Vím, co chci. Tak kde to je?

Kolem třicítky na sobě spousta žen (a mužů vlastně taky) začne pracovat. Přece jen se ozývají záda z dlouhého sezení v práci, kila neubývají, konkurence je vyšší, objevují se první vrásky. Většina méně hezkých, méně chytrých a taky méně společenských spolužaček už má fungující rodiny s dětmi, jenom my čekáme na našeho prince. Evidentně to vzal oklikou.

Přečetly jsme si různé chytré příručky a zaplatily drahé semináře. Žijeme naplno, cestujeme, chodíme do fitka – a čekáme. Vlastně už ani tak moc nečekáme: klidně nějakého prince samy oslovíme. Nehrajeme si na příliš nedostupné ani na naivní školačky. Jsme chytré, krásné, zdravé a spokojené. Tak kde je chyba?

Tady je pár nápadů, proč to možná tak trochu drhne.

1. Víme příliš přesně, co chceme

Ať to máme v hlavě srovnané jakkoli, pořád to neznamená, že můžeme jednoduše přeskočit dobu poznávání partnera, flirtování s ním a vzájemného oťukávání. Mnoho žen si myslí, že když poznají člověka, který tak nějak odpovídá jejich požadavkům (a že jich není málo), prostě mu to dají najevo.

Jenže tím jaksi bereme mužům možnost snažit se na nás zapůsobit, lovit nás, přemýšlet nad námi, snít o tom, že budeme jednou jejich. My totiž víme hned, jestli jejich budeme, nebo ne. Stačí se zeptat. My máme jasno. Až příliš jasno.

2. Soustředíme se na jednoho člověka

Základní chybou mnoha žen je, že jakmile se nám někdo líbí, soustředíme se pouze na něj a očekáváme, že se vztah buď nějak vyvine, nebo ne. A tak mužům nadbíháme, píšeme a „náhodou“ je potkáváme. Naši vyvolení se stanou středem naší pozornosti, což je mnohdy odradí.

Muži jsou schopni čekat velice dlouho na to, než se žena rozhodne mezi nimi a někým dalším. Pokud jim však ta samá žena řekne na druhém rande, že oni jsou těmi pravými, nejspíš je to vyděsí.

Muži moc neřeší, jestli si s námi rozumí, zda s námi není nuda, dostatečně vyděláváme… Buď jsme to nejhezčí, na co zrovna mají, nebo to, kvůli čemu se hodně nadřeli.

3. Máme nereálné požadavky

Většina mužů to má o dost jednodušší, protože očekává od partnerek pouze několik věcí. Obvykle něco jako hezká, která neprudí. Muži si ve vztahu cení své svobody a ženy chtějí vědět, že je muž lehce neopustí. Kromě toho by měl být hezký, chytrý, milý, zábavný, pozorný, věrný, bydlet blízko (naší maminky), měl by mít dobrou práci, rád děti, nepít alkohol… a mnoho dalšího. Muži moc neřeší, jestli si s námi rozumí, zda s námi není nuda, dostatečně vyděláváme apod. Buď jsme to nejhezčí, na co zrovna mají, nebo to, kvůli čemu se hodně nadřeli.

Pokud nikdo z vašeho okolí neodpovídá vašim požadavkům, zapřemýšlejte, zda jsou vaše nároky reálné. Pokud máte detailní 30bodový seznam všeho, co váš partner musí mít, a nejste schopna dělat kompromisy, je jen velmi malá šance, že takový člověk existuje (a ještě k tomu se pohybuje ve vesnici, kde bydlíte).

4. Příliš analyzujeme vztah

Ženy jsou přebornice v analyzování vztahu. Neříkám, že je to vždy špatně. Jsme totiž obvykle o dost dříve schopny zaznamenat, že ve vztahu není něco v pořádku, a začít to řešit. Pokud však analyzujete každou reakci vašeho partnera a obviňujete jej, že to určitě myslel špatně, zabrzděte.

Muži o vztahu přemýšlejí jen v krajním případě. Obvykle vám tedy řeknou něco jako „dnes nemám svůj den“. S vámi ani vztahem to obvykle nemá nic společného. Analyzujte tedy se svými kamarádkami. Udělejte si večírek a rozebírejte, co asi partner myslí tím, že vás ještě nepředstavil rodičům, nebo proč byl včera zamlklý. Partnerovi dejte pokoj.

5. Bojujeme za vztah, ještě než vznikne

Někdy víme natolik přesně, koho chceme, že jsme ochotné na něj čekat a bojovat za vztah s ním, i když on to vidí jinak. Člověk, který netouží po vztahu, má jinou nebo nemá rád ženy obecně, není dobrou vyhlídkou do budoucna. Klidně si jej za partnera vyberte, nečekejte však, že se jednoho dne změní. To, jak vztah vznikl, často nastaví hranice pro jeho celý průběh.

Nezamilováváme se do člověka jako do osobnosti, ale do nějaké naší vize o partnerství. A tak nejsme schopné akceptovat, že náš partner má jiné názory, jiné potřeby, jiné sny.

6. Začneme se přizpůsobovat

Jak se říká, ženy doufají, že se kvůli nim muž konečně změní, a muži doufají, že se žena nezmění nikdy. Ženy jsou někdy instantně připraveny změnit svůj život, protože potkaly skvělého muže. Jsou schopné se hned stěhovat, změnit okruh přátel, zrušit víkendy s kamarádkami, prostě se nechtějí od svého drahého hnout.

To však pro počínající vztah není dobré. Ženy by se měly naučit být i na začátku vztahu samy sebou, dál se věnovat svým přátelům, koníčkům a žít svůj život, ne život svého partnera. Vztah by měl být průnik dvou světů, ne jeden svět muže, do kterého vejde žena.

7. Chceme všechno, nebo nic. A hned.

Konečně jsme potkaly někoho, s kým to vypadá slibně. Doufáme, že tohle je konečně ten princ na bílém koni. Jakmile se ale objeví první trhlinky, okamžitě vztah končíme. Chceme totiž všechno, nebo nic. A tak stavíme partnera do pozice, kdy se musí měnit. Pokud nás nezahrnuje dostatkem pozornosti, není připraven na společnou budoucnost, není do nás až po uši zamilovaný, ze vztahu utíkáme. Nemáme přeci čas ztrácet čas.

Což je na jednu stranu pravda, na druhou stranu každý vztah potřebuje svůj čas, aby dozrál. Jenže my chceme všechno hned. A tak se raději vrháme do nových pokusů, než abychom byly trpělivé a daly partnerovi prostor se k nám přiblížit.

8. Vztah je další meta v našem spokojeném životě

Velký problém u navazování vztahů může způsobit to, že se nezamilováváme do člověka jako do osobnosti se všemi klady a zápory, ale do nějaké naší vize o partnerství. A tak nejsme schopné akceptovat, že náš partner má jiné názory, jiné potřeby, jiné sny. Nemilujeme partnera pro něj, ale pro to, co pro nás může udělat a jak nám může pomoci naplnit náš život. Jeho potřeby a přání jsou vedlejší.

Chceme si odškrtnout další bod v našem seznamu šťastného života – manželství a děti. Kdo nám tento bod pomůže naplnit, už není tak důležité.

Napadají vás ještě další možnosti, proč může být pro některé ženy složité začít vztah nebo si najít muže, který by je dokázal ocenit a milovat? Máte sami zajímavou zkušenost v této oblasti?