Vyhasínání

Potlačené emoce

Rozchod přináší intenzivní emoce a jejich prožívání bývá velmi náročné. Aby zraněné já toto období ustálo, pomáhají mu obranné mechanismy. Ve chvílích největší zátěže nás chrání, a plní tak svou důležitou úlohu. Pokud na ně však spoléháme dlouhodobě a nepružně, ocitneme se v kruhu. Naše obrany drží emoce na uzdě, tím nám brání, abychom je zdravě prožili. Ochraňují naši psychiku před bolestí, ale právě kontakt s ní potřebujeme, abychom ji mohli zpracovat a dostat se díky tomu dál.

Nejčastěji bývá potlačován nebo vytěsňován vztek a žal. Spíše si dovolíme vztek, jelikož v něm je síla a dynamika. Pod ním však často bývá hluboký a těžký smutek. Právě kontaktu s ním se mnohdy bráníme. Neprožití těchto emocí nám může komplikovat odpoutávání se od citové vazby, protože v nás zůstalo něco neprožité. Právě potlačování emocí způsobuje, že se nemůžeme posunout dál. Emočně se tedy odpojíme – a tím ještě více prohlubujeme odcizení od sebe sama. Nezpracovaná ztráta uvízne v nevědomí a brání úzdravě.

Pro období po rozchodu jsou charakteristické dva obranné mechanismy: idealizace a devalvace. Nevidíme střízlivýma očima. Idealizujeme vztah i partnera a zcela odhlížíme od jeho reálné podoby. Tím se spouští spirála, v níž rotujeme od nikoho takového už si nenajdu přes už mě nikdy nic podobného nepotká po propásl/a jsem svou životní šanci. Idealizace může vést k ulpívání na vztahu, který jsme ztratili. Kdybychom se pustili, znamenalo by to definitivní konec. Toužíme „udržet“ domnělou vazbu alespoň v naší mysli.

Na druhém pólu je devalvace. Bývalého partnera nebo partnerku démonizujeme, vidíme je pouze ve špatném světle, vyzdvihujeme výhradně negativní aspekty vztahu a sami sebe se snažíme přesvědčit, že protějšek i vztah byly úplně k ničemu. Při takovém devalvování může být zrádné, že si následně začneme vyčítat, s jakou osobou jsme žili, a trestat se za to, což v dlouhodobém měřítku může ohrožovat naše sebepojetí a sebeúctu.

Dochází tedy ke štěpení reality, což je primitivní obranný mechanismus, který nám sice pomáhá unést bolestivou situaci, ale neumožňuje zralé zpracování ztráty. To obnáší nahlédnout na partnera i na vztah v celistvosti a přijmout, že vztah měl své dobré i špatné stránky.

Narcistická rána

Rozchod v různé míře ovlivní naše sebevědomí, sebehodnotu a sebeúctu, a to tím výrazněji, čím více stavíme potvrzení sebe sama na vztahu. Pokud nemáme partnerství, tedy vnější zdroj potvrzení, cítíme se méněcenní, ponížení, prázdní a máme pocit, že selháváme. Někdy se objevují pocity zlosti, závisti, touha po pomstě a také soupeření. To vše může opět překrývat hluboký smutek, kterému je třeba věnovat pozornost. Povrchní záplatou bývá navazování vratkých vztahů, jen abychom si potvrdili svoji hodnotu.

Narcistické zranění může být velmi hluboké a může stát za tím, proč se k danému člověku stále vztahujeme. Bývá totiž zaměňováno s tím, že bývalého partnera nebo partnerku máme stále rádi a cítíme se velmi zranění. Místo abychom rozchod zpracovali a vyrovnali se s emocemi, které tento proces přirozeně doprovázejí, je pozornost zaměřena na hojení narcistické rány. Ta však nemůže být nikdy uzdravena zvnějšku. Jde především o objevení a integraci vnitřních zdrojů naší sebehodnoty a sebeúcty.

Zpracování rozchodu nespočívá pouze ve vyhasínání citové vazby, jde také o to, jak se s událostí vyrovnáme v našem vnitřním světě. Tedy o to, jak bylo vztahem samotným i jeho koncem narušeno naše sebevědomí a sebeúcta, jaký vnitřní obraz (mentální reprezentaci) bývalého partnera nebo partnerky ve své mysli uchováváme a nakolik jsme si zvnitřnili jeho či její pohled na nás. Rovněž do jaké míry si dovolíme prožít opravdové emoce bez racionální korekce.

Bývá časté, že si zakazujeme a nepřipouštíme, že by nám taková osoba mohla chybět nebo že bychom k ní mohli stále chovat nějaké city. Potřebujeme přijmout, že některé aspekty té osobnosti nám jednoduše chybí, a také nahlédnout na vztah realisticky a celistvě – s pozitivy i negativy. V neposlední řadě je důležité dát si potřebný prostor k truchlení nad všemi ztrátami, které se k rozchodu pojí.