Vůle ke smyslu

V tomto případě získávají tyto pocity jiný rozměr a ovlivňují celkové naše naladění, vnímání světa a života. Čím je tento pocit hlubší a začne se týkat bezesmyslnosti našeho života jako celku, je pro nás těžší ho ustát a vypořádat se s ním. Pokud pochybujeme o smyslu našeho žití nebo ho ztrácíme, zažíváme existenciální frustraci, která může vygradovat do stavu, kdy nevnímáme žádný smysl své existence, vnímáme ji jako marnou, nikam nesměřující.

Tyto pocity se často obnaží při tzv. nedělní neuróze: po shonu pracovních dní nastává čas přemýšlet a uvědomit si prázdnotu našich životů. Přicházejí pocity osamocení, nicotnosti a bezvýchodnosti. Jejich vystupňovaná forma může vést až k depresím s častými sebevražednými tendencemi nebo k psychosomatickému onemocnění.

Stává se, že člověk, který žije pod tíhou bezesmyslnosti, ať už se týká čehokoliv (vztahu, zaměstnání, jeho celkového směřování…), je touto situací tak ochromen, že není schopný ji aktivně řešit. Někdo pocit ztrácení smyslu řeší ihned, snaží se v každé činnosti, které se věnuje, smysl znovu nastolit. I pouhá známka toho, že určitá činnost či směřování pro něho smysl ztrácí, ho vyburcuje k akci a jde za tím, aby v ní smysl opět vnímal. Požádá o přeřazení na jinou pozici, úplně změní zaměstnání, opustí partnera a podobně.

Někteří lidé se odhodlají k akci až tehdy, dojde‑li situace na hranu míry únosnosti nebo ji dokonce překročí. Teprve pak jsou schopni si připustit, že pro ně daná situace ztratila smysl, a jednat. Pro jejich okolí je to často jako rána z čistého nebe.

Pojem smyslu dnes nabývá jiného významu než kdysi. Je to logické: každá doba přináší jiná témata, která musíme řešit a čelit jim. Smysl našeho života je proměnlivý v návaznosti na to, jak stárneme. Je rovněž ovlivněn zkušenostmi, které nás posouvají dále a tím mění naše vnímání tohoto filozofického aspektu žití. Jinak chápeme smysl života jako ‑náctiletí, po skončení studií nebo po narození dětí. Smysl nás však udržuje v realitě a udává nám směr.

Jak lze najít smysl?

Dle logoterapie ho lze objevit prostřednictvím tří možností:

Vykonání činu

V každém svém konání můžeme najít smysl, který je jedinečný a vidíme ho v něm pouze my. Co je pro někoho smyslem, druhý nemusí ani vnímat. Dle logoterapie je však smysl dán tím, že je činnost vykonávána s ohledem na druhé, nikoliv sebestředně vůči sobě.

Prožití hodnoty

Nejvyšší hodnotou je pro Viktora E. Frankla láska – díky ní totiž můžeme prožívat ostatní hodnoty mnohem hlouběji a intenzivněji. Nejedná se však jen o lásku partnerskou, ale i rodičovskou, lásku k určité činnosti, které je člověk oddaný a naplňuje ho.

Utrpení

Utrpení nám přináší největší možnost k pochopení smyslu. Frankl hovořil o tzv. tragické triádě, která je tvořena utrpením, vinou a smrtí. Pokud prožíváme těžké období a musíme se vypořádat s hlubokými a náročnými problémy, záleží jen na nás, jaký k tomu zaujmeme postoj a jak se nepřízni osudu postavíme. Zvládnutím a zdravým překonáním náročných situací dochází k osobnostnímu růstu.

Logoterapie

Otázkou smyslu bytí se Frankl zabýval v rámci svého konceptu logoterapie, který představuje tzv. třetí vídeňský směr psychologie, pro niž je ústředním pojmem vůle ke smyslu; prvním proudem je Freudova psychoanalýza zaměřená na vůli ke slasti a druhým Adlerova individuální psychologie s vůlí k moci.

Klíčovým pojmem logoterapie je tedy vůle ke smyslu. Každý občas zapřemýšlíme nad tím, proč tu jsme, kam a za čím jdeme, kam se svět vyvíjí, co je jeho a naším posláním, smyslem. Smysl je něco, co nás převyšuje, jakýsi imaginární „tahoun“ v našem žití. Je důležité zmínit, že nejde jen o to vnímat smysl své existence, ale také ho naplňovat, uskutečňovat, směřovat k němu.

Frankl zastával názor, že každý máme svůj osud daný, a to biologicky, psychologicky a sociologicky. Všichni máme určité genetické a tělesné dispozice, psychologickou zátěž, danou naším dětstvím, výchovou a zkušenostmi, a také zaujímáme určité místo ve společnosti. Ano, každý na začátku života nestojíme na stejné startovací čáře, nemáme totožné podmínky k našemu vývoji a růstu, avšak zásadní je, jak se člověk k těmto osudovým danostem postaví, jak se rozhodne na ně nahlížet a překonávat je.

I v těch nejtěžších situacích lze dle logoterapie nalézt smysl. Jsou lidé s amputovanými horními i dolními končetinami, kteří i tak dokážou žít naplněný život. Využívají zdrojů a možností, které jim jsou vzhledem k jejich možnostem k dispozici, nenechají se zlomit. Na druhou stranu jsou lidé, které „položí“ v porovnání s tímto maličkost. Ano, samozřejmě záleží na mnoha faktorech, které toto mohou ovlivnit – kladu si však stále otázku, proč někdo smysl najde, a jiný ne?

Frankl tvrdil, že i v těch nejhorších a nejtěžších chvílích v životě, které zažíváme a musíme jimi projít, je třeba nějaký smysl nalézt. Může to znít sebevíc zvláštně – například když nám zemře někdo z rodičů, těžko v tom budeme hledat nějaký smysl. Avšak smrt jako taková nám dává mantinely našeho života, s každým úmrtím v našem okolí je nám připomenuto, že tu nejsme navždy. Tudíž i toto nám může dát smysl v tom, že například začneme být více všímaví k okolnímu světu, začneme trávit čas smysluplněji, budeme se více věnovat lidem, se kterými nám je dobře.

Existenciální terapie je zaměřena na hledání smyslu v životě jedince. Do takto zaměřené terapie přicházejí lidé, kteří buď smysl ztratili, nebo ho ve svém životě nevidí. Tento druh práce je zaměřen na „tady a teď“ a směřuje klienta k převzetí plné zodpovědnosti za svůj život, tedy vede ho k tomu, aby on sám byl tím, kdo ho drží pevně ve svých rukou, a nespoléhal se na druhé, štěstí, náhodu.

Kdy vám může být logoterapie prospěšná? Pokud cítíte, že se vám vytrácí smysl ze života, že si nejste jisti, kam směřujete a zda jdete správným směrem, logoterapeutický přístup by pro vás mohl být přínosný. S terapeutem budete postupně pracovat na znovuobjevení či nalezení vašeho smyslu bytí, který může být obsažen v čemkoliv a poznáte ho tak, že ho budete zažívat, realizovat a uskutečňovat.