Vztahové dusno

Existují lidé, kteří dovedou počasí předvídat – rozumějí tomu, co se právě v atmosféře děje, a umí dovodit, co bude následovat. Předpovědi meteorologů nám pomáhají přizpůsobit naše chování okolnostem tak, abychom se před špatným počasím mohli zavčas schovat nebo se na ně alespoň připravit, a zmírnit tak jeho negativní dopady. Třeba díky tomu, že si nezapomeneme vzít s sebou deštník.

Se vztahovým dusnem se dá zacházet velmi podobně. Pokud se nevyznáte v příčinách, které ho způsobují, může být užitečné vyhledat podporu psychoterapeuta, který vám pomůže porozumět, jaké prvky atmosféru dusna před bouří spoluvytvářejí. Díky tomu přestanete tápat a získáte možnost se před bouří ukrýt – nebo se na ni aspoň co nejlépe připravit a přečkat dobu, než přejde, bez větší újmy.

Překonejte strach

Je normální bát se hromů a blesků, nejsou příjemné a mohou být i ohrožující. Řešením ale nikdy není schovat se pod strom a myslet si, že když je nevidím, nemohou mě zasáhnout. Ve vztahových bouřích to funguje podobně: snaha udržet emoce na uzdě a neprojevit je bohužel nezpůsobí, že přestanou existovat. Spíše přispěje ke zvýšení vnitřního tlaku, který se projeví i navenek – předtím, než bouřka propukne, se taky vždycky dýchá nejhůř.

Emoce nezmizí, když jim přestaneme věnovat pozornost, přesně naopak. Dokud je přehlížíme, sílí. Je to logické – když vás někdo neslyší, taky začnete mluvit hlasitěji. Jako všechno v životě, i emoce mají svůj smysl. Dávají nám najevo, co je pro nás dobré a co ne. Na nás je, abychom se jim naučili naslouchat, a to i v případě, že nám sdělují něco nepříjemného.

Na co negativní emoce poukazují, co s nimi dělat? Máme tři možnosti:

1. Spolknout je. Což situaci, jak jsme si už vysvětlili, neřeší, ale eskaluje. Emoce totiž vnímáme především neverbálně. Už miminko pozná, když je maminka v nepohodě, a zneklidní ho to. Tímto způsobem se pak nepohoda šíří dál a atmosféra se stává dusivější.
2. Podlehnout jim. Reálně to vypadá tak, že emoce ovládnou naše chování. Vybouchneme, nadáváme, vztekáme se na sebe nebo na druhé. Obojí je zničující. Buď takovým chováním destruujeme vztahy, nebo sami sebe. Zpravidla ho poté, co se zklidníme, litujeme. Cítíme pocit selhání, a pokud svou chybu nedokážeme napravit, napětí uvnitř i venku stoupá a rozkladné síly zaberou další kousek prostoru, kde bylo dosud možné volně dýchat.
3. Ovládnout je. Co to znamená? To je dobré vysvětlit podrobněji.

Poroučet větru a dešti samozřejmě nedokáže nikdo. Přesto jsou lidé schopni vytvářet různá opatření, která minimalizují napáchané škody – protipovodňové zdi, retenční nádrže nebo větrolamy v polích. S emocemi je to v jistém smyslu podobné. Tak, jako je užitečný déšť, potřebujeme také emoce. Slouží nám ale až tehdy, pokud jim rozumíme a dokážeme s nimi zacházet.

Co to znamená? Mnoha škodám se dá snadno předcházet. Klíčem je naučit se včas rozpoznat varovné signály přicházející tenze. Není mi dobře? Cítím se roztěkaná? Svírá se mi žaludek? U každého se nepohoda projevuje jinak. Pokud dokážeme zachytit už jemné náznaky tenze, zvládneme s ní snáze pracovat. Co pomáhá právě vám, když se necítíte v pohodě? To je taky dobré vědět a i tady bude každému fungovat něco jiného.

Pokud jde o zvládání emocí ve vztazích, druhý, už složitější úkol je umět vlastní emoce svému protějšku komunikovat. Tak, aby se i on mohl zorientovat, dokázal předvídat, co asi přijde, nebo se mohl zařídit takovým způsobem, aby „poryvy větru“ (které mimochodem vždycky po nějaké době odezní) přestál co nejlépe.

Předpověď emocí

Jak na to? Samozřejmě se musíte nejprve zorientovat sami v sobě. Pak už jen stačí dodržet následující:

• Mluvte o sobě.
• Emoce pojmenujte.
• Popište, co potřebujete.
• Hovořte věcně.
• Vyvarujte se obviňování.

Prakticky: Jsem unavený z práce, jdu si na chvíli odpočinout, prosím, nechte mě dvacet minut o samotě. Až si vydechnu, budu méně podrážděný a načerpám sílu pomoct ti s koupáním dětí, popovídat si s tebou. To zní, uznejte, mnohem lépe než: Co zas otravuješ? Mám tě plný zuby. To si jako myslíš, že budu skákat podle toho, jak si diktuješ?

Ano, na druhé straně to vyžaduje respekt. Ale předpokládám, že pokud jsou spolu lidi ve vztahu, mají zájem jeden druhého respektovat. Pokud je tomu naopak, máte zásadní problém.

Co je tedy klíčové, aby doma zase vysvitlo slunko? Když to shrnu, tak společné hledání účinných „ochranných opatření“, respekt k tomu, co nemohu změnit (jako třeba emoce), a aktivní snaha měnit, co v mých možnostech je (moje chování a to, jak svým emocím rozumím a jak se k nim stavím). A taky optimismus a důvěra, že každý z nás jedná v danou chvíli nejlépe, jak dokáže, a zároveň má potenciál a motivaci poučit se z chyb a dále se rozvíjet.

Bezkonfliktní vztahy neexistují. Každý z nás je jiný, a proto na sebe z logiky věci jednou za čas narazíme. Nejvíc ve vztazích rosteme nikoliv tehdy, když si negativní emoce necháváme pro sebe a vytváříme tím mezi sebou a partnerem propast prohlubujícího se vzájemného neporozumění, ale když jsme schopni partnerovi naslouchat a respektovat jeho potřeby i tehdy, když nám to, co říká, není příjemné nebo tomu nerozumíme, a víme, že totéž je schopný a ochotný dělat taky on pro nás.

To platí pro vztahy s partnery, dětmi, rodiči, ale i pro jakékoliv jiné. Každá bouře jednou přejde a zase se vyčasí. My můžeme přispět k tomu, aby se tak stalo co nejrychleji.