Vnitřní pranýř

V psychologii systém takových negativních a kritických myšlenek namířených vůči sobě samému označujeme jako vnitřního kritika. Tento kritik je snadno odlišitelný od našeho vnitřního prožívání tím, že říká věci, kterými na nás útočí. Zlomyslným tónem nám předhazuje stará selhání, rezolutně říká, co musíme a nemůžeme dělat, co bychom měli změnit, a nemá pochopení pro rozmanitost reality.

Často používá výrazy jako nikdy, vůbec, vždycky, každý a nikdo. Buď nám předhazuje minulost a to, jak jsme selhali, nebo kreslí negativní scénáře budoucích událostí, čímž v nás vyvolává strach. Vnitřní kritik trochu překvapivě nemusí být spuštěný pouze negativní událostí. Vyprovokovat k akci ho může i událost neutrální nebo pozitivní, jako třeba právě pochvala od kolegyně.

Připadá vám to povědomé? Objevují se ve vašem životě často situace, kdy vás ten tichý kritický hlásek paralyzuje a vy máte pocit, že je všechno špatně a nejde to zlepšit? Pokud odpovídáte ano, může to znamenat, že máte hodně aktivního a neodbytného vnitřního kritika. Ale co s ním? A kam s ním, když do krabice to nejde?

Soucit místo sebetrýznění

Psycholožka a psychoterapeutka Júlia Halamová doporučuje zaměřit se na rozvíjení soucitu vůči sobě samému. Pro začátek stačí, že si myšlenek, které nás napadají, budeme všímat. A u toho budeme vnímat, jak nám je a co s námi ty myšlenky dělají. Také je dobré všímat si momentů, kdy náš vnitřní kritik není tak hlasitý, nebo dokonce spí. Dalším krokem může být vizualizovat si svého vnitřního kritika, anebo sebe samé takové, jací bychom byli, kdyby na nás neměl takový vliv.

Soucit k sobě se dá trénovat – vždy, když zaregistrujeme, že se noříme do negativního víru, můžeme se zastavit a představit si, jak by někdo jiný soucitně reagoval na to, co se v nás děje. Vyjádřil by nám pochopení? Všiml by si, že to, co kritik říká, není tak docela pravda? Uvařil by nám čaj a pobyl s námi v tom negativním koutku? Říkal by nám něco? Nebo by mlčel a my bychom z něj cítili, že chápe, jak nám je, ale že nás bere i se vší tou kritikou, kterou se trýzníme? Zkusme sami pro sebe udělat to, co by pro nás udělal ten druhý soucitný člověk. Co to s námi dělá? Pomáhá to?

Můžeme ale jít i trochu jinou cestou. Například si vždy, když kritika zaregistrujeme, sami sobě zvědomit, že tyto myšlenky nejsou fakta. Vycházejí z nějaké naší vnitřní části, ale nejsme to my celí a není to celá pravda. Je to pravda pouze pro naši malou součást, připomeneme si. Neznamená to, že to takto opravdu je.

Také je tu možnost poslat kritika pryč, protože si takové zacházení nezasloužíme. No jen se zamyslete – nechali byste ve svém bytě přebývat nějakého cizího člověka, který by vás neustále shazoval a urážel? Že ne? Možná by stálo za to vyzkoušet to na vašeho vnitřního kritika. Říct mu: „Hele, možná se mi ne všechno vždycky povede bez chyby, ale to je lidské. Nezasloužím si, abys ke mně takhle mluvil.“

A je tady i varianta se místo na kritika zaměřit na ty momenty, kdy tam právě není, a na ty části nás samotných, které jsou od něj oddělené. Na to v nás, co nám umožňuje dál zkoušet dělat věci, i když víme, že se šmahem zpoza rohu vynoří ten kritický pán se spoustou nesmíš, měl bys a vždycky.

Tahle malá cvičení můžeme vyzkoušet klidně i sami, ale pokud vnitřnímu kritikovi chceme vzít všechen vítr z plachet, bude to nejspíš chtít psychoterapeuta. Ten nám pomůže prozkoumat, z čeho náš vnitřní kritik vyrostl. Pochopení, před čím nás (byť nedokonale) chránil, nám pomůže přistupovat k sobě soucitněji a nahlédnout na celou věc v širších souvislostech. Díky společné cílené práci můžeme dojít k lepšímu pochopení a přijetí vzniklých schémat… až jednou uslyšíme jenom takové šeptání a budeme se cítit o kus líp.

Důležité ale je tuto dlouhou cestu odstartovat a malými krůčky se posouvat k většímu přijetí sebe sama a větší spokojenosti. Nenechte se při tom vaším vnitřním kritikem znejistět, že vám ta práce na sobě vůbec nejde a že jste neschopní. I uvědomění, že se zrovna probudil váš vnitřní kritik, je totiž cenné. Každý krok se počítá. Zkuste být k sobě laskaví. Tato vaše část se utvářela dlouhou dobu, nějakou chvíli potrvá, než si prošlapete jiné cesty.