Vyhořet ve vztahu

Co si pod tím představit? Každý den pociťujete velkou únavu. Práci zvládáte bez větších komplikací, jakmile však přijdete domů, nedokážete se na nic soustředit. Partnera téměř neposloucháte. Vnímáte, že se ve vašem nitru objevila podivná prázdnota. Zároveň si však někde ve svém těle všímáte zvláštního neklidu, ačkoli nejste schopni vypátrat, odkud pramení. Život doma jako by šel mimo vás. Nevnímáte, nereagujete, nemáte dost sil.

A potom najednou přichází váš partner s přímou konfrontací: Ty už mě nemiluješ? Chceš se mnou vůbec být? Já už tě snad ani nepoznávám. Ty mě vůbec neposloucháš. Vy jen dál sedíte a možná přemýšlíte, jak jste se do takové situace dostali a jestli je vůbec nějaká cesta, jak se z ní vymanit bez ztráty zdravého rozumu.

Zprvu si však nemusíte být zcela jisti tím, že je vyhoření vztaženo k vašemu partnerovi, vždyť se mezi vámi nic převratného neděje. Pravidelně se nehádáte, doma se buď míjíte, nebo si mlčky děláte každý svoje. Na žádost druhého splníte základní požadavky – vynést koš, odvézt auto do servisu, vyzvednout děti ze školy, zavolat opraváře na pračku… Ale něco je jinak. Možná šéf v práci? Vymyslel si teď nějaké nové úkoly, pevně dohlíží na vaše oddělení, místo aby si hleděl svých povinností. Ale práce vás baví, ráno se do ní těšíte, úkoly od šéfa jsou pro vás výzva. Co se tedy děje, když projdete vchodovými dveřmi a najednou to nejste vy?

Stokrát nic

Vyhoření se nejčastěji objeví v momentu, kdy se na něčem snažíte usilovně pracovat, a pro vztah to platí stejně jako pro kariéru. Pokud do něj investujete nadměrné úsilí, čas, finanční i citové vklady a zpátky dostáváte jen nepatrné množství z toho všeho (nebo někdy také vůbec nic), můžete stejně jako v práci vyhořet i ve vztahu. Jedná se o neústupný prožitek nespokojenosti, frustrace a selhání. Co na sobě v takovém případě můžete pozorovat?

Kompletní vyhoření nepřichází okamžitě. Vkrádá se pomaličku – jedno opomenutí támhle, malé zklamání jinde, nespokojenost z tohohle… ale vždyť je to tak skvělý partner. Pro tentokrát to necháte být, příště všechny prohřešky opakovaně přehlédnete a následně znovu. Čím dál častěji si můžete říkat „no co, udělám si to sám, nebudu ho obtěžovat, možná toho chci až moc, snížím nároky, budu se snažit víc já“. Postupně se hromadí podobné události, které ve vás nechávají malé zářezy, až jednoho zjistíte, že jste dořezaní kompletně celí a nemáte sílu se dál snažit.

• V pokročilém stadiu si jako prvního příznaku můžete všimnout únavy. Stalo se pro vás náročné vstávat z postele, vymýšlet aktivity s partnerem nebo jenom účast na nich se najednou zdá enormně vyčerpávající. Spánek vás neosvěží a někdy pro vás může být i samotné usínání zdlouhavé.
• Dalším častým znakem je dlouhodobě trvající stres, ke kterému se okamžitě připojují úzkostné pocity a obavy.
• V důsledku stresu také můžete začít jíst více sladkého a kvůli tomu nabírat na váze; u někoho naopak zvýšený stres způsobí nechutenství a váha padá dolů. Navázat se může i pomalý metabolismus a obtíže se zažíváním, vypadávání vlasů, lámání nehtů, u žen menstruační obtíže a výrazně oslabený imunitní systém.
• Problémy se nemusí projevit jen v tělesných oblastech, ale všimnout si můžete i sníženého zájmu o přátele a sociální vazby. Jediné, co vás v tuto chvíli zajímá, je někam zalézt a odpočívat – hlavně ať na vás nikdo nemluví a nic po vás nechce.
• Většinu těchto symptomů lze kromě syndromu vyhoření sledovat i u deprese, která se samozřejmě v důsledku takovýchto krizích ve vztahu může také objevit. Stejně jako problémy se soustředěním, ztráta smyslu, pocity neschopnosti a snížené sebedůvěry.

Čeho si můžete všimnout ve vztahu? Dříve vám připadalo roztomilé, jak vaše přítelkyně nad vším koulela očima a rozčilovala se nad drobnostmi. Nyní při každé výtce, když necháte boty před botníkem nebo odložíte noviny na komodu v obývacím pokoji, přemýšlíte pouze nad tím, jak přežít další den. Dříve se vám taky mohlo zdát skvělé, jak váš partner v restauraci rozpozná všechny chutě, které spolu ladí, a zvládne s velkou důkladností zhodnotit kulinářsky připravené jídlo. Nyní se vám však kroutí žaludek ve stresu z toho, jak se zase ztrapníte v restauraci, až se bude rozčilovat, že těstoviny nejsou al dente nebo maso není dost dobře okořeněné dle jeho požadavků. Při představě partnerovy kritiky směrem k číšníkovi už teď vymýšlíte omluvy a způsoby, jak zaměstnancům tento stresující zážitek vynahradit, a nakonec večer volíte jinou strategii – „Promiň, nesedl mi oběd, je mi nějak špatně, dneska se na jídlo v restauraci necítím, možná příště.“

Můžete se přistihnout, že vymýšlíte stále nové a nové výmluvy, proč přicházet domů pozdě nebo proč se doma jen ukázat a následně zase odejít – rodiče potřebují aktualizovat počítač, v práci máme mimořádku, kamarádova kočka vylezla na strom a nemůže slézt… Ve vztahu se čím dál častěji objevují hádky nebo naopak po válečném období přijde naprosté ticho – ve vzduchu je sice cítit nějaká pasivní agrese, ale vy už nemáte sílu na to reagovat nebo rezignoval i váš partner. Oba dva můžete vyčkávat, až to jeden z vás ukončí, a stále se dlouhé týdny nic neděje. Sex a intimní chvíle jsou naprostou historií nebo se objevují spíše ojediněle a kromě toho, že vám nepřináší potěšení, vás přestaly úplně bavit.

Co dělat?

V první řadě je důležité se rozhodnout, co pro vás váš vztah znamená a jestli jste připraveni s ním něco začít dělat společně s partnerem, nebo je na čase ho rázně ukončit.

• Najděte, kde se stala chyba. Bylo to tím, že vztah byl z partnerovy strany neustále na druhé koleji? Kamarádi byli přednější, jeho rodiče vždy stáli v žebříčku priorit nad vámi, jeho zájmy, domácí mazlíčci možná i jeho práce.
• Postavte se k problémům čelem. Nemá cenu shazovat vinu jeden na druhého. V páru je většinou téměř vždy chyba na obou stranách a neustále přehazování toho, kdo co zavinil, z jedné strany na druhou ničemu nepomůže.
• Zaměřte se na to, co funguje. I když se právě teď topíte v tom, co nefunguje, zamyslete se nad tím, co je ve vztahu pořád dobré. Co vás k sobě na začátku vztahu přitahovalo? Co na tom druhém ještě stále milujete nebo obdivujete?
• Kromě toho, že najdete nekonečné množství důvodů, proč ze vztahu odejít, zkuste se zamyslet i nad důvody, proč ve vztahu zůstat.
• Pokud je vaším jednoznačným rozhodnutím vztah ukončit, protože máte pocit, že jinak se úplně zničíte, udělejte to hned. Nečekejte další týdny nebo i měsíce. Jestli je to pro vás to správné řešení, nesmlouvejte s vaším partnerem a nedělejte ústupky jen proto, že on na rozchod ještě není připravený. Myslete na to, že každý den, který jste v dysfunkčním vztahu navíc, se okrádáte o chvíle, kdy se můžete cítit šťastnější a spokojenější.
• Když se utápíte v pochybách, nejste schopni se sami za sebe rozhodnout, co dál, a nejste si jisti, odkud vaše nespokojenost a vnitřní prázdnota pramení, obraťte se na dobrého kamaráda nebo odborníka. Jsou to lidé, kteří mají k dané situaci odstup, a možná vás překvapí, až se na váš problém někdo podívá s nadhledem.