Všechno, co nemám
Jak často se vám stává, že při příjemné aktivitě myslíte na něco nepříjemného?
Člověk je sociální tvor a ke svému přežití ostatní nejen chce, ale dokonce i potřebuje. Dnes možná ještě více než dříve. Postupem času ale spojení s ostatními mění svou podobu a spolu s novými technologiemi se nám rozšířily možnosti. Čím více možností máme, tím složitější je pro nás orientace ve světě kolem nás i veškeré rozhodování – a to i ohledně toho, kde a jak strávíme náš čas. Co kdyby nám něco zajímavého uteklo?
Fear of Missing Out se do češtiny prozatím nepřekládá, a pokud chceme o tomto jevu mluvit, používá se anglické znění nebo (zejména) zkratka FOMO či FoMO. FOMO není totéž co závislost na sociálních sítích, internetu nebo čemkoliv jiném. FOMO popisuje strach. Strach, že člověku něco velmi důležitého uniká nebo může uniknout, že něco propásne. Vlastně jako by žil v přesvědčení, že jeho život není tak dobrý, jako by mohl být. A co hůř – lepší život, který „prožívají“ ostatní, nám utíká přímo mezi prsty.
Strach je nepříjemný pocit a organismus se takovou situaci přirozeně snaží vyřešit. Vzniká nutkání (z)kontrolovat „okolí“, jestli se zde nenachází něco lepšího. Pokud toto nutkání neuposlechneme, spustí se nepříjemný proces a ke strachu se může připojit i úzkost, myšlenky plné obav, nervozita nebo třeba nesoustředěnost. Odjakživa chceme (a potřebujeme) být informovaní o věcech kolem nás, a to z naprosto praktického hlediska – abychom mohli reagovat na to, co se děje, a tím si zajistili bezpečí.
Přednáška 19. září 2024Označ text a CTRL + Q pro-highlight. Nebo kus textu uvnitř highnutého pro dehigh..