyslet se nad následujícími tématy:

• V čem konkrétně je pro vás uzavřenost před lidmi a světem přínosná? Jak se v ní cítíte?
• Co pro vás představuje blízkost ve vztahu?
• V čem jsou ohrožující závazky vůči druhým?
• Bylo možné v minulosti s někým zakusit blízkost? Pokud ano, v čem to bylo jiné?

3. Strach z danosti

Strach z danosti, definitivnosti a nevyhnutelnosti je charakteristický pro histrionsky strukturované osobnosti. Ty touží po svobodě, po životě bez omezení a mantinelů. Zpochybňují společensky přijaté zákonitosti, pokoušejí se posouvat jejich hranice, nechtějí se nechat svázat. Někdy si tak vytvářejí až jakousi vlastní pseudorealitu.

Stejně jako u depresivního ladění je zde ústředním tématem sebehodnota. Motorem však není strach ze ztráty partnera, opuštění a samoty, ale strach ze ztráty „zdroje“, který jim poskytuje potvrzení jejich hodnoty. Proto je opět důležité zaměřit se na své vnitřní zdroje.

• Co sytí vaši sebehodnotu?
• Jak zvládáte odmítnutí? Co vám v případě odmítnutí pomáhá?
• Co pro vás znamenají pravidla, mantinely, společenské konvence?
• Jakými způsoby se jim snažíte vyhnout?

4. Strach z pomíjivosti

Strach z pomíjivosti je charakteristický pro nutkavé osobnosti. Obávají se všeho nového, snaží se zachovat to osvědčené, bezpečné a známé. Protože život nepřetržitě plyne, jedinou možnou obranou je lpění na názorech, postupech a pravidlech. Tak si lze alespoň zdánlivě zachovat pocit stálosti a neměnnosti. Avšak tato rigidita poskytuje bezpečí pouze jim samotným – okolí může být jejich potřeba stálosti značně na obtíž.

Tématem důležitým pro nutkavě organizované osobnosti je přijetí nových věcí, vůle a ochota je pochopit. Potřebují se také smířit se skutečností, že nelze mít naprosto vše pod kontrolou, jakkoli častá a důkladná by tato kontrola byla. Poznali jste se? Zamyslete se:

• V čem konkrétně jsou nové osoby, věci, zkušenosti a podobně ohrožující?
• Co pro vás obecně znamená změna a proměnlivost? Jaké emoce ve vás vzbuzuje?
• Jaké to pro vás je, když nemáte věci pod kontrolou a nemůžete je plně ovládat?

Jak jsme v průběhu našeho seriálu opakovaně zdůrazňovali, popsané projevy chování mohou mít různou intenzitu: nemusíte mít například diagnostikovanou klinickou depresi, abyste projevovali rysy typické pro depresivně strukturovanou osobnost. Jde o základní reakce na existenciální témata, která život staví před každého z nás, a pokud jste v dětství neměli štěstí na stabilní zázemí, je vcelku pravděpodobné, že se v jednom z popsaných typů do určité míry najdete. To pak nevyhnutelně ovlivňuje i vaše vztahy.

Základní úzkosti a vztahy

Struktury osobnosti na opačném pólu škály se vzájemně nevědomě přitahují: schizoidní osobnost přitahuje depresivní a naopak, nutkavá osobnost přitahuje histrionskou a naopak. Tento mechanismus však funguje pouze do určité míry.

Nejprve se protiklady vzájemně přitahují, jelikož si tak „doplňují“ to, co jim chybí a čeho se daní lidé ve skutečnosti obávají. Na odlišnosti je pro ně lákavé, že si lze takový přístup k životu dovolit a reálně ho žít.

Pokud však vztah dojde do bodu, kdy se pro sebe partneři stanou z jakéhokoliv důvodu ohrožením (pocítí strach z opuštění, podvodu, jeden z partnerů začne klást nepřiměřené požadavky, prohlubuje se neporozumění a podobně), začnou se tyto ústřední úzkosti, typické pro každou z osobností, projevovat v silnější intenzitě a samy o sobě se stanou důvodem k dalším hádkám a rozkolům.

Dynamika vztahu depresivní a schizoidní osobnosti

Depresivně strukturovaného člověka na schizoidně strukturovaném přitahuje, že dokáže žít nezávisle na ostatních, není svazován hlubokým strachem ze ztráty a nesužují ho pocity viny. Zároveň umí empaticky vycítit, že takový člověk potřebuje lásku a náklonnost, kterou on dokáže dát.

Naproti tomu schizoidně strukturovaný člověk vycítí u depresivního vysoce rozvinutou empatii a schopnost milovat. Toto by ho mohlo vytrhnout z jeho izolovanosti, ve které se sice cítí dobře, ale zároveň by chtěl prožít vztah s pocity důvěry a bezpečí.

Ty se mohou realizovat prostřednictvím zamilovanosti a lásky, čehož se však schizoidní člověk obává, a proto si tyto emoce nedovolí. Nechce být závislý, touží po svobodě. Depresivně laděnému člověku naopak závislost vyhovuje a potenciální ztráta ho děsí.

Zde pak může docházet k hlubokým nedorozuměním a zraněním v situacích, kdy depresivní člověk začne projevovat touhu si schizoidního partnera přitáhnout k sobě a mít ho jen pro sebe. Tato tendence u protistrany vzbudí bazální strach ze závislosti a začne se proti tomuto chování vymezovat. Což u depresivně strukturovaného vzbudí jeho ústřední úzkost, a to strach ze samoty a ze ztráty.

Dynamika vztahu nutkavé a histrionské osobnosti

Nutkavě strukturovanou osobnost přitahuje emocionalita, živost, proměnlivost a otevřenost novému, jakou vidí u histrionských osobností. Sama totiž lpí na ustálenosti, jistotě, řádu a pravidlech.

Naopak histrionsky laděný člověk je přitahován právě zmíněnými kvalitami. Uspořádaný život nutkavého člověka ho láká, přitahuje ho jeho stabilita a předvídatelnost, vědomí toho, co bude následovat, jelikož je vše dopředu naplánováno a přesně dáno.

To, co jeden z partnerů postrádá, ho inspiruje a přitahuje na jeho protějšku. Pokud se však rovnováha vychýlí, opět může docházet k nedorozuměním, jelikož v ohrožení oba z partnerů začnou jednat pod vlivem stupňující se úzkosti.

Nutkavě organizovaná osobnost ještě více zesílí svou pedanterii, perfekcionismus a potřebu řádu, což histrionsky organizovanou osobnost svazuje, cítí se tak, jako by život byl naprogramovaný bez živosti a radosti.

Její reakcí pak bude opět poddání se vlastní ústřední úzkosti, tedy strachu z danosti, a ještě více pak prohloubí svou nezávaznost a uvolněnost. Tímto se partneři začnou navzájem vzdalovat. Co je na sobě dříve přitahovalo, je nyní rozděluje.

Porozumění vztahové dynamice, samozřejmě s přihlédnutím k jedinečnému životnímu osudu každého z partnerů, jim může pomoci na vztahu pracovat, pokud oba nahlédnou skutečnost, že stávající fungování jejich osobnosti už nadále nepřináší výhody, které by vyvážily nepříjemné pocity, jaké ve vztahu zažívají. Nutná je ochota a upřímnost položit sami sobě otázky, které jsme pro jednotlivé typy osobností nabídli výše.