Zahlcení možnostmi

Máme dnes obrovskou svobodu, která se projevuje tím, že se nám nabízí čím dál víc možností, z nichž si můžeme vybrat. A nejde jen o čokoládu v obchodě. Kam v životě směřovat? Kterou školu nebo zaměstnání zvolit? Ze kterého zpravodajského serveru čerpat informace, čemu věřit? Jaké hodnoty či jakou ideologii si pro sebe zvolit?

Denně děláme stovky rozhodnutí a vybíráme z nepřeberného množství alternativ. A někdy je lehké se v tom všem ztratit, cítit se zahlcený a nevědět, jak se rozhodnout… Říká se, že méně je někdy více, případně že všeho moc škodí. Slovy amerického psychologa Barryho Schwartze, z jehož knihy The Paradox of Choice dneska vycházím: skutečnost, že mít na výběr je dobré, nutně neznamená, že více možností je vždycky lepší.

Vraťme se na začátek k příkladu s čokoládou v obchodě. Co můžeme zažívat, když máme najednou na výběr z tolika možností? Zaprvé to je docela náročné. Zvážit všechny ty možnosti, porovnat aspekty, které jsou pro nás důležité… Najednou musíme vynaložit daleko větší úsilí a věnovat tomu více času. Můžeme z celého procesu být frustrovaní či paralyzovaní.

A hodně lehce se člověku do mysli vkrádá otázka: „Co když…?“ Co když si vyberu tuhle čokoládu, ale pak budu litovat, že jiná by byla lepší? A nakonec, když se přece jen rozhodnu, s tím nejsem ani tolik spokojený, protože vím, kolik různých dobrých alternativ jsem musel odmítnout. Vybrat si sladkost je vlastně docela náročná aktivita! Možná by bylo jednodušší se na to vykašlat a regál se sladkostmi radši obejít.

Zátěž rozhodování

Pokud se teď usmíváte, souhlasně pokyvujete hlavou a říkáte si, že přesně tenhle pocit znáte, věřte, že nejste sami. Výzkumy, které se na toto téma provádějí, dochází k podobným závěrům. Ano, pár možností na výběr navyšuje spokojenost a pocit svobody. Ale když jich začne být moc, je pro lidi rozhodování najednou těžší, namáhavější, zdlouhavější, více frustrující. Své volby následně více litují a jsou s ní méně spokojení. Anebo se nakonec vůbec nerozhodnou.

A jak jsem zmiňoval, nejde jen o výběr sladkostí. Například množství informací v médiích a na sociálních sítích může vyvolávat informační úzkost, případně to může být pro člověka natolik zahlcující, že se informacím rozhodne úplně vyhýbat. A co s tím můžeme dělat? Naštěstí i tady máme pár možností.

• Můžeme si zvolit, kdy nám vlastně stojí za to obětovat nějakému rozhodnutí více úsilí. Pokud si člověk vybírá nové auto, je lepší strávit nad tím nějaký čas, zjistit si dostupné informace, zvážit pro a proti. Obětovat ale čas a úsilí při volbě sladkosti za to asi úplně nestojí. Výběr z možností by měl vést k většímu uspokojení. Pokud se kvůli němu cítíme hůř, spíš jsme ztratili. Na některých rozhodnutích zkrátka tolik nezáleží (a to je dobře).
• Ne vždy musíme vybrat nejlepší možnost – někdy stačí i ta, která je aspoň dostatečně dobrá. Tady trochu narážím na ty z nás, kteří jsme perfekcionisté. Znovu použiji příklad s čokoládou: nemusíme nutně vybrat tu nejlepší na světě, možná stačí první dobrá, která nám přijde pod ruku. Co myslíte?
• A někdy si můžeme pomoci zúžením počtu možností pomocí kategorií. Například budu vybírat pouze z těch čokolád, které obsahují oříšky a stojí méně než 40 korun. Zvolil jsem kategorie, které jsou pro mě důležité, a v nich vybírám už z menšího a snesitelnějšího počtu možností.

Všechny tyto techniky se opírají o prioritizaci a uvědomění si, co je pro mě vlastně důležité, případně co mi za to stojí. Můžeme ale i pracovat s naším očekáváním. Možná někdy od možnosti, kterou jsme si vybrali, očekáváme trochu moc. Tady se zase vracíme k tomu perfekcionismu. Naše řešení nemusí být dokonalé, někdy stačí jen dost dobré.

Anebo můžeme pracovat s tím, jak moc svých rozhodnutí litujeme. Třeba tím, že se budeme více soustředit na to pozitivní, co zvolená možnost má. A že budeme vděční. Taky jsme si mohli vybrat daleko hůř. Nebo jsme nemuseli mít na výběr vůbec…