Ve vztahu, ale sám sebou
Celý život se učíme žít sami za sebe. Být ve vztazích s druhými, ale nesplývat s nimi.
I v nejbližších vztazích je mezi mnou a světem hranice, vůči světu se vždy nějak vymezujeme. Proč je dobré vědět, že toto jsem já a toto cítím, a tohle už patří tobě, tvému vnitřnímu světu? Co se stane, když se tato hranice rozplyne a my začneme „splývat“ s druhými? Kudy vede cesta k ohraničenosti našeho vnitřního světa, k naší autonomii?
Autonomie jedince, tedy schopnost dospělého být sám za sebe, má významný vliv na kvalitu života a způsob utváření důležitých životních vztahů – samozřejmě spolu s dalšími faktory. Pojďme se ale zaměřit právě na autonomii.
Ta totiž ovlivňuje, nakolik bude partnerský vztah setkáním dvou lidí, kteří spolu sdílejí životy a „potkávají se“ v důležitých aspektech, avšak nezapomínají na vlastní potřeby, zájmy a svůj vnitřní svět – nebo zda to bude partnerství lidí, pro něž bude právě vztah nadřazen všem individuálním potřebám („raději se omezím, aby druhý měl klid“, „je pro mě důležitější, jak se cítí partner/ka, než jak se cítím já“).
Rodinný terapeut Murray Bowen zavedl pro typ vztahu, v němž se hranice mezi partnery stírají až mizí, termín fusion, tedy splývání.
„Pokud se nám otevře možnost zahlédnout, že stavíme potřeby a pocity druhých neustále nad ty své, je to příležitost ke změně.“
Toto uspořádání se může projevovat různými potížemi v partnerských vztazích, které mohou vznikat na základě „splývání“. Dané téma by však vydalo na samostatný článek. Zájemce mohu odkázat na zmíněného M. Bowena a jeho teorii o uspořádání rodinných vztahů.
Mým záměrem je spíše upozornit na úskalí v případech, kdy se nám nepodaří na cestě životem dosáhnout určité autonomie a raději si volíme cestu blízkosti s tendencí ke splývání s druhým, a tedy k určité závislosti na vztazích.
Cesta k autonomii
Přednáška 24. října 2024Označ text a CTRL + Q pro-highlight. Nebo kus textu uvnitř highnutého pro dehigh..