Vyšumělý vztah

Ilona kupříkladu ví, že Standa k psychologovi jít nechce. Mnohokrát s ním zkoušela různými způsoby komunikovat. Zkoušela mlčet, srovnat si to v sobě. Zkoušeli se odloučit. Zkoušela mu dávat prostor, nebo se zase přiblížit a sdílet. Zkoušela ho rozmluvit. Nic se nemění. Naopak je vše jen horší. Tak je to u Ilony. Můžete zapátrat, jak je tomu u vás:

• Je protějšek ochotný komunikovat?
• Zajímá se o vás a váš vztah?
• Snaží se s vámi řešit, jak se cítíte vy, jak se cítí on, ona?
• Vnímáte, že je pro něj, pro ni vztah důležitý?

Možná už některé odpovědi tušíte. A možná jsou to právě tyto otázky, které vás povedou k objevování, co mezi vámi a parterem je. Toho, co byste potřebovali zodpovědět. Co potřebujete pochopit ať už u sebe, nebo u druhého.

Bod rozhodnutí

Chvíli zůstaňme u tohoto bolestného prožitku. U myšlenky, pocitu, že když opustíme současného partnera či partnerku, zůstaneme sami. Ono se to může stát – stejně jako plno dalších náročných, těžkých věcí, které se mohou přihodit. Běžně je ale na mysli nemáme, pokud tedy netrpíme úzkostmi. Běžně nemáme na mysli ten nejčernější scénář.

Blízký vztah je důležitý pro mnoho aspektů našeho života. Může nás děsit představa, že jsme najednou sami, opuštění. Myslíme na všechno, o co bychom přišli, a tak mnohdy zůstaneme i v něčem škodlivém, toxickém, bolestném. Jen těžko domýšlíme, co dobrého by rozchod mohl přinést. Co bychom za naši odvahu vykročit do neznáma mohli získat.

Dokud Iloně přináší partnerství se Standou více dobrého než špatného a vztah pro ni bude stále v něčem přínosný, nejspíše v něm bude pokračovat. Je možné, že strach ze samoty bude tak intenzivní, děsivý a palčivý, že jen tento faktor bude rozchodu bránit. Možná Ilona i tuší, že tento strach je iracionální, nicméně ji představa děsivé samoty pokaždé natolik zahltí, že to prostě se Standou vydrží.

Mnoho lidí v náročných vztazích si přeje, aby přišel „vysvoboditel“ a zajistil hladký přechod do něčeho růžového. Někdy se taková věc přihodí, ale Ilonin případ to není. V jejím vztahovém světě teď není nikdo bližší než právě Standa. I přes všechno bolení, které mezi sebou mají.

Pokud tušíte, že vás podobně jako Ilonu drží zpět právě strach ze samoty, můžeme se na něj podívat stejně jako na jiné strachy, které nás čas od času (i když netrpíme úzkostí) zahlcují:

• Je strach reálný? Zůstanete opravdu sami?
• Kdo další ve vašem okolí je, o koho se můžete opřít? Rodina, kamarádi, kolegové…
• Nevstupuje do vašeho strachu minulost? Neděsí vás něco, co se odehrálo kdysi dávno?
• Jaká je aktuálně vaše skutečná situace?
• Čeho se bojíte nejvíc, pokud se rozhodnete pro rozchod?
• Jaké další scénáře se po rozchodu mohou dít?
• Co je na případném dalším seznamování tolik náročné, děsivé?
• Co můžete ovlivnit? Jak můžete zabezpečit sebe?
• Jak se můžete vy sami postarat o svoje štěstí?
• Na co byste se mohli těšit?
• Co byste teď potřebovali, aby pro vás vaše aktuální situace byla lehčí?

Strach a úzkost je protivná věc – křiví realitu. Jsou to myšlenky, které nás zastavují. Ilona vidí pouze dva poměrně bídné scénáře: buď zůstává se Standou v nenaplňujícím vztahu, nebo je opuštěná. A možná z vaší perspektivy vidíte možných scénářů jejího života daleko víc. Šťastnou samotu, kde si Ilona může splnit věci, o kterých nemohla být ve vztahu řeč. Vztah s jiným partnerem. Nebo i scénář, kdy zůstávají se Standou spolu, ale kapku jinak.

Důležitá otázka stále zní: Zůstali byste ve vztahu, kdyby vás nebrzdil strach ze samoty? Možná už se ve vás nějaká odpověď rozeznívá… vlastně v tom máte jasno. Třeba se vynoří daleko více otázek na téma strachu než na téma vztahu. Zjistíte, že strach ze samoty je pro vás bolestná věc, která potřebuje více péče a ošetření, než jste tušili. K takové péči vřele doporučuji terapeutický vztah.

A na závěr k poslední otázce: Co když to pokazím? Co když přijdu o všechno dobré a rozhodnu se špatně? Ať už se to týká rozchodu, nebo jiného životního rozhodnutí: není žádná špatná cesta. Cože, Aneto, to je přece nesmysl! Určitě můžeme udělat krok, kterého budeme litovat.

Já si to nemyslím. (A věřte mi, že už jsem se párkrát s přáteli dostala do zajímavého rozhovoru, zda existuje špatné rozhodnutí). Věřím, že existuje rozhodnutí, které nám něco ukáže, někam nás navede. Třeba nám pootevře nové dveře a my zjistíme: Tudy ne! Ale bez toho bychom to nevěděli. Neuvědomili bychom si svoje potřeby a přání, ať už ve vztahu, či kdekoliv jinde.

Rozhodnutí obvykle přináší úlevu. Dilema, nejistota, nekonečné pochybnosti a přemítání zatěžkávají naše tělo, mysl i duši. Každému, kdo se právě v takové situaci nachází, přeju víru v sebe a odhodlání učinit krok. Ať už jakýmkoliv směrem. A věřte, že něco se jistě ukáže.