Více smyslu
Člověk toho zvládne a dokáže hodně, když ví, proč to dělá. Jak se hledá proč?
Každému z nás asi občas proběhne hlavou otázka, proč vlastně dělám to, co dělám. Proč se o něco snažím? Co mě nutí jít dál? Co mě motivuje ráno vstát z postele? A někdy ani nejde o otázky, ale spíše o zoufalé povzdechnutí spojené s pocity frustrace a prázdnoty. Nebaví mě to… Nechce se mi, štve mě to… Pojďme se nad tím společně zamyslet. Co je tím motorem, který nás v životě pohání? A pokud nevíme, jak se taková odpověď hledá?
Na pomoc si k tomu vezmeme myšlenky vídeňského psychologa Viktora Frankla a jeho koncept logoterapie, rád bych ale začal krátkým příběhem. Známý americký spisovatel Robert Fulghum popisuje v knize Možná, možná ne svou velkou životní krizi:
„Krušné časy. Všechno kolem bylo odporné a prožluklé – práce, manželství, kariéra, přátelství, rodinný život a budoucnost. Ironií bylo, že jsem tehdy dělal dobrovolníka ve čtyřiadvacetihodinovém telefonním krizovém centru. Uprostřed noci volali zoufalí lidé a říkali, že chtějí spáchat sebevraždu. Nechal jsem té práce, když jsem začal mít dojem, že jsou na správné cestě. Zabít se mi začalo připadat jako dobrý nápad.“
S těmito myšlenkami se jednoho dne rozhodl ze svého života utéct. Odletěl do Texasu, kde se narodil, půjčil si auto, koupil v obchodě hadici od vysavače a izolační pásku a chtěl se otrávit výfukovými plyny. Když pak ale seděl v autě uprostřed pouště a vzlykal nad svým životem, uvědomil si náhle jednu věc. Došlo mu, že smrt není zrovna to, po čem touží: „Nechtěl jsem méně života, ale více života – života smysluplného.“
Touha po pointě
Tento příběh pěkně ukazuje, že právě potřeba vnímat smysl v tom, co děláme, je naší hlavní hnací silou. Určitě jste to také zažili. Když vám něco dává smysl, naplňuje vás to, najednou člověk ráno vstává ještě před tím, než mu zazvoní budík. Má více energie, cítí radost a zápal, dokáže překonávat překážky.
Chceme, aby náš život dával smysl. A možná i proto máme tak rádi filmy a knížky, protože obsahují smysluplné příběhy – děj, který vede odněkud někam, se zápletkou, vyvrcholením a rozuzlením, s postavami, jejichž činy mají nějaký dopad. Prostě to dává smysl a my smysl potřebujeme.
V dnešním světě máme více možností, než měla kterákoliv generace před námi. Jsme svobodní a můžeme si vybrat, jakou cestou se chceme v životě ubírat. Což je skvělé, dává nám to spoustu příležitostí. Ale zároveň je o to jednodušší se v tom ztratit. Kterou možnost vybrat, co je smysluplné?
Viktor Frankl se na to pokusil odpovědět a navrhl tři oblasti, ve kterých můžeme smysl nalézt.
- Můžeme udělat nějaký čin. Něco vytvořit, něčeho dosáhnout, něco dokázat, vybudovat, udělat. Naplnit nějaký cíl nebo úkol. Něco změnit svou aktivitou.
- Můžeme něco zažít. Může jít o zážitek umění, kultury, přírody, zkrátka o zážitek něčeho, co je krásné a opravdové. Anebo můžeme „zažít“ druhého člověka. Poznat ho v jeho unikátnosti, vidět ho takového, jaký opravdu je, jeho potenciál a možnosti. Tento „zážitek“ propojení a jednoty s druhým člověkem je podle Frankla možný díky lásce.
- A zatřetí můžeme najít smysl v našem postoji vůči nevyhnutelnému utrpení.
Prázdný pokoj života
Pro hledání smyslu je důležitá zodpovědnost, která jde s naší svobodou ruku v ruce. Představte si, že se nastěhujete do nezařízeného bytu. Můžete se rozhodnout, jaký nábytek koupíte, jaký zvolíte styl, jestli vyberete sadu anebo jednotlivé kousky sladíte sami. Zároveň je na vás, jestli toto rozhodnutí uděláte hned, anebo ho budete odkládat a budete prozatím žít v prázdném bytě.
Máte velkou svobodu, spoustu možností. Ale máte taky odpovědnost nakonec nějaké rozhodnutí udělat, něco si vybrat, něčím ten prázdný byt naplnit. A pak s tím nábytkem žít (ať už vám bude život usnadňovat, nebo vám bude překážet), starat se o něj, opravovat ho a používat.
A právě v tom, jak se rozhodujeme naplňovat úkoly a výzvy, které před nás druzí lidé a život staví, vidí Frankl naši odpovědnost: jaký smysl dáváme konkrétní situaci, před kterou stojíme, a jaký postoj k ní zaujímáme. Máme svobodu vytvářet svými rozhodnutími svůj život, ale máme za to i odpovědnost.
Jak se ale rozhodnout, jaký metaforický nábytek do našeho života vybrat? Na tuto otázku si musí každý odpovědět sám za sebe. Podle toho, co mi přijde důležité, co chci, čemu věřím. Proto je důležité pracovat na sebepoznání, abychom porozuměli, kam nás to táhne. Zároveň si ale můžeme své hodnoty vědomě a aktivně zvolit či vytvořit.
Mezní zážitky a krize
Někdy pomůže odstoupení od sebe a dané situace, při kterém věci uvidíme z nadhledu, v širších souvislostech. A podle německého filozofa Karla Jasperse může v tomto hledání pomoci životní krize nebo mezní situace. Moment, který nás dostane ze zaběhlých kolejí, nám ukáže v novém světle nejen svět či život, ale i nás samotné. Dá nám příležitost znovu sami sobě porozumět, posoudit, co je pro nás doopravdy podstatné, zahlédnout jiné možnosti.
Samozřejmě ne vždy nás krize obohatí. Někdy jde o noční můru, před kterou chceme jen utéct co nejdál. A tady se dostáváme k nalézání smyslu v postoji k utrpení. V mezní situaci se můžeme rozhodnout jít dál pro druhé lidi nebo pro nějaký nedokončený úkol, který ve svém životě vidíme. Zároveň Frankl vnímal jako důležité, aby člověk ani v takové chvíli nerezignoval na své hodnoty, ale snažil se trpět statečně, zůstal odvážný a lidský.
Doufám, že vám tento text o myšlenkách Viktora Frankla dával smysl, a přeji nám všem hodně zdaru při jeho hledání v našich životech. Věřím, že všichni chceme více života – života smysluplného.
Označ text a CTRL + Q pro-highlight. Nebo kus textu uvnitř highnutého pro dehigh..