Za zavřenými dveřmi
Blízké vztahy jsou emocionálně náročné. Někdy probouzejí agresivitu i v lidech, do kterých by to nikdo neřekl.
Téma domácího násilí už dnes – naštěstí – není tabu. Víme, že se takové věci dějí. Známe je ale spíše z médií, a tak v nás různé informační kampaně mohou vzbudit nedůvěru nebo pocit, že „se to trochu přehání“. Nenapadlo by nás, že někdo, koho známe jako milého kolegu nebo fajn kamarádku, dělá za dveřmi bytu svému protějšku ze života peklo.
Říkáme si, že kdyby někdo z našich blízkých, známých či sousedů chodil s vážnými zraněními, všimli bychom si toho a nenechali to jen tak. Můžeme mít také pocit, že zasahovat do záležitostí jiných lidí je nemístné a je to tak trochu „špiclování“, které máme negativně spojeno s minulými dobami. Leckoho napadne, že snad není tak zle, když se jedná o dospělé, měli by si přeci umět poměrně dobře pomoci sami.
V těchto pocitech se odráží leccos. Může to být pravda a v našem okolí skutečně nikdo, kdo by byl ohrožen násilím ze strany svých blízkých, není. Může ale také jít o naše laické představy o tom, jak se domácí násilí projevuje, jak se dotýká lidí, kteří jsou jím zasaženi, a jak na ně tito lidé typicky reagují.
Také se nám možná nechce čelit nejistotě. Tak úplně nevíme, co bychom dělali, kdyby to byla pravda, kam se obrátili. Netušíme, co musíme a nemusíme dělat, co z toho pro nás vyplývá za následky lidské či dokonce právní. Co když se těchto následků bojíme – nepohněváme si nějaké lidi, nepřiděláme si starosti či nedostaneme se dokonce sami do nebezpečí?
Možná také nechceme čelit narušení představy, že svět je bezpečné místo, kde se věci jako násilí mezi blízkými nedějí. Vždyť pachatel je přeci ta osoba, kterou vídáme v televizních novinách, ne milý soused nebo fajn kamarádka. Je to jasně identifikovatelný zloduch, antisociální jedinec, nikoli člověk, kterého může celá řada jeho známých charakterizovat jako ochotného a nápomocného.
V uzavřeném prostoru
Odpověď na otázku, proč se zdá, že se tyto činy v našem okolí nedějí, může být i v tom, že jde o záležitosti typicky pečlivě skrývané. Jak samotným pachatelem, který leckdy cíleně a pečlivě realizuje toto chování výhradně v soukromí, tak i obětí.
Ano, jsou i pachatelé domácího násilí, kteří se chovají všeobecně násilně, jednají impulzivně napříč mezilidskými vztahy a s hrubostí se neskrývají, dokonce už pro své chování byli na policii nebo ve vězení. U některých násilníků hraje velkou roli alkohol. Poměrně malou skupinu pak tvoří lidé se závažnou duševní chorobou (jako je např. psychóza), jejichž násilné jednání vyplývá z tohoto onemocnění.
Přednáška 24. října 2024Označ text a CTRL + Q pro-highlight. Nebo kus textu uvnitř highnutého pro dehigh..