Vztah jako další člen rodiny

Model tradičního rozdělení rolí ve vztahu je dnes neudržitelný. Znám pár výjimek, kde to funguje. Dobrovolně přijali své role a tak jim to vyhovuje. Žena je v domácnosti na plný úvazek. Muž hmotně zabezpečí rodinu. Narodí se děti. Dostudují a opustí rodné hnízdo. Pokud se žena zabaví vnoučaty, budou žít šťastně až do smrti.

S osobním rozvojem narůstá potřeba posunu rolí, které jsme přijali na začátku vztahu. Jsme schopni tyto změny akceptovat? Je lepší takový nevyrovnaný vztah ukončit, nebo zatnout zuby a doklepat to do důchodu?

Průměrná délka života se prodlužuje. Myslel vynálezce manželství na to, že dva lidé budou sdílet jeden prostor třeba čtyřicet let? Nevystřídá lásku a úctu po delším čase cynismus a zášť? Harmonické dvojice v seniorském věku nepotkávám příliš často. Je to trochu deprese.

Učme se od těch, kterým to funguje

Naštěstí existují i šťastné příběhy dvojic. Jsou velice inspirativní a můžou nás mnohému naučit. Navštívil jsem několik starších šťastných párů a hledal jsem, co je spojuje.

Vztah jako třetí člen domácnosti

Udržet si vztah je náročnější než ho začít. Má své potřeby stejně jako my nebo náš partner. Do jisté míry se stává osobou mezi námi a nesmíme ho opomíjet. Čím více do něj budeme investovat, tím lépe budeme překonávat krizové momenty.

Krize je šance

Nemohl jsem uvěřit, kolika krizemi si jednotlivé páry prošly. Krizové momenty chápu jako element nezbytný pro zdravý rozvoj vztahu. Ať už uděláme krok zpět, nebo začneme vztah budovat od začátku, uvolníme napětí. Dáme našemu vztahu nový impuls, nový směr. Reinterpretujeme naše nové role.

Naučit se rozumět jazyku partnera je běh na dlouhou trať. Potřebujete vytrvalost, pevnou vůli a neustálý trénink.

Dynamika vztahu

Viditelnou známkou života je pohyb. Pokud chceme mít živý vztah, musíme mu dávat podněty k dalšímu rozvoji. Náš osobní rozvoj by neměl zaostávat. Dlouhodobá stagnace v osobním rozvoji jednoho z partnerů se negativně podepíše na kvalitě vztahu a krize je na spadnutí.

Společné zájmy

Kdybychom měli úplně stejné zájmy jako náš partner, byla by to asi nuda. Na druhou stranu je dobré sdílet kulturní čí sportovní aktivity. Náš vztah miluje společné zážitky. Můžeme je rozvíjet celý život.

Životní vitalita

Nemůžeme čekat, že celý svůj život budeme mít stejnou energii jako náš partner. Rozdílné potřeby nám mohou velmi znepříjemnit život. Společná dovolená u moře může snadno vyústit v pořádnou krizi. Partner je unavený z práce a chce odpočívat na pláži. Manželka je opotřebovaná z pendlování mezi dětským hřištěm, drogerií a sámoškou. Ráda by navštívila všechny památky v destinaci a zažila něco nového. Každý z nich to vidí ze svého úhlu. A co jejich vztah? Dostane zabrat.

Odpočíváme po svém. To nás neopravňuje k pohodlnosti. Na druhou stranu musíme vnímat potřeby našeho partnera a netlačit ho do aktivit, které jsou za jeho hranice.

• Pokud nás zrovna nepropustili z jednotky intenzivní péče, asi bychom zvládli návštěvu muzea nebo galerie.
• Když vím, že partner má v práci velký stres, nechám ho několik dní odpočinout a pak navrhnu zajímavý výlet.
• Muž se alespoň jeden den postará komplet o děti a žena si odpočine výletem do minulosti.
• Večer u sklenky vína mohou sdílet své zážitky a taky se vzájemně pochválit. Muž se po denním zápřahu s dětmi může pozastavit nad pojmenováním mateřská „dovolená“. Žena ocení svého muže za to, že dal prostor jejím zálibám.

Komunikace

I po letech soužití si partneři připadají jako na začátku. Sdělovat pocity a touhy má svá specifika. Je to jazyk. Naučit se rozumět jazyku partnera je běh na dlouhou trať. Potřebujete vytrvalost, pevnou vůli a neustálý trénink.

Osobní rozvoj

Má vliv na nás i naše okolí. Máme možnosti a prostředky. Znalosti, dovednosti, duchovní prostor. Každá z těchto esencí mění náš pohled na naši práci i osobní život. Pokud náš partner tento vývoj nesdílí, začínáme se vzdalovat. V rozvoji druhého vidíme ohrožení zavedených pravidel ve vztahu. Přichází strach z posunu rolí, frustrace, přehnané reakce.

Odporem ke změně zraňujeme partnera i náš vztah. Vytváříme prostor pro řešení „buď, a nebo“. Obviňujeme se navzájem a dáváme si ultimáta. Přestáváme vnímat pohled toho druhého. Trochu to připomíná válečný stav.

Rozvojem otevíráme další kapitolu našeho soužití. Je správné naše záměry sdílet. Možná má náš partner ambice, o kterých nevíme. Možná chce dát vztahu nový podnět. Možná touží po změně rolí. Vždy je lepší, když vizi sdílíme, než když spolu bojujeme. Čím větší změnu plánujeme, tím více je třeba komunikovat.

• Žena po mateřské si chce dodělat vysokou školu a získat státní zkoušku z angličtiny. V nové práci vidí další příjem a možnost seberealizace. Závislost na manželovi během mateřské jí nevyhovuje. Ráda by o financích také rozhodovala. Manžel se cítí ohrožen – manželka na něj nebude čekat s večeří, asi se bude muset více zapojit do domácích prací. Jak obstojí jako muž, když žena bude vydělávat víc než on?

Jako spousta jiných párů i já jsem se ve vztahu ocitl ve slepé uličce. Jsme jedineční, jako je náš vztah. Nelze bez dalšího kopírovat zkušenosti druhých. Berme je jako inspiraci. Jako muž velmi nerad sděluji své pocity. Ženy zase často neumí stručně, věcně a jasně formulovat, co od svého partnera očekávají. To, co nás spojuje, je potřeba komunikace.