Všímavá fotografie

Všímavá fotografie (mindful photography) vychází z konceptu všímavosti (mindfulness) a využívá mobil nebo fotoaparát jako přístupový bod a kotvu k tomu být plně a bez posuzování, zvědavě, ale klidně všímavý a pozorný tady a teď. Skrze tvůrčí proces vede k prozkoumání přítomného okamžiku a objektifikaci našeho mentálního obrazu prostřednictvím fotografie.

Tím se můžeme osvobodit od neužitečných vzorců myšlení a chování i od obtěžujících či opakujících se myšlenek a začít jemně kultivovat reakce, které jsou více v souladu s relaxací, uvědoměním, odolností, pozitivitou a propojením; se sebou samým i světem kolem nás. Je to umění zachytit příběh v jediném „obrázku“, zastavit a zmrazit čas, a co je důležité, odhalit, jak věci skutečně vidíme.

Pomalý čas

Všímavá fotografie nám v první řadě přináší pro každého dostupný a zvládnutelný přístup, jak zpomalit a nechat svou mysl odpočinout si od rychlosti běžného světa. Zároveň přináší způsob, jak kultivovat svou sebe‑laskavost, sebe‑přijetí, soucit a neposuzování. Přináší klid a možnost kreativně „vypnout“ a spojit se sám se sebou.

A také má co do činění s pohodou a odolností. Když jsou časy náročné, dává smysl dělat to, co nám přinese radost. Nalezení smyslu v rutinní každodennosti pomáhá vybudovat si imunitu proti zoufalství. Všímat si krásy světa kolem nás a nacházet kreativní způsoby, jak prohlubovat a sdílet vděčnost za místa a lidi, které máme rádi, není lehkovážnost ani naivita.

Je to jeden z nejjistějších způsobů, jak můžeme zůstat optimističtí a dobře připravení na to, abychom si uměli poradit tváří v tvář výzvě. Cvičení všímavé fotografie nás učí dívat se dovnitř a ven zároveň a věnovat tak větší pozornost nejen světu kolem nás, ale také kvalitě naší vlastní reakce na něj. Pomáhá nám vidět, jak vidíme, obnovuje jasnost a pěstuje soucit, dvě ctnosti popsané v buddhismu jako ptačí křídla.

„Fotografování a praktikování meditace by se na první pohled mohlo zdát jako nesouvisející činnosti. Zatímco fotografie se dívá ven na vizuální svět skrze médium kamery, meditace se zaměřuje dovnitř na nezprostředkovaný zážitek,“ píše buddhistický učitel Stephen Bachelor v eseji Seeing the Light. „A zatímco fotografie se zabývá vytvářením obrazů reality, meditace je o tom vidět realitu takovou, jaká je. Přesto při fotografování a praktikování meditace za poslední tři desetiletí zjišťuji, že se tyto dvě činnosti sblížily do bodu, kdy je už nepovažuji za odlišné."

Pořizování fotografií automaticky neznamená, že trénujeme všímavost, ale pokud je fotografování prováděno určitým způsobem, má obrovský potenciál pomoci nám kultivovat čisté vnímání a stav zvědavosti, soucitu, klidu a důvěry. Může nám pomoci stát se více bdělými vůči životu odvíjejícímu se okamžik za okamžikem a osvobodit nás od přívalu úsudků, kterými obvykle zaplavujeme sebe i vše kolem nás.

Všímavá fotografie oceňuje a kultivuje otevírání malé mezery, ve které si uvědomujeme rozdíl mezi tím, co se děje, a tím, jak takový děj vnímáme nebo na něj reagujeme. Umožňuje nám setrvat na několik krátkých okamžiků v plnosti a volnosti přímého a skutečného vnímání. Pokud fotografování děláme „dobře“, všimneme si, že se stáváme lépe naladěni na naše okolí. Fotografka Dorothea Lange to vyjádřila výstižně, když řekla: „Fotoaparát je nástroj, který lidi učí, jak vidět bez fotoaparátu.“

Celý přístup všímavého fotografování nás vybízí ke zpomalení, abychom se mohli dívat a skutečně vidět, a aplikuje do běžného života princip přepínání mozku z režimu „dělání“ do režimu „bytí“. Základní pilíře přístupu k všímavé fotografii tedy jsou: zpomalení, klid, ukotvení, záměrná „samota“ (tvorba vlastní „bubliny“), neusilování, neposuzování, zvědavost, přijetí, vděčnost, důvěra, trpělivost a plynutí.

Každodenní praxe všímavosti

Všímavá fotografie pomáhá probudit zvědavost, přistupovat ke světu i k sobě s otevřeným srdcem a myslí. Tento smysl pro úžas je v zen‑buddhismu znám jako „shoshin“ neboli mysl začátečníka a je uznáván jako dispozice, která udržuje všechny tvůrčí možnosti otevřené. Fotografování nás učí dívat se na „obyčejné věci“ neobyčejným způsobem a vnímat „všední“ okamžiky jako zázračné, jedinečné – jako bychom je viděli poprvé.

Ať už jste ve všímavosti či fotografování nováčci, nebo mistři, zkuste k nabízeným cvičením přistupovat s myslí začátečníka. Zkuste zahodit očekávání i předsudky, nelpět na výsledku. Vše, co potřebujete, je váš zrak, mobil a otevřená mysl – případně ještě zápisník a tužka, pokud si chcete své pocity a postřehy zapisovat. Aktivity vám pomohou:

• Zpomalit mysl a zůstat v klidu.
• Vypořádat se s případným strachem a úzkostí.
• Budovat si odolnost.
• Vnést do svého běžného dne více všímavosti, pohody, klidu a radosti.
• Propojit se se sebou samými, lidmi kolem sebe i přírodou.
• Vytvořit si svůj osobní vizuální příběh.
• Přijmout pozitivní akci.

Mé místo: pocta místu v přírodě a propojení s ním

Máte nějaké své oblíbené místo v zeleni – park, les a podobně – kam pravidelně chodíte? Pokud ano, proveďte cvičení tam. Pokud ne, zkuste takové místo najít, třeba hned zítra! Ať už takové své místo máte, nebo teprve najdete, zkuste se na ně podívat „jinak“.

• Až tam budete: Zpomalte. Na chvíli se zastavte a zkuste zde strávit prvních pár minut přítomnosti v sobě a naladěním se na místo. Pomalu se nadechněte. 
• Zavřete na minutu nebo dvě oči a soustřeďte se na svůj dech. Slyšíte kolem sebe nějaké zvuky? Cítíte nějaké pachy? Cítíte na tváři vzduch?
• Zkuste tyto informace nechat ke své mysli volně přicházet a odcházet, vnímat jejich přítomnost bez jakéhokoli posuzování či hodnocení a vraťte se zpátky ke svému dechu. Vnímejte své nohy pevně ukotvené na zemi.
• Nyní otevřete oči a zkuste se kolem sebe pomalu rozhlédnout, jako byste tu byli poprvé (ať už tomu tak je, nebo není). Nechte mysl a zrak plynout, neusilujte, uvolněte se, podívejte se pomalu a pozorně nejprve napravo, poté nalevo, nahoru, dolů.
• Zkuste se dívat se zvědavostí, pokorou a úctou. Jaké formy a tvary vidíte? Zkuste se jich dotknout. Jsou hrubé, nebo jemné? Jaké vidíte barvy? Vidíte nějaké světlo a stín?
• Po 10–15 minutách všímavého a pozorného dívání zkuste zaznamenat 1–3 fotografie, které vyjadřují to, co jste na místě objevili, co vás zaujalo, co ve vás vyvolalo nějaký pocit, ať už je to určitá barva, tvar, světlo či stín, detail nebo krása. 
• Nehledejte, pouze si všímejte a pozorujte. Nepřemýšlejte, ale nechte vaši mysl plynout jako vodu, nechte pracovat intuici a nechte „obrázky“ přijít k sobě.

Provádějte tuto praxi pravidelně (ideálně každý den) a uvidíte, kolik nejrůznějších podob má ve vaší mysli jedno a to samé místo. Zároveň můžete pozorovat, jak se mění váš vztah k tomuto místu. A pamatujte – udržujte věci jednoduché, toto není o technice. Vnímejte svůj mobil jako „papírový rámeček“, který vám umožňuje vizuální záznam vašeho mentálního obrazu.

FOTO: Reflexe