Všichni moji muži

Já sama jsem měla to štěstí, že jsem měla odmalička blízký a srdečný vztah se svým otcem. I když se naši rozešli a zažila jsem jejich mnohá nedorozumění, s oběma jsme se měli rádi. Táta si mě vážil. Uměl mě ocenit, když se mi něco povedlo, objal mě a vyslechl, když jsem to jako malá potřebovala. Podvědomě jsem si tedy zafixovala muže jako ty, na které se mohu spolehnout a kteří se o mě postarají, když bude potřeba.

Zažila jsem ale i mámino vnímání mužů. Jako mladá se o sebe musela poměrně brzy starat sama a dávala jim vždy silně najevo, že je k ničemu nepotřebuje (i když pomoc potřebovala), protože si to všechno zařídí. To byl myslím jeden z hlavních důvodů, na čem vztah mých rodičů ztroskotal. Jestli existuje jedna věc, kterou muži na ženách obecně těžce snáší, tak je to asi přílišná soběstačnost nebo dokonce pohrdání jejich schopnostmi. Nic nového, že?

Muži jsou prostě takoví

„No jo, ale co když jsem sama a musím se o sebe postarat? Nemám se o koho opřít,“ namítla mi jedna z klientek. A já se většinou ptám nazpět, co bylo z vašeho pohledu hlavní příčinou, že předchozí vztahy nevydržely? Nedůvěra ve schopnost muže postarat se o cokoli je jedna z častých odpovědí. „Byl nespolehlivý, byl sebestředný a nedával mi dostatečně najevo lásku.“ Ptám se opatrně: Takže vlastně to, co jste dělala vy jemu? „Jak mu mám dát lásku, když se chová jako vůl?“

Muž reaguje na chování ženy a žena reaguje na chování muže. Pokud se lidé zacyklí, házejí špínu jeden na druhého a nemohou najít cestu ven. Očekávají jeden od druhého, že změní své chování, a sami sebe pasují do role oběti.

Jisté je, že člověk, se kterým žijete (nebo jste žili), vás nepotkal náhodou. Měli jste něco společného, dost společného na hlubší úrovni. Když se zamyslíte, co vám vadí na tom druhém, často zjistíte, že je to přesně ta věc, která vám vadí na vás samých – prostě ji tam někde máte, silně se vám nelíbí a vy neodsoudíte sebe, ale dáte to za vinu svému partnerovi.

Takže když se v příběhu posuneme dál, já jsem si přitáhla do života muže, který odráží hlavní charakterové rysy, jaké jsem měla o mužích zafixované od raného mládí. Schopnost postarat se o rodinu, opora, výrazné mužské rysy. Já jsem ta citlivější, on je ten, který stojí pevně na zemi, a dá se říci, že je hlavou rodiny. Kdybych byla ta silnější se snahou příliš se prosazovat, vztah určitě nevydrží.

Nesoutěžím s ním, i když jsem byla vychovaná k soběstačnosti a nezávislosti po vzoru své mámy. Musela jsme se to ale naučit a trvalo mi to docela dlouho. Můj muž se mnou měl a stále má dost trpělivosti, protože některé silně zafixované vzorce se mi i po letech stále objevují. Není to jednoduché, ale snažím se uvědomovat si je, a proto to asi pořád funguje. Oba jsme prošli velkou proměnou, abychom si ve vztahu mohli vyjít vzájemně vstříc. Výzvy, jak vztah vylepšit a zharmonizovat, se objevují stále a je to dobře.

Buďte změnou

Obecně si myslím, že to, jaké máme vztahy (nejen s muži) celkově, je každého odpovědnost. V momentě, kdy si začnete říkat, že on je ten, který má něco změnit, je to cesta do vztahového pekla. Líbí se mi myšlenka Mahátmy Gándhího: „Změnou, kterou hledáme ve světě, se musíme stát my sami.“ Chcete‑li změnu ve vztahu, buďte tou změnou sami.

Dobře se to říká a hůř dělá, já vím. Chce to hned na začátku opravdu velkou dávku sebereflexe, abychom své jednání vědomě kontrolovali. Když jste něco naučení dělat dvacet nebo třicet let a najednou máte změnit pohled, může to být skutečně výzva. A o to tady jde: netlačit na sebe, ale krok po kroku zkoušet a neodsuzovat se za situace, které nezvládnete, protože pokud se poučíte, příště si dáte větší pozor a posunete se zase o krok dál.

Chcete‑li, aby partner nebyl tak sebestředný, pak změňte u sebe to, co ho motivuje k tomuto chování. Zeptejte se sami sebe: „Nejsem ve vztahu taky někdy trochu sobec?“ Dejte více lásky a více lásky vám bude vráceno zpět. A když ne, tak jste pravděpodobně ve vztahu, který není tak úplně pro vás.

Aby byl chlap dostatečně chlapem, musí mu to být umožněno. Mnoho žen si zoufá, že dnes chlapi už nejsou takoví, jako byli dřív, ale změnil se celý svět a my ženy nakonec také, takže si vzájemně nemáme co vyčítat.

K čemu mi tedy jsou v mém životě muži?

Když pominu, že umí rychleji otevřít láhev okurek, tak například k tomu, abych se cítila bezpečně. Dávají mi pocit zázemí a obrovské množství lásky, kterou nyní vnímám především skrze našeho malého syna. Když se nad tím tak zamyslím, umožňují mi být ženou tak, abych vnímala vlastní podstatu a nemusela se starat o mužské záležitosti, kterým nerozumím a někdy ani nechci rozumět.

Dávají mi možnost dívat se na svět z pohledu, jaký by mě v životě nenapadl. Dobře se s nimi spolupracuje, protože tolik nepodléhají emocím. Muži patří k nám ženám neodmyslitelně už po celá tisíciletí, vychovávají s námi naše děti a tvoří rodinu. Partnerství s mužem má neobyčejný význam i pro utváření jeden druhého. Jsme propojeni a svým způsobem na sobě závislí, ideálně v té zdravé rovině.

Věřím, že pokud tyto řádky čte žena, která má s muži špatné zkušenosti, může se jí to dotýkat a také může silně nesouhlasit, ale opravdu věřím, že můžete ovlivnit, jaké lidi si do života přitahujete. Je to hodně o vás, i když si můžete myslet, že nikoli. Muži jsou chodící zrcadlo nás žen a naopak. Něco projektujeme a to něco se nám v podobě různých jednání a reakcí vrací zpět. Jsme opravdu chodící vysílač, který naladí tu frekvenci, na kterou je nastaven. Pokud cítíte, že potřebujete přeladit, pak víte, že je to zase a jen na vaší straně drátu.

Je pravda, že když máte dobrý start, je to ve vztazích poměrně znát, i když to nemusí být vždy záruka. To, jaký pohled na muže si vytvoříte v dětství, vás zcela pochopitelně provází i v dalším životě. Tam venku se nám potvrzuje, jak o mužích nebo ženách v hloubi duše smýšlíme a co k nim cítíme.

Většina našeho utrpení pramení z vnitřní neochoty svobodně vyjádřit různorodé stránky našeho já. Mít prostor se ve vztahu vyjádřit je obrovsky důležité. Pokud si to neumožníme, vytrácí se pocity štěstí a vztah chřadne. Potlačování naší osobnosti vede ke stresu, trápení a vnitřní bolesti.