Více bojovníků!

Věřím, že svět by byl daleko lepším místem, kdyby v něm bylo víc bojovníků. Proto bych tu dnes s vámi rád sdílel své postřehy o životním postoji a cestě bojovníka. On se nám totiž z naší kultury trochu vytrácí. Vytlačuje ho mnohem dravější přístup k životu – přístup dobyvatele. A já si myslím, že tento trend je potenciálně velmi nebezpečný.

Dobyvatel definuje svou vlastní hodnotu jen úspěchem, potažmo neúspěchem. Prohra je selhání. Prohru dobyvatel neodpouští – ani sobě, ani druhým. Pro úspěch je ochoten obětovat téměř vše. Žene se za svými cíli v naději, že až budou splněny, bude šťastný. Touží dobýt svět a vyždímat z něj pro sebe maximum. Nezajímá ho ani tak cesta jako cíl, a v cestě za cílem se drží hesla „účel světí prostředky“.

Dobyvatel v nás

Přílišná fixace na úspěch odvádí člověka od jeho hlubších potřeb. Ne že by touha po úspěchu byla špatná a že by nestálo za to snažit se být i úspěšný, ale touha po úspěchu by nás nikdy neměla zaslepit. Může se pak totiž snadno stát, že místo abyste pracovali na své spokojenosti se sebou, začnete sloužit svému egu a budovat výkladní skříň svých úspěchů. Vysoký společenský status a obdiv druhých vám ale samy o sobě štěstí nepřinesou. Štěstí plyne ze vztahu, který máte k sobě.

Dobyvatelé ovšem mívají vztah ne k sobě, ale ke svému statusu. Nemají se rádi za to, kdo jsou, ale kým se stali. Jejich hlad po naplnění je žene vpřed, ale žene je špatným směrem. Ambicemi a úspěchy zaplňují velké vnitřní prázdno. Díru po vztahu se sebou. Dosažení cílů je uspokojí vždy jen na chvíli, protože nechápou, že jaký máte vztah k sobě, tak šťastný a naplněný je váš život. Proto dobyvatelé nikdy nemají dost a nikdy nejsou spokojení.

Dokud si máte sami sebe za co vážit, neúspěch není prohra.

Úspěšného člověka obdivujeme. Ale pokud si někoho vážíme, pak ne za jeho úspěchy, ale pro jeho charakter, jeho hodnoty a postoje. Sebe nevyjímaje. Základem vztahu k sobě je úcta. Ale dobyvatel si nemá za co sám sebe vážit. Nezajímá ho charakter ani hodnoty. Někdy se jimi – pravda – ohání, ale nežije podle nich, jen je využívá k manipulaci druhými.

Někdy to díky tomu mají dobyvatelé ve světě jednodušší, protože se až tak netrápí otázkami svědomí a správnosti toho, co dělají. A mohou být díky tomu v určitých oblastech veřejného života i velmi úspěšní. Absolutně ale selhávají v dosahování dlouhodobé životní spokojenosti.

Přes to všechno v naší společnosti přisuzujeme úspěchu stále vyšší hodnotu. O úspěchu se hodně mluví i píše, pořádají se semináře, vznikají celé firmy, které na touze po úspěchu postavily výnosné pseudonáboženství, protože zdánlivě přibližují možnost uspět komukoliv. Knihy o úspěchu a úspěšných se umisťují v žebříčcích bestsellerů hodně vysoko.

Naproti tomu orientace na hodnoty se stále víc přesouvá z mainstreamu do subkultur. Ještě pořád to není tragické, ale stále více platí, že hodnoty jsou pro elity, masy chtějí jelita. A mnozí tento trend velmi vítají a podporují na každém kroku. Proč? Rozdíl mezi společenstvím a davem jsou právě a jen lidské hodnoty. Dav se žádnými neřídí. Zrelativizujte uznávané hodnoty, vysmívejte se jejich nositelům – a zbavíte společenství jak důstojnosti, tak sebeúcty. Ze společenství se bez hodnot stane stádo. A stádo se lépe vede.

Cesta bojovníka

Proto si tak vážím lidí, kteří jsou morálně odpovědní nejen slovy, ale i činy. To jsou pro mě opravdové vzory. To jsou bojovníci.

Bojovník usiluje o čestný boj. Cti si totiž váží víc než vítězství. Nesnaží se vyhrát za každou cenu – ne na úkor své sebeúcty. Ví totiž, že sebeúcta je to, na čem opravdu záleží. Dokud si člověk dokáže vážit sama sebe, vždy najde sílu znovu vstát, i kdyby byly rány, které utržil, sebebolestnější. Pak je dokonce schopen jít se vztyčenou hlavou i do boje, který vyhrát nemůže. Třeba do boje se smrtí. Dokud si máte sami sebe za co vážit, neúspěch není prohra. Neúspěch nebo nepřízeň osudu nemusejí znamenat ztrátu cti a újmu na vlastní hodnotě. Útěk nebo vyhýbání se zodpovědnosti ano. Proto dokáže bojovník ustát bouře a prohry i unést úspěch.

Bojovník totiž ví, že štěstí je stav, kterého dosáhne tím, že najde vnitřní soulad. Že opravdové štěstí je odrazem jeho vztahu k sobě, ne vnějších okolností.

Na většinu toho, co se nám v životě stane, máme jen dílčí vliv. Jakkoliv ale nemáme možnost plně ovládnout vnější okolnosti našeho života, můžeme si zvolit svůj postoj k nim – a přesně o to se bojovník snaží. Ví, že důležité není to, co se nám v životě stalo, ale to, jak jsme s tím naložili.

Přednáška 19. září 2024