Vím, že to zvládnu

Orientace na naději

S vírou ve vlastní schopnosti a přizpůsobivostí na nové situace se dostáváme k dalšímu nesmírně důležitému faktoru: životní orientaci (či můžeme říci filozofii) zaměřené na naději. Albert Ellis v teorii racionálně‑emotivní terapie vyslovil mocnou myšlenku: nejenže nás v životě potkávají nejrůznější stresové situace, také ale velmi záleží na tom, jak k nim přistupujeme. Shrnul ji v takzvaném ABC modelu.

• A zde znamená Action. Když se dostaneme do problémové či stresové situace, jakou je například rozchod s partnerem, spustí to v nás systém přesvědčení a myšlenek, kterými na vzniklou situaci reagujeme.
• To jsou B neboli Beliefs. Například nám začne běžet hlavou: „Jsem tak špatný člověk, že se mnou nikdo nevydrží.“
• C jako Consenquences. V závěru reagujeme určitými důsledky, například pocity hlubokého smutku a úzkosti. Ty se mnohdy odvíjejí více od našeho výkladu události (B) než od ní samotné (A).

Pokud si dokážeme uvědomit, jaké negativní vzorce a přesvědčení v nás konkrétní situace aktivují, můžeme pracovat na jejich náhradě přiléhavějšími a také užitečnějšími myšlenkami. Například si říci: „Tento vztah skončil, ale nevypovídá to nic o mé hodnotě jako člověka.“ Záhy budou následovat také jiné důsledky – nevzniká bludný kruh sebeobviňování.

Takové přerámování, tedy vnímání problémové situace jiným pohledem orientovaným na řešení, nám pomůže v životě cítit naději a přispívá i k většímu klidu – nic netrvá věčně, jednoho dne skončí i naše náročná situace nebo dojde k proměně. A nejničivější forma stresu je taková, ve které nevidíme východisko.

Odolnost v akci

Máme tedy kolem sebe blízké, na které se můžeme spolehnout, pěstujeme si pocit vlastní zdatnosti s každou zvládnutou krizí a pokoušíme se přerámovat náš pohled na události, které nám vstupují do života. Efektivní je přistupovat k problémům jako k výzvám nebo začátkům nové kapitoly, ne jako ke katastrofám. Zprvu nás doprovází silné emoce, úměrné závažnosti problému – je to tak v pořádku a přirozené.

V prvním momentu šoku po sobě nemůžeme chtít okamžité přerámování nebo vytvoření plánu, jak postupovat dále. Místo toho potřebujeme zpracovat emoce a vstřebat novou realitu. Jakmile si dovolíme celou situaci přijmout, můžeme teprve začít pracovat na hledání řešení. Jsme ve svém životě aktivním článkem, který má sílu tvořit, měnit a jednat – nejsme vydáni napospas vlivům, které si s námi dělají, co se jim zrovna zlíbí.

Abychom si mohli zachovat naději, musíme mít před sebou vytyčený cíl. Potřebujeme vědět, že máme v životě něco, kam směřujeme, o co usilujeme, čeho chceme dosáhnout. Pokud je ideální stav příliš daleko, cesta k němu může trvat výhledově i roky, nebo zatím nemáme přesné řešení, jen mlhavou představu, pak si cestu rozčleníme. Vytyčíme si menší, lépe dosažitelné úkoly, které nás budou posouvat směrem k ideálnímu stavu.

Při tom všem, čeho se snažíme dosáhnout, nezapomeňme na to, že se zaměřujeme na řešení, ne na problém jako takový – což může znít paradoxně. Problémy to začíná, ale neměli bychom se na ně v procesu fixovat a věnovat jim větší energii, než jaká je potřebná k jejich analýze a vymyšlení vhodných řešení. Energii raději věnujme způsobům, které nám už v tuto chvíli umožňují něco zlepšit a posunout se z místa.

Ne každá náročná situace v životě má jasné řešení, někdy ani nemáme prostředky, abychom jádro problému pochopili. Místo abychom si lámali hlavu, proč se k nám druhý člověk zachoval určitým způsobem, proč jsme onemocněli, proč byl rozpoután konflikt v rodině (dosaďme si, co chceme) – dovolme si uznat, že nemusíme všemu dokonale porozumět, a přesto dokážeme pracovat na řešení.

Nezapomínejme na základy

Esenciální složkou odolnosti je též naše tělo – fyzická a psychická stránka jdou ruku v ruce, navzájem se ovlivňují a proměňují. Udržujme tedy svoje tělo v co nejlepší možné kondici: živíme tím a kultivujeme i psychiku. Stačí provádět ony na první pohled obyčejné, mnohokrát proklamované věci, které ale zároveň mají ohromné pozitivní důsledky pro náš život.

Dokážeme si představit ty nejzákladnější; pravidelný a dostatečný spánek, zdravý pohyb, vyvážená strava, čas na sebe (na své záliby, chvíle odpočinku, pobyt v přírodě). Na tyto základní věci mnohdy zapomínáme v domnění, že „všechno je v hlavě“. Přitom právě z nich čerpáme sílu, abychom si dokázali poradit i v těch nejnáročnějších situacích.