Vzhled a vhled: jak se …

„Zrcadlo, zrcadlo, kdo je na světě nejkrásnější?“ Známá pohádková otázka, se kterou se v praktickém životě potkáváme každý den. Do zrcadla se na sebe díváme, abychom se upravili, vylepšili, udělali se pěknějšími a atraktivnějšími. Náš obraz nám slouží jako poslední kontrola, že vypadáme tak, jak si přejeme, aby nás viděli druzí. A hurá do světa.

Tomu, jak vypadáme, věnujeme obrovské množství energie, času, peněz. Oblečení, vlasy, make‑up, boty, vybělené zuby. Je to pochopitelné, celý den se lidé dívají na nás a my se díváme na ně. A o tom, jak zevnějšek ovlivňuje naši roli ve společnosti, jsme už všichni i v běžných médiích něco slyšeli nebo četli.

Všichni známe situace, kdy s pohledem na sebe nejsme spokojeni. Jako by v naší hlavě byla nějaká postavička, která se při pohledu na nás ušklíbne, v horším případě zhrozí.

A už to jede. Cítíme se hůř než před chvílí, snažíme se nějak poupravit, ale moc se to nedaří. Sami sobě se nelíbíme a ať se snažíme sebevíc, nejsme spokojeni.

Možná jsem předchozí příklad trochu nadsadil, možná to tak dramaticky nevnímáte. Chtěl jsem jen ukázat, že nejde jen o vizáž, ale hlavně o naše prožitky: co cítíme, jak máme sami sebe rádi, jak jsme schopni se ocenit a přijmout.

Pamatujeme na to, jací jsme uvnitř?

Zažil jsem řadu lidí, kteří velmi toužili zhubnout. Říkali mi, že až zhubnou, všechno bude lepší. Že si určitě najdou i lepšího partnera. Asi vás nepřekvapí, že samotné dosažení vytoužené váhy nikomu z nich život naruby neobrátilo.

Znám lidi, kteří jsou tak ponořeni do svého vnitřního světa, že na svůj vzhled nedbají. Jsou nad takové povrchní věci povzneseni. A velmi se diví, proč nemohou najít přijatelného partnera.

Netvrdím, že péče o zevnějšek není důležitá. Mám ale zkušenost, že pokud zároveň nevěnujeme pozornost tomu, co máme „uvnitř“, nebývá změna trvalá a mnohdy ani nijak nepomůže. Se svým vzhledem pak můžu dělat čáry máry, ale nebude mi to moc platné. Nové vlasy jistě dodají sebevědomí – ale na jak dlouho?

A pak je tu druhý extrém. Znám lidi, kteří jsou tak ponořeni do svého vnitřního světa (a mnohdy zahleděni do své vnitřní krásy), že na svůj vzhled nedbají. Jsou nad takové povrchní věci povzneseni. A velmi se diví, proč nemohou najít nebo si udržet přijatelného partnera a proč nadřízení v práci stále přehlížejí jejich intelektuální kvality.

Pokud stejnou pozornost nevěnujeme vnějšku i nitru, může se nám stát, že i když vypadáme fantasticky, narážíme na potíže: jsme nejistí, neumíme dobře komunikovat, neumíme najít klid a uspokojení. Sice se usmíváme, ale cítíme se pod psa. Naše okolí to pozná a podle toho se k nám chová.

Tělo a duše v harmonii

Lidé se totiž nedorozumívají jen slovy, ale i vůní, hmatem, zrakem. Jsme citliví na soulad toho, co někdo říká a jak se přitom chová. Těžko uvěříte někomu, kdo o sobě tvrdí, že je šťastný, a přitom má skleslá ramena a smutný pohled v očích.

Pokud chceme opravdu zlepšit kvalitu svého života, své sebevědomí a způsob, jakým působíme na druhé, měli bychom tedy pamatovat na obě strany mince. Vylepšení zevnějšku výrazně ovlivňuje naše sebehodnocení.

Změna trvalejšího charakteru musí vycházet zevnitř – naše sebepřijetí a vědomí hodnoty pak může prostoupit navenek a jako slunce prozářit naši „šlupku“.

A tak je možná nejdůležitější, aby tyto dvě roviny našeho bytí byly ve spojení. Aby spolu komunikovaly, žily v harmonii a shodě. Jak to ale udělat? Jaké kroky, v jakém pořadí? Kde začít? Kdo vám s tím může pomoci?

Změna k lepšímu

Přednáška 24. října 2024