Vše, co přijde

Kniha Rostislava Honuse Kdo jsem a co tady dělám? Průvodce praktickou sebezkušeností vychází z existencialismu, zejména z děl Irvina Yaloma a Viktora Frankla. Útlý a srozumitelně psaný průvodce obsahuje kromě myšlenek existenciální filozofie a psychologie především praktické a čtivě popsané sebepoznávací techniky a cvičení. Díky nim se čtenářům bude lépe přemýšlet o důležitých aspektech bytí.

Není potřeba jimi procházet chronologicky – lze použít cokoliv, co nás osloví nebo co se nám právě hodí. Kniha může sloužit i jako pomyslný balíček karet nabízející zamyšlení pro tento den: stačí náhodně zalistovat a ptát se, co z tématu můžeme použít na současnou situaci. Dobrodružství sebepoznání, sebenaplnění a hledání smyslu totiž není (bohužel či bohudík) jednorázová záležitost, ale úkol na celý život.

Posílí, nebo semele?

Odpovědí na otázku, proč jsem tady, může být stejné množství, jako je na světě lidí, a za každou stojí víra. Důkaz o správnosti toho našeho vysvětlení totiž nemáme nikdo. „I naprosto racionálně‑skeptické tvrzení, že to celé žádný smysl nemá a jsme jen náhodným shlukem atomů, je víra či filozofický koncept,“ píše autor.

Ve chvílích, kdy se cítíme mizerně, vyvstává řada bolavých otázek. Věřící se někdy utěšují tvrzením Koho Pán Bůh miluje, toho křížkem navštěvuje. Bezvěrce konejší představa, že pomocí překonaného utrpení zraje, nebo klasické mediální klišé Co nás nezabije, to nás posílí.

Zejména tahle notně otřepaná hláška mi jde na nervy, přestože psychologové zjistili, že na ní něco je. Jasně, pravidelným cvičením s přiměřenou zátěží se dá skvěle posilovat, ale pokud své úsilí přepálíme, můžeme si přivodit kýlu, natržení svalu nebo minimálně svalovou horečku, která nás na dlouhou dobu zbaví chuti k dalšímu snažení.

Pravdivější mi přijde stejně oblýskané sdělení Krize je šance. Tam už je totiž volba, že současný problém otevírá nové perspektivy a jiný přístup k životu. Ale taky se nám to nemusí povést a nejsme kvůli tomu horší než ti, kteří vylétají z požáru jako bájný pták Fénix. Lidí, které jejich průšvihy sice nezabily, ale dost nehezky trvale semlely, znám totiž více, než je mi milé. Ale znám i pár Fénixů. Svět je totiž neskutečně pestrý.

Síla existenciálních pravd

Uvědomění si běhu času a konečnosti našeho bytí ve většině lidí vyvolává úzkost a potřebu najít smysl trápení, kterému se nikdo z nás nevyhne. Máme zkrátka potřebu vidět ve svém životě nějaký smysl, naplnění, přesah, abychom se vyrovnali s úzkostí, která pramení z vědomí omezenosti a konečnosti lidského života.

K tomu každý volí odlišné strategie. Autor připomíná, že ne všechny jsou pozitivní – vybrat si můžeme také únik, popření či nekritickou víru v něco, co nám sice dává oporu, ale současně nás to zbavuje zodpovědnosti. V dnešní době jsou to zejména nejrůznější konspirační teorie, jimž se lze nejlépe bránit právě upřímným zkoumáním smyslu našeho života a hledáním jistoty v sobě samých.

Máme schopnost se změnit a ovlivnit to, jak se cítíme i jak vnímáme vlastní život. A opět se odvolává na tak často citovaný přítomný okamžik, v němž vzniká naše budoucnost. Tu jedinou můžeme prostřednictvím toho, co právě teď uděláme, ovlivnit. V každém z nás je někde pod nánosem zděděných a vnucených pravd i masek jedinečná schopnost žít vlastní život. A hledání smyslu je velké celoživotní dobrodružství pružné mysli a odvahy, na které není nikdy pozdě.

Cvičení pro každý den

Kniha je zajímavá tím, že neobsahuje moc teorií a úvah, ale soustředí se spíše na praktická cvičení. Stačí ji někde náhodně otevřít a vyzkoušet třeba metodu na zvládání dilemat nebo návod, jak využít intuice či změnit postoj k dané situaci.

Otázky, které někam vedou

Život nevypadá podle toho, co se vám stalo, ale podle toho, jak k tomu přistupujete. Někdo vám bude s kolotavým smíchem líčit nekonečný sled fuckupů i velkých proher, zatímco jiný se po dvou smutných zkušenostech bude bičovat sebelítostí a otázkou Proč právě já? Autor doporučuje zařadit na repertoár raději otázky otevírající budoucnost:

• Co mě to mělo naučit?
• Kam mě situace posouvá?
• Jaké možnosti mi dává?
• Co se mi tím otevírá?
• Za co se mohu pochválit a čím posílit svou sebeúctu?

Silná traumata totiž mají moc přinést osvobozující poznání, že navzdory ztrátám můžete být vnitřně svobodní a nezávislí a změnit svůj život pozitivním směrem. Většinu lidí z vyjetých kolejí dostane až nějaká opravdu bolestná událost. Poté, co si přeskupí priority, často nacházejí nový smysl i sami sebe takové, jací opravdu jsou.

Uvědomte si přítomný okamžik

To, co uděláte právě teď, má vliv na vše, co přijde. A není to rozhodnutí, že od prvního hubnete nebo přestane kouřit. Je to něco, co uděláte právě teď a tady. Třeba že místo válení se u televize nebo nalití dalšího panáka vyrazíte na procházku, případně se pustíte do úklidu aspoň jedné zásuvky.

Bytí tady a teď jako obranu proti znepokojivým myšlenkám můžeme sami doma trénovat pomocí meditačních technik, autogenního tréninku, řízené imaginace, jógy nebo kotvení. Ve stresových situacích lze využít osvědčené metody práce s dechem.

Čtyři kvadranty

Toto cvičení je skvělé pro každodenní i zásadní rozhodování. Rozdělte papír na čtyři pole a označte je nápisy:

1. Jaký v tom vidím smysl.
2. Co mi to dává.
3. Co mi to bere.
4. Co bych změnil/a, kdybych mohl/a.

A hezky poctivě vyplňujte. Metoda se dá použít na práci, vztah, bydlení, koníčky… Někdy stačí jen mít všechny své motivy na očích a máte jasněji, co budete dělat dál.

Kolo rovnováhy

Říká se, že člověk potřebuje sedět na židli se stejně dlouhými nohami. Ty symbolizují zdraví, partnerství, práci a ostatní vztahy nebo zájmy. Autor jde ještě dál: nabízí kolo rovnováhy. Představte si život jako staré dřevěné loukoťové kolo, které se může bez drncání točit, jen když jsou všechny loukotě stejně dlouhé.

• Nakreslete deset soustředných kružnic a rozdělte je paprsky všeho, co je pro vás důležité – například partnerství, děti, volný čas, zdraví, práce, peníze, smysl, svoboda…
• U každého si udělejte bod v místě, kde ho vnímáte. Můžete například mít zdraví na devítce, vztah na osmičce, děti na desítce, ale práci na trojce a volný čas na jedničce.

Získáte tak mapu svého bytí a můžete se nad ní zamyslet, co by se dalo změnit, aby se kolo vašeho života točilo příjemněji.

Tři kontrolky

Metodu autor převzal z knihy Karla Hájka Práce s emocemi pro pomáhající profese. Životní světýlka mají nápis:

1. „Povedlo se …“
2. „Baví mě …“
3. „Těším se …“

Rozsvítit si je můžete každý večer před spaním. Je to podobné jako psaní deníku vděčnosti. V sebepekelnějším dni se dá najít nějaké pozitivum a vznikne povzbuzující rituál pomáhající zvládat i těžké chvíle.