Vesmíre, díky!
Vděčnost zlepšuje lidský život mnoha cestami. Jak ji pěstovat?
Člověk se nestane vděčnějším tím, že mu někdo řekne: „Buď vděčný za to, co máš.“ Aspoň ne v rovině prožitku. Přesto je možné učit se vděčnost pěstovat a živit ji v sobě. Když půjdeme do větší hloubky, zjistíme, že pocit vděčnosti souvisí s přijetím, pokorou, budováním životního smyslu i tvorbou vlastního životního příběhu.
Možná taky patříte k lidem, kteří čas od času vyhledávají nějaké to nepohodlí. Vyrážíte na delší cesty jen s batohem, přestavujete chatu bez elektřiny a pitné vody nebo chodíte na přechody hor.
V tom případě nejspíš znáte ten pocit vděčnosti, když se vrátíte zpátky do civilizace. Radost z teplé vody, vlastní postele, vyhřáté ložnice nebo z toho, že si můžete ráno uvařit kafe.
Všechny ty věci jsou v obvyklém provozu nesmírně samozřejmé. V každodenním fungování je běžné, že člověk při každém rozsvícení žárovky nebo zapnutí počítače necítí vděčnost za vynález elektřiny. Až když nás z toho běžného provozu něco vytrhne a na chvíli o naše samozřejmosti přijdeme, zase si jich všimneme.
A teď z úplně opačného konce. Dá se podobnost najít třeba ve vztazích?
Mám skvělou rodinu, ale většinu doby na to nemyslím. A to je do značné míry v pořádku – potřebuji se soustředit na všechny ty věci, se kterými se během dní setkávám a na které musím reagovat. Vím, že je dar mít tak úžasnou sestru, jako mám právě já. Ale i ona je svým způsobem samozřejmost. Ten pocit se hodně otřásl, když mi volala, že bourali v autě a skončili na střeše. Naštěstí se nikomu nic nestalo.
I kdybyste věřili, že vy i vaši blízcí budete žít do devadesáti, je dobré si občas připomenout, že náš společný čas je omezený. Nedávno jsem narazila na článek, ve kterém to autor Tim Urban zkoušel spočítat. Pokud je vám kolem třiceti a k rodičům jezdíte pětkrát ročně na dva dny, zbývá vám dohromady asi 300 společných dní. Někdy i tak prostý výpočet může člověku připomenout, že je dobré si společného času vážit. Ať to znamená cokoliv, a s plným vědomím toho, že všechny rodinné vztahy nejsou idylické.
Vděčnost je uvědomění, že ke mně přišel dárek
Vděčnost neznamená ze slušnosti poděkovat za službu. Ani být vděčný za talíř špenátu, protože co by za to daly děti v Africe. A ani moc nepomáhá snažit se k ní dotlačit nějakou mechanickou technikou. Nebo nedejbože úvahami na téma mám přece střechu nad hlavou, rodinu, peníze, mám přece tolik za co být vděčný, tak co mi pořád chybí.
Přednáška 19. září 2024Označ text a CTRL + Q pro-highlight. Nebo kus textu uvnitř highnutého pro dehigh..