Vztah jako vězení

Asi jste slyšeli o tzv. Standfordském vězeňském experimentu: několik studentů bylo rozděleno na dozorce a vězně v improvizovaných celách. Pokus se ovšem vymknul kontrole, a tak byl předčasně ukončen. Z experimentu vzešla řada různých závěrů. Mě zaujalo následující: někteří dozorci byli spíše krutí se sklony k sadismu, někteří byli spravedliví, i když třeba přísní, a další spíše laskaví.

Co je na tom zajímavé? Tito lidé před výzkumem prošli testy osobnosti. Nedalo se podle nich rozpoznat, kteří dozorci budou jednat jakým způsobem. Je tedy také velmi málo pravděpodobné, že bychom my sami dokázali předvídat, jak bychom se v podobné situaci chovali.

Co se dalo předem určit, byl sklon vězňů spíše pravidla a autority poslouchat, nebo dříve rebelovat. Jak krutí však budou dozorci, když se ocitnou v pozici moci, se poznat nepodařilo. Všichni zúčastnění byli psychicky i fyzicky zdraví muži bez kriminální minulosti nebo sklonů k neobvyklému jednání.

Jednání v roli

Co se z toho dá usuzovat pro vztahy? Že hodně záleží na tom, do jakého „prostředí“ se dostaneme či kam se dostane náš partner. Tedy jaké prostředí spoluvytváříme. Jak se chováme my, jak se on chová k nám.

Tak může i člověk, který nikdy předtím nejednal agresivně nebo neměl minulost spojenou s domácím násilím, jednat jako tyran. Prostě dostane příležitost projevit svou krutost. Ani dozorci v pokusu neměli v minulosti projevy sadistické chování, avšak jakmile zastávali autoritativní roli, uplatňovali svou moc i za meze běžných společensky či morálně přijatelných způsobů.

Co z toho vyplývá pro nás? Pokud se vám zdá, že vaše vztahy probíhají podle podobného scénáře, zamyslete se:

• Nedáváte svým blízkým nad vámi příliš velkou moc?
• Nevybíráte si z nevědomých pohnutek partnery, kteří jsou vedle vás příliš slabí, kteří se příliš obávají projevovat svůj názor?
• Nevytváříte prostředí, v kterém partner nemůže dýchat? Kde si nedovolí být autentický?
• Obáváte se konfliktu, takže před ním raději ustupujete a tím dáváte partnerovi najevo, že si může dělat, co uzná za vhodné?
• Dokážete si ve vztahu stanovit hranice, za které byste nešli, a důsledně je dodržujete?

Další věc, která mě zaujala, byla neschopnost zúčastněných z pokusu vystoupit (včetně psychologa Philipa Zimbarda, který experiment vymyslel a vedl). Do své role se vžili natolik, že nebyli schopni pokus přerušit. V jeden moment rodiče některých chlapců navštívili výzkum a podmínky, ve kterých své děti našly, jim připadaly otřesné. Místo toho, aby se hlasitě ozvali, podali jen formální protest. Jako by vězení bylo skutečné.

Když si pak vězni mohli vybrat, zda ukončit pokus bez odměny, nebo si odměnu ponechat a pokračovat, zažádali o ukončení ihned – a vrátili se do svých cel, aby vyčkali na „oficiální“ rozhodnutí. Jednali tedy, jako by vězení bylo skutečným systémem. Když se dozorci mylně domnívali, že se chystá vzpoura, sám Zimbardo vyčkával, aby ji mohl potlačit.

Přednáška 24. října 2024