Vztahovačnost a sebevědomí

Poznámky druhých lidí ve vás spouštějí vaše programy, traumata. Ukazují se vaše přesvědčení, která máte a kterým věříte. To ale ještě neznamená, že to, co druhý říká, je opravdu tak a úplná pravda. A hlavně, hodnotí ze své pozice, a tedy mluví o sobě a svém vnímání světa.

Odraz v zrcadle

Každý z nás vnímá svět a lidi kolem sebe ze své perspektivy. Jedná se o subjektivní názor na svět. Subjektivní hodnocení vzniká na základě hodnot, přesvědčení, stylu přemýšlení, které v dané situaci používáme. Pro lidi kolem nás fungujeme jako zrcadlo. Vidí v něm vlastní odraz. Když kritizují, komentují nebo hodnotí, mluví o svém odrazu v zrcadle. Mluví o tom, čemu věří, jak podle nich má něco být.

Např. syn daruje kamarádce své mámy k narozeninám cédéčka, která si kamarádka dlouho přála. Ta při prohlížení dárku utrousí, že dostala jen cédéčka, která jí sliboval už dlouhé měsíce. Tato poznámka a způsob, jakým je vyslovena, se dotkne matky. Vztáhne si ji na sebe. Cítí ji jako křivdu a nespravedlnost. Ví, že v taštičce je obálka s penězi, které kamarádka nezmínila.

Pokud bychom tuhle poznámku brali jako uštěpačnou, je‑li způsob přemýšlení kamarádky zaměřený na hledání rozdílů a neshod, zaznamená spíše to, co nesplnilo její očekávání. Tento způsob je typický pro lidi, kteří se jeví jako permanentně nespokojeni. Možná očekávala cédéčka dříve. Nebo věc tím, že je to něco, o co sama požádala, nenaplňuje její představu dárku k narozeninám. Možná je zklamaná. Jak se to týká matky nebo syna? V podstatě nijak. I kdyby udělali cokoliv, člověk, který hledá rozdíly, vždycky nějaký najde.

Na druhou stranu vyjádření kamarádky je pro matku důležité. Tato její poznámka pro ni může znamenat útok na výchovu syna. Zpochybňování její výchovy. Nevnímá způsob, kterým kamarádka uvažuje, ani z čeho vychází. Vybírá si informaci, která potvrzuje její přesvědčení.

Je to tak, jak říkám

Jestli poznámky druhých berete jako útok na svou osobu, opravdu si myslíte, že druzí nemají nic jiného na práci, než na vás útočit? Opravdu si myslíte, že se celý svět točí jenom kolem vás a druzí neustále přemýšlejí nad tím, jak vám ublížit, dotknout se vás, ponížit? Myslíte si, že nemají svůj život a dost svých problémů, a ty vaše jsou jim v podstatě ukradené?

Např. matka poznamená před dcerou, že není vhodná pro partnerský život. Dcery se to dotkne. Spustí se program, že není dost dobrá v kontextu partnerských vztahů. To je její program. Nevnímá způsob, kterým matka přemýšlí, z jakého přesvědčení vychází. Neptá se, co pro matku partnerský život znamená.

Pokud je to sebeobětování se, tak podle kritérií matky dcera opravdu pro partnerský život není vhodná, když se neobětuje. Sebeobětování ale pro partnerský život není nutné. Každý z nás vnímá vztah po svém. Pro každého to znamená něco jiného. Neexistují univerzální pravidla na to, jak by měl vztah vypadat a jaké vlastnosti by partner měl mít. Všechno je individuální.

Připisujeme druhým své vlastní přesvědčení, své hodnocení. Vidíme je z naší perspektivy. Pokud je žena přesvědčena např. o tom, že chlapi jsou záletní, nespolehliví apod., pravděpodobně pohled muže na jinou ženu vyhodnotí jako flirt, svádění atd. Je to její vnímání, její přesvědčení a tím pádem její realita a její svět. Pokud jste o něčem přesvědčeni, tak v okolí uvidíte přesně to, čemu věříte. Tím se v přesvědčeních utvrzujete. Nevnímáte jiné aspekty. Z celé kupy informací vytáhnete tu, která potvrzuje to, čemu věříte – a pak řeknete: podívej, přece mám pravdu, je to přesně tak, jak říkám.

Využívejte celý web.

Předplatné