Ve střídavé péči

„Aničko, vypni tu televizi a pojď už, za chvíli si pro tebe přijde máma,“ volá tatínek na sedmiletou holčičku, která se ne a ne odtrhnout od pohádky. „Ještě chvilku, tati, chci vědět, jak to dopadne s tou princeznou,“ odmlouvá Anička. Jenže pravidla jsou pravidla. Maminka si ji vyzvedne úderem šesté hodiny – jako každou neděli, kdy si rodiče dceru předávají. Bez ohledu na to, jestli se Aničce zrovna chce, nebo ne. A i když maminka se svým bývalým manželem dobře vychází, nechce se jí čekat v jeho nové domácnosti a bavit se s jeho novou ženou o počasí, než se Anička dodívá na pohádku. Vždycky když se máma potká s tátou, Anička u nich cítí zvláštní dusno a rozpaky. Je jí to pěkně nepříjemné.

Zazvoní zvonek. „Máma je tady!“ zvolá radostně Anička a běží maminku přivítat. Přemlouvá ji, aby se mohla na pohádku dodívat. „Ne, to nejde, broučku. Už musíme jít, doma na nás čeká Zdeněk,“ popohání holčičku maminka a odvádí ji obléct se do předsíně. Anička má vztek a pláče. „Ale já nechci nějakýho tvýho Zdeňka. Teď nevím, jak ta pohádka skončí,“ naříká a vzpírá se snahám maminky dostat ji do bot a bundy. Mámina nového přítele Anička nemá zrovna v oblibě. I když je na ni hodný a bere ji na zmrzlinu a do kina, nadržuje Adamovi. To je Aniččin nevlastní bráška. Vždycky když se s Adamem o něco hádají, Zdeněk je na jeho straně.

Přednáška 24. října 2024