Vnitřní síla

Může to být nerespektující, přehnaně direktivní výchovou – různé zákazy, příkazy, jaké by dítě mělo být, extrémní přísnost. Dítě rozhodně potřebuje mantinely, potřebuje cítit, že má stabilního rodiče, to je v pořádku. Problém je nezdravé překračování hranic malého dítěte, které nedostává žádný prostor pro vyjádření sebe sama, a popírání jeho pocitů.

Dítě například řekne, že má hlad, a rodič odvětí nemáš, už jsi jedl. Nebo je mu v bundě horko, ale rodič trvá na „teplém oblečení“. Popírá pocity dítěte a vnucuje mu ty své. Dítě tak časem přestává svému prožívání věřit a začíná se opírat o to, co říká druhý. Dá se to přirovnat k situaci, kdy ztratíte svůj vnitřní kompas. Může také jít o nadávání dítěti, jeho ponižování nebo i bití.

Pokud dítě není dostatečně vzdorovité, vnitřně silné, přestává věřit samo sobě a začne časem potřebovat své okolí, aby mu potvrdilo jeho potřeby a také hodnotu. Stává se pro něho důležité, jak ho druzí vidí, co si myslí, a dle toho jedná, aby bylo odměněno a přijímáno. A když tento typ výchovy pokračuje dál, dítě postupně přestává vnímat signály svého těla.

Často to vede k velkému chaosu v životě – člověk pak například nevnímá, co mu chutná, neví, jak se obléknout, neodhadne, kdy si potřebuje odpočinout. Pouze si to myslí, neboť má naučené od okolí, jak má vypadat, co mu má chutnat, jak se má obléknout, jak se má chovat, s kým se má kamarádit.

Ztráta sebe

Postupem času pod tíhou všech těchto příkazů, zákazů, popírání vlastních pocitů se z člověka vytrácí jeho přirozenost, intuice a stává se z něj „loutka“. Člověk pak i v dospělosti vykonává věci, které vyžaduje okolí, aniž by se zamyslel, zda je to správně, či není, nebo zda to chce on sám, nebo nechce. Dělá například v partnerském vztahu věci jen proto, aby nebylo dusno, aby měl klid.

Stává se, že člověk, který ztratil kontakt se svým prožíváním a nedokáže proto využívat svůj vlastní potenciál, si k sobě hledá někoho silného, kdo mu bude určovat směr života. Může to být dominantní partner nebo manipulativní zaměstnavatel, parta, které někdo „šéfuje“, nebo třeba i sekta. Vůdce můžeme najít v kterémkoli kolektivu, princip je stejný.

Pokud se přizpůsobujeme, děláme něco, co „musíme“, a děláme to proto, že to vyžaduje naše okolí, časem se můžeme cítit unavení. Člověk má potřebu hodně spát, ležet v posteli. Přichází o svou kreativitu a také se u něj nerozvine kritické myšlení, neboť ho nemá důvod ani možnost používat – direktivní maminka, babička a podobně vědí přece nejlépe, jak mají jejich děti žít, co dělat, jaké zaměstnání budou mít, kdo se stane jejich partnerem, kam se mají posadit a tak dále.

Tím však člověk přichází o radost ze života, chuť žít. Tady se pak začínají objevovat deprese, úzkosti, závislosti, pocity prázdnoty… V dospělosti se pak takový člověk potřebuje ptát na názory jiného „vůdce“, neboť je už tak nesoběstačný, závislý a submisivní, že přestává mít své názory. Potřebuje potvrzení od okolí, zda to, co dělá, je správně, či ne.

Například úzkosti se mnohdy objevují z toho důvodu, že člověk nedůvěřuje sám sobě a opírá se o okolí, celkově si není jistý sám sebou a vzniká u něj strach z běžných věcí. Nebo třeba tréma, jelikož člověk potřebuje sebepotvrzení od okolí, není si sám sebou jistý a je pro něho důležité, jak působí na druhé. Nezáleží přitom, jestli je manipulátor na člověka „zlý“ nebo je k němu milý, princip je stejný.

Cesta k sobě

Jak z toho ven? Základem je uvědomit si, kdo či co vás ovládá, a učit se vymezit se a bránit si své hranice. Představte si, že vy jste stát, který musíte chránit, aby do něj nevpadli nezvaní hosté, kteří se rozhodli zabrat vaše území. K tomu je třeba vědět, jak vaše pomyslné území vlastně vypadá, jaké je. Poznávejte a objevujte sami sebe: co vám vyhovuje, co se vám líbí, co ne.

Zkuste si vybavit, kdy jste se naposledy cítili svobodní, spontánní, ve své kůži? Kdy jste si na nic nehráli a nepotřebovali se zalíbit okolí? Kdy jste měli radost ze života, smáli se od srdce, měli radost z toho, že jen tak jste, a měli potřebu něco tvořit? Tyto stavy v sobě každý známe, to je dobré si připomínat – abyste si uvědomili, že to v sobě už máte a víte, kam se vrátit.

Položte si otázku, co byste chtěli, po čem toužíte. Co vám chybí? Co vám brání, abyste dosáhli vytouženého cíle? Smyslem je nepotřebovat v životě „vůdce“, manipulátora, ale učit se spoléhat sami na sebe. Utvářet si své vlastní názory. Naučit se nepotřebovat tolik okolí – být s druhými rádi, ale nepotřebovat je, to je veliký rozdíl. Pokud potřebujeme vůdce, jsme slabí a jsme tedy kořistí pro manipulátory. Vyrovnaný člověk jim dá okamžitě stopku.

Pokud jste v zajetí manipulativní rodiny či partnera, je těžké z toho vystoupit. V takových případech může pomoci dobrý kamarád, případně skupinová nebo individuální terapie, kde se můžete dočasně opřít o někoho důvěryhodného, kdo vás provede těžkými situacemi, aniž by sledoval svůj sobecký zájem.

Terapeut vám pomůže začít si znova věřit, dá vám prostor pro vaše vlastní názory tak, abyste opět mohli dorůst v sebevědomého člověka. Vzepřít se manipulátorovi může být hodně těžké. Často pomáhá, když mu ukážete, že v tom nejste sami, že jsou kolem vás lidé, kteří vás podporují. To manipulátory znejisťuje, potřebují mít svou kořist pod kontrolou a beze svědků.

Zdravý vztah spočívá v tom, že vás druhý přijímá s vašimi klady i zápory, nemá na vás nároky a očekávání. Sám stojí na svých nohou a není na vás závislý, proto vás nepotřebuje manipulovat. Ve zdravém vztahu se cítíte svobodní, nemáte v něm pocit, že něco musíte, aby se na vás druhý třeba nezlobil, nebo vám nevyčítal, že neděláte, co on zrovna teď potřebuje.

Zkoušejte různé situace, osvojujte si nové dovednosti, abyste lépe poznali sami sebe. Pomáhá vystavovat se v rozumné míře věcem, kterých se bojíte – tím posílíte své sebevědomí a zjistíte, že se nepotřebujete opírat o silného člověka, že to dokážete zvládnout sami. Je dobré se v životě zastavovat a klást si otázky Jsem opravdu šťastný, šťastná? Opravdu mi vyhovuje můj život?

Zdravější, šťastnější

Pokud jsme napojeni na svůj „navigační systém“, cítíme, co potřebujeme a co nám škodí, a děláme to, co nám prospívá. Jsme‑li v souladu sami se sebou, mohou se vyřešit i některé zdravotní a psychické obtíže. Pokud jsme vnitřní navigaci ztratili, jsme v rozporu sami se sebou a v těle je neustálý stres. Tím se například zvyšuje hladina kortizolu, která může způsobovat třeba časté záněty, neboť naše tělo se snaží bránit, pokud to neděláme my sami a nezastaneme se sami sebe.

Svým klientům to připodobňuji ke zkoušení bot v obchodě. Pouze vy sami dobře víte, zda vás bota někde tlačí, noha vám v ní plave, či vám bota dokonale sedla. Tohle víte pouze vy sami. I kdyby tam s vámi byla další osoba, která vám bude říkat tyhle boty si kup, protože mně by se na tobě líbily, vy jste ten, kdo ví, zda vám boty sedí či ne. A pouze vy rozhodujete, zda poslechnete sebe, nebo okolí.

Takhle je to celkově v životě. Pouze vy jste tím nejlepším odborníkem sami na sebe – pokud však funguje vaše intuice. Když se člověk snaží najít opět cestu sám k sobě, začne přicházet i větší energie, elán a chuť do života. Rozvíjí se tvůrčí myšlení, schopnost se rozhodovat sám za sebe bez rad od okolí. Přicházejí nové nápady, neboť si uvědomujete, že kormidlo držíte vy. Vy jste ten, kdo řídí svou loď a rozhoduje, kam budete plout.