Vztah na křižovatce

Zkuste si uvědomit pět nejdůležitějších vnitřních vlastností, které na partnerovi máte ráda, utvářejí pocit bezpečného vztahu. Dívejte se na něj chvíli láskyplnýma očima a nechte vystoupit to hlavní, co na něm milujete. Stály by tyto vlastnosti za další práci a snahu?

Důležité zavazadlo na této trase je ale vědomí, že nikdo není a nebude stoprocentně podle našich představ. Perfektní partner neexistuje. Na každém časem objevíme chyby a budeme muset akceptovat, že je nedokáže změnit. I my takové máme. Americká psychoterapeutka a spisovatelka Lori Gotlieb napsala knihu Jak si najít manžela: Proč u svých partnerů nehledat absolutní dokonalost, kde s humorem i hořkostí ukazuje, jak lehké je podlehnout honbě za ideálním mužem a přehlédnout, že roky běží a příležitostí k seznámení ubývá, stejně jako se nevynořují dokonalí muži.

Když se rozhodujeme, s kým jít do manželství a rodiny, je podstatné zamyslet se nad tím, zda máme společné zájmy s ohledem na budoucnost. Nejde přímo o to, jestli spolu vyrazíme plavat nebo do divadla, ale jestli oba vidíme naplnění v rodině, dětech a společném vztahu.

Váš partner vám nabízí manželství a společnou budoucnost, vás ale taková představa upřímně vyděsila. Lekla jste se závazku. Nechte si to nepříjemné před sebou a snažte se rozpoznat, k čemu to patří.

• Jde o něj, novou roli, nebo vás samotnou?
• Nejste si jistá, že s ním chcete tvořit skutečné závazky?
• Nebo by vás takový moment uváděl do rozpaků s kýmkoli?
• Druhý muž vás jako manžel láká, ale nabídl už něco takového a je to jeho představa o budoucnosti s vámi?
• Jaké máte o manželství představy vy a jaké s ním máte spojené strachy?

Jen si prohlížejte, co vše utvářelo vaše přesvědčení o manželství. Na této trase se klikatíme krajinou plnou známých věcí, lze je ale pozorovat nově. Zkuste se na vás dva dívat očima cizince. Jaký by viděl pár? Je něco jedinečného, co spolu tvoříte?

Hledat proměnu v tom, co máme, je určitě smysluplné, na druhou stranu nedává smysl pracovat na něčem, co se velmi často ocitá v temných místech a přes veškerou snahu jsme stále mimo cestu, po které chceme jít. Snažit se až moc také není dlouhodobě udržitelné – hlavou zeď neprorazíme, pokud nás nenesou hluboké city. Někdy je zdravější vztah ukončit a dát jeden druhému svobodu na další kroky životem.

Odejít za jiným partnerem

V tom případě se vydáme po modré trase, která vede na opačnou stranu. Přinese místa smutku, slz, loučení, ale i hodně nových začátků a zvědavosti. Konec vztahů je bolavý především proto, že s partnerem často přicházíme o společné přátele či jeho rodinu. Po mnoha letech bývá naše realita natolik propletená s tím druhým, že rozchodem máme někdy dojem ztráty sama sebe.

Na vaší modré cestě ale nečeká samota a truchlení ze ztráty, je tady nový vztah. Lze tak kráčet lehčeji, ale i tak je trasa na začátku velmi hrbolatá, klikatá a nepřehledná. Hrozí mlhy a ztráta viditelnosti. Než vyrazíte, zkuste chvíli pohlédnout blíže na to, co tvoří váš strach z rozchodu.

• Bojíte se, že druhému ublížíte?
• Obáváte se zármutku okolí?
• Či je to strach z odsouzení a nepochopení?
• Možná je v něm obsaženo mnoho praktických detailů či obav z budoucnosti.

Pokud by nás ve vztahu udržoval pouze strach z rozchodu, je důležité ho překonat. Dobrý vztah nemůže být postaven na strachu. Když se potom vydáte dál cestou rozcházení, doporučuji o konci vztahu uvažovat jinak než jako o prohře či selhání.

Ve své knize Rozcházení zdůrazňuje Katherine Woodward Thomas zažitou představu společnosti o tom, co je správná láska. „Když vztah trvá, je to opravdová láska. Když se vztah rozpadne, tak to nikdy opravdová láska nebyla. A když to není ani jedna z možností, tak to některý z partnerů musel pořádně zvorat.“ Co kdybychom mohli ponechat hodnotu vztahu, který skončil, a vidět ho po zbytek života jako důležitou součást naší cesty? Ani dobré vztahy nejsou pokaždé navždy.

Zmíněná kniha nás nabádá, abychom se v případě rozchodu snažili o takzvaný vědomý rozchod – odejít civilizovaně a bez nadměrné bolesti. Při rozchodu je totiž možné přes veškerou bolest spolupracovat. To znamená například vysvětlit lidem ve vašem společném okolí, že se nemusí stavět na žádnou ze stran. Hledat vzájemný respekt, vděčnost za společný čas. Váš partner možná prožije víc bolesti, pokud rozchod nečeká, možná se bude cítit zrazen.

Někdy bývá ten, který odchází, chybně označován za viníka rozchodu. Velmi často jde ale pouze o to, že si dříve všiml, že je vztah nefunkční. Pokuste se vy sama nepřemýšlet filtrem viny a nepřipouštět, že partner je obětí.

Na této cestě vám pomůže vědět, kam jdete. Mějte cíl před očima ve chvílích vichřic či hurikánů, které mohou přinést emoce každého z vás: lítost, vztek, úzkost, vina. V takových chvílích se nenechte smést, jen stůjte a věřte, že se obloha zase uklidní a časem vyjde slunce pro vás oba. Teprve když se vyjasní, můžeme zahlédnout nové obzory a krajinu.

Na závěr vám chci popřát mnoho odvahy i ochoty překonávat nepohodlí. Nekráčejte příliš rychle ve snaze mít cestu co nejdřív za sebou. Pozorujte vše, co potkáte. Často se o sobě i světě dozvíme nejvíc v těžkých dobách. Všechny slepé uličky či ztráty směru lze využít jako důležitou zkušenost, která nám do budoucna pomůže v kráčení tímto vztahovým světem.