Za vánoční hvězdou
Během dlouhých nocí můžeme dojít nejednoho poznání.
Dárkové, reklamní a úklidové třeštění na jedné straně, na druhé fráze a někdy i upřímně myšlené řeči o lásce, světle a vzájemné blízkosti. Ačkoli pěknou řádku let v zájmu zachování zdravého rozumu nevěnuji příliš pozornosti vánočním atakům, stejně mě v určité míře dostihnou.
Ne že bych nesouzněl s poselstvím zrození světla, jen se mi současné většinové pojetí Vánoc jeví příliš úzké. Asi nebudu s podobnými pocity sám. Přitom Vánoce tají skutečně hluboké obrazy, a to nejen ty vyzdvihované a proklamované.
Náš život se odehrává v cyklech, rytmech, není to pouhá lineární úsečka od zrození do smrti. I uprostřed měst a výdobytků techniky jsme stále dětmi přírody a příroda je odrazem sil skrytých za viditelným světem. Naše lidské bytí také není jen to, co můžeme vidět a co umíme pojmenovat. Odmysleme si klišé, slogany a stokrát opakované fráze odříkávané školenými uklidňujícími hlasy. O čem k nám hovoří vánoční příběh a slunovratový čas?
Rytmy naší duše
V příběhu o zrození Ježíše můžeme kromě vyzdvihovaného happyendu vidět i nebezpečí, strach o život, pronásledování, hlubokou nejistotu, útěk tmou z rodného domu do neznáma. Zároveň jsou Vánoce čas slunovratu, období krátkých pošmourných dnů a dlouhých nocí, čas plískanic a rozmazané hranice mezi světlem a stínem.
Tři králové mohou následovat hvězdu pouze v noci. Ve dne ji nevidí.
Snažíme se zahnat tmu tisíci žárovkami, monitory, neony, prací a zábavou, ale rytmy duše pulsují svým tempem. Táhnou do hlubin. Slyšíme spoustu variací na zrození světla, zrození božího syna. Ale odkud se světlo rodí? Ze tmy, z temnoty. O této temnotě se skoro nemluví. Nikdo o ní nechce příliš vědět. Protože se jedná také o temnotu uvnitř nás, o to neznámé a často děsivé. Raději mluvíme o lásce a lidské vzájemnosti. Zlé a cizí je přece tam, venku.
Pohanský svátek slunovratu křesťané překryli oslavou narození Spasitele. I tak v něm tyto prastaré obrazy vidíme – Ježíš je popisován jako světlo světa, které se rodí z temnot. Temnou nocí putují tři mágové následující hvězdu. Ve dne ji nemohou vidět, nevědí, kudy jít. Jen ve tmě mohou pokračovat dál.
Stejně tak v naší duši mohou někdy přijít a opravdu přicházejí období temnot. Táhne nás to do vnitřních jeskyní, které bychom raději ani vidět nechtěli. Mohou se objevit stavy plné úzkostí, strachů a děsů, můžeme se cítit obklopeni zlem, mít zvláštní pocity nebo představy, které nás mohou přivádět k zoufalství. Můžeme se setkávat s temnou stránkou bytí. V rytmu našeho života se mohou, věrny přírodním rytmům, takové chvíle objevovat právě v čase slunovratovém. V mnohem silnější míře však mohou přijít zejména v obdobích náročných osobních krizí či vnějších změn.
Přednáška 24. října 2024Označ text a CTRL + Q pro-highlight. Nebo kus textu uvnitř highnutého pro dehigh..