Vývojový narcismus
Pubertální děti jsou přirozeně narcistní: na sebe zaměřené a přecitlivělé.
„Máme doma problém s chováním třináctileté dcery,“ napsala nám do redakce čtenářka Jana. „Nerespektuje hranice, co si ještě může dovolit. Ve vzteku mluví sprostě, hází po mně věci, které má zrovna po ruce, a už na mě i vztáhla ruku. Později říká, že za to můžu já, neuzná vůbec svoji chybu. Většina scén vzniká na podkladě konfliktů mezi ní a jejím šestnáctiletým bratrem. Neustále mě do nich vtahují, abych je rozřešila. Dcera začne být velmi emotivní, vzteklá, sprostá. Vyčítá mi, že řeším pouze její projevy vzteku, nikoliv původní konflikt. To bere jako obrovskou nespravedlnost, protože z jejího pohledu je nevinná. Vztah s otcem má dobrý, vidí v něm oporu a pochopení. On jí dává najevo nesouhlas s jejími projevy, ale také říká, že ví ze své zkušenosti, jak je těžké mít staršího bratra. Nutno přiznat, že já jako starší ze sourozenců mám více pochopení pro syna. Vytváří to napětí i v našem manželství: dcera trvá urputně na otci, aby uznal její nevinu a potrestal mě a bratra (což neudělá), a pak se hádáme všichni. S dcerou už je to tak daleko, že nesnese moji přítomnost, a já se dostávám do stejného bodu.“
Milá Jano, jsem sama matkou třináctileté dcery a mám pro vás hluboké pochopení. Puberta není snadná pro děti ani pro rodiče. Vedle mohutných změn fyzických dochází u dětí i k zásadní proměně myšlení i emocí. Dospívající hledá sebe sama, staví svou osobnost.
Často to dělá tak, že se vymezuje vůči nám rodičům. Naše hodnoty jsou najednou zastaralé, názory předpotopní. Oblékáme se nemožně, jsme trapní. Děti se potřebují vymaňovat zpod naší autority, baví je experimentovat se sebou samými a zkoušet, co my dospělí zvládneme. Dívky se obvykle vymezují více vůči matkám, kluci vůči otcům.
Výzva pro vás: sebekontrola
Pubertální děti jsou přirozeně narcistní: na sebe zaměřené a přecitlivělé. S tím souvisí i tendence vidět chyby na druhých spíše než na sobě. Tento sklon je v určité míře vlastní i většině dospělých lidí, nicméně u pubertálních dětí je výraznější. Chci vás tedy uklidnit, že obviňováním okolí a hledáním chyb vně sebe samé se dcera nevymyká z normálu.
To neznamená, že by nebylo na místě, aby se své chyby učila přiznávat. Složitější je otázka, jak jí k tomu můžete pomoci, protože intenzivnější konfrontací často zaženeme dospívajícího do opozice z principu. Méně bývá více.
Pokud by vás například dcera obviňovala, že za pětku z domácího úkolu můžete vy, protože jste po ní chtěla pomoc v domácnosti, a ona si pak už, unavená, na úkol nevzpomněla, nemá smysl se o tom dohadovat. Stačí jednou připomenout, že myslet na domácí úkol je její povinnost, a pak ji nechat, ať si říká, co si říká.
Tím, že se neopakujeme, dodáme našim slovům na významu – protože to tak prostě je, není třeba to opakovat. Navíc tím obvykle zamezíme eskalaci konfliktu (dítě se nevytočí až ke sprostým slovům a fyzickým útokům).
Vedle toho, jak s dcerou komunikovat, je důležité i to, abyste si dávala pozor, zda dokážete sama uznávat své chyby.
Podporujte váš vztah a její dobré chování
V rámci pečování o svůj vztah k dceři se nenuťte do toho, co vám není příjemné. Neříkejte, co vám „nejde přes pusu“, a nenuťte se s dcerou trávit hodně času, když je to (dokonce oboustranně) nepříjemné. Dejte sobě i jí více volnosti.
Pokud vás však dcera zrovna neštve, zkuste jí dát najevo svůj zájem o ni. O to, co se jí líbí, co ji baví, co a kdo ji štve. Podpoříte tím váš vztah, vzájemnou důvěru a třeba i získáte větší vhled do jejího vnitřního života, pochopení pro ni a její prožívání.
Dávejte dceři za pravdu, když je to možné, a oceňujte, cokoli je možné: jakoukoli snahu, ochotu, dobré chování. Projevy vašeho ocenění přitom nemusejí být velké – ty některé děti spíše odrazují.
Možná byste mohla někdy zkusit přehlédnout dceřin emotivní projev a být vnímavější k jejím zraněním v sourozeneckých konfliktech. Pubertální dívky bývají přecitlivělé a velmi se jich dotknou i takové maličkosti, kterých si my dospělí buď nevšimneme, či nepokládáme za potřebné na ně jakkoli reagovat: mírně pozvednuté obočí bratra, pohled, v němž je možné zahlédnout náznak pobavení. I když zranění vznikne v reakci na neadekvátní podnět, je reálné a dítě touží být opečováno.
Vyplatí se uznávat právo dítěte na pocity, ať už jsou jakékoli. To, že vaši dceru bratr štve či že vy ji štvete, nedělá schválně, není jí v tom příjemně. Jenom prostě neumí zvládnout jeho či vaše projevy s větším klidem a nadhledem. Když vypjaté emoce odezní, můžete dceru podpořit, že by například to které konkrétní bratrovo chování mohla příště zvládnout s větší grácií.
Jak nerozštěpit rodinu
Další rovinou, kterou ve svém dopise naznačujete, je přesah sourozeneckého konfliktu i do vašeho partnerského vztahu, což je škoda. Většinou to nebývá tak, že je mezi sourozenci jeden viník, jehož je třeba potrestat, a jedna oběť, jíž je třeba se zastat. Konflikt často vyeskaluje z nějaké maličkosti a vzájemná zranění se vynořují v sérii odplat.
Děti se však z principu snaží prezentovat jako nevinné, vše svalit na toho druhého a rodiče stáhnout na svou stranu. Zejména v rodinách se dvěma dětmi se pak stává, že každé dítě se soustředí na jednoho rodiče (toho, u nějž vnímá větší pochopení pro sebe), a sourozenecký konflikt pak rodinu štěpí. U vás tomuto jevu nahrává i konstelace chlapec – dívka a vaše i manželova zkušenost s vlastním sourozencem.
Pomáhá, když máte zpracovaná svá vlastní sourozenecká zranění: zůstáváte pak v konfliktech svých dětí neutrálnější a klidnější, schopná nadhledu. Dále můžete dětem pomoci tak, že umenšíte třecí plochy mezi nimi. Hodí se například, když mají každý svůj prostor, ideálně vlastní pokoj. Pokud ve vašem bytě taková možnost není, může pomoci vhodná časoprostorová organizace a pravidla nerušení: večerka, zajištění klidu na školní práci a tak dále.
Dále bych vám doporučila pečovat o váš partnerský vztah. Nejste jen rodiče, ale také partneři, přátelé, milenci. Nezapomínejte na to. Děti z rodinného hnízda za několik let vyletí a zbydete si zase sami.
Pokud byste měla pocit, že je to na vaši rodinu moc, mohu vám doporučit rodinnou terapii. Pravděpodobně však jde prostě o náročné období, za pár měsíců může být situace již výrazně klidnější.
K překonání tohoto období vám přeji vnitřní klid a hodně síly!
Označ text a CTRL + Q pro-highlight. Nebo kus textu uvnitř highnutého pro dehigh..