Vnitřní termostat
Můžeme být nabuzení příliš, nebo moc málo. Zdravý organismus umí přepínat.
Spousta lidí by chtěla prožívat příjemný klídek bez velkých výkyvů. Jenže život má své nároky, a tak nás příroda vybavila termostatem schopným reagovat na dění kolem nás. Při ohrožení se umí organismus zahřát na útok nebo útěk, jakmile nebezpečí pomine, vychladneme a vrátíme se do klidu. Stres, z nějž se máme čas zotavit, zpravidla neškodí. Život neustále plný stresu a překážek ano. Sice nás nezabije hned, ale časem rozladí vnitřní termostat tak, že nás může začít ohrožovat na zdraví.
Projevy dysregulace obvykle zkoušíme zklidnit nejrůznějšími šidítky, která nám možná na chvíli uleví, ale dlouhodobě škodí. Ať už je to přejídání, kofein, cukr či alkohol, nebo útěk k televizi, sociálním sítím a jiným internetovým lákadlům. Bezmoc dysregulaci ještě zhoršuje. Později často dojde na stimulanty nebo zneužívání léků. Úleva je však krátkodobá a v mnoha manévrech se skrývá další past – závislost.
Ignorované zprávy
Rozladěný vnitřní termostat často způsobuje psychosomatické obtíže. Chodíme od doktora k doktorovi, výsledky máme v pořádku, ale fyzicky i psychicky je nám mizerně. Investujeme do zázračných doplňků stravy, jógy či akupunktury… zlepšení zpravidla nikde. Naše tělo totiž paradoxně dělá přesně to, k čemu bylo stvořeno: potížemi sděluje, že narážíme na své neurobiologické hranice.
Někteří z nás tomu nerozumějí, jiní rozumět nechtějí. Cíl, za kterým se ženeme, totiž nemůže počkat, je potřeba vydržet a nepříjemné pocity potlačit. Jenže je to jako ignorovat obálky s modrým pruhem. Tak dlouho je házíme do koše, až přijde exekutor. Tělo umí být stejně přísné jako státní správa, proto je dobré ho poslouchat a vydat se na cestu k seberegulaci.
Čím dříve to uděláme, tím je návrat do rovnováhy snazší. S autem přece většinou jedeme do servisu hned, jakmile začne něco klepat! Jessica Maguire nabízí tak zvaný bio‑psycho‑sociální model: Zvážit, jak se nám daří po duševní a emoční stránce a jak vypadá naše sociální prostředí, protože všechny tyto tři faktory jsou vždy ve hře a nelze je od sebe oddělovat.
Ze složitého medicínského výkladu o dění v těle zmíním už pouze neurocepci – tichý detektor nervového systému, který neustále vyhodnocuje známky bezpečí a nebezpečí. Na rozdíl od vnímání, jež zahrnuje vědomou pozornost, neurocepce funguje pod prahem vědomí a ovlivňuje reakce a chování. Navíc hodně vychází z minulých zkušeností, jež mozek může chybně vyhodnotit.
Pokud jste třeba jako dítě zažili šikanu, nejspíš budete citlivě reagovat i na nevinně míněné poznámky připomínající výsměch spolužáků. Po přepadení zase většinu lidí vynervují jakékoli kroky, které slyší za sebou.
Vracet se do pohody
Dobrou zprávou je, že se tyto vzorce dají změnit. Tělo k obnovení zdraví potřebuje především pocit bezpečí, jinak nadále spouští obranné systémy a my se točíme v bludném kruhu. Pro začátek je důležité naučit se rozpoznávat reakce vlastní nervové soustavy. Začít si uvědomovat, co se v nás děje a proč. A hledat pomoc, která se překvapivě skrývá uvnitř nás.
Spojencem schopným propojit všechny tři oblasti bio‑psycho‑sociálního modelu je důležitá část nervové soustavy: bloudivý nerv (nervus vagus). Propojuje mozek s tělesnými systémy a umí ovládat zrychlení (zahřátí) nebo zpomalení (ochlazení) organismu. Jeho dlouhá cesta vede přes krk a hrudník k srdci a plicím a dále přes žaludek do střev.
Bloudivý nerv umí opravit to, co nám stres a trauma pokazily – navodit regulaci. A co je překvapivé, můžeme se naučit s ním komunikovat a trénovat ho. Jeho lepší tonus má přímý vliv na naši odolnost a schopnost přizpůsobit se životním nárokům. Zamrzlé poraženectví nebo vynervované pokusy o proražení zdi vlastní hlavou pak nahradí postoj naděje, že danou životní zkoušku zvládneme.
Označ text a CTRL + Q pro-highlight. Nebo kus textu uvnitř highnutého pro dehigh..