V zrcadlovém bludišti

Partnerský vztah je přitom klíčový právě pro naše sebepoznání. Musíme se v něm naučit všechno od začátku, je to škola života, která dělá z dětí dospělé jedince. Ne biologicky, ale psychicky.

Smysl partnerství je ve své podstatě velmi jednoduchý: Poznávat sama sebe v tom druhém. Pokud se odhodláme jít pod povrch a přistupujeme ke svým citovým vztahům poctivě, vytrváme‑li v tomto úsilí, riskujeme mnoho, ale můžeme také mnohem více získat.

Nahlédnout hlouběji do svého nitra vyžaduje mnohdy pořádný morální výkon, ale reálné partnerské štěstí bez takové snahy vlastně ani neexistuje.

Od zamilovanosti k lásce

Skutečný partnerský vztah je něco, co se přihodí. Přichází nečekaně, vyvíjí se ze svého začátku ke svému konci. V první fázi – zamilovanosti – vládne vztahu tzv. pozitivní iluze. Jeden na druhém vidí jen to dobré. Romanticky se doplňují a rádi spolu tráví všechen čas, protože jim nic nechybí. Přitažlivé síly mají navrch.

Jenže po čase se romantická přitažlivost rozplývá pod tlakem nastupujících pochybností. V době zamilovanosti nevnímáme příliš skutečný vztah, ukazuje se nám spíš naše zidealizovaná nevědomá představa o lásce, stav citové plnosti a skvělých nadějí. Avšak toto období je jen přechodné, netrvá věčně a musí po něm přijít další vývoj.

Partnerství si člověk musí umět vybojovat. Nikoliv s tím druhým, ale sám v sobě.

Nastupuje další fáze vztahu, která bývá zatěžkávací zkouškou. Odhaluje, na jak nereálných očekáváních a představách byl vztah založen. Pochybnosti proráží začarovaný kruh slepé zamilovanosti a v nitru sílí touha poznat sebe a svého partnera, touha odhalit si navzájem své duše a setkat se spolu na hlubší rovině sdílení.

Jestliže my sami setrváváme v roli, kterou jsme v partnerství hráli, nebo náš partner dělá všechno pro to, abychom se nepokoušeli poznat svoji nebo jeho pravou podstatu, ale abychom jej přijímali jen prostřednictvím neproniknutelné masky, kterou nosí nejen venku, ale i doma, dostává se vztah do slepé uličky:

• buď končí v prázdnotě vzájemného odcizení
• nebo v obapolném vypočítavém urovnávání povrchních poměrů
• nebo je budován násilně snahou vnutit druhému svoji vůli, citovou manipulací a vydíráním.

Příležitost k růstu

Partnerství si člověk musí umět vybojovat. Nikoliv s tím druhým, ale sám v sobě. Vydat se osvobodit vztah, na kterém nám záleží, od nesmyslných představ a iluzí, naučit se vnímat situaci takovou, jaká skutečně je, vyžaduje

• opustit vězení svého chtění
• vzdát se lpění na dalším vývoji
• nastoupit transformaci starých postojů a zastaralých způsobů myšlení založených na lpění, představách a očekáváních všeho druhu.

To je úhelný kámen nejen všech vztahů, ale i sebepoznání.

Tady bychom si již mohli a měli uvědomit, jak náš vnitřní nevědomý svět ovlivňuje přístup k sobě a k partnerovi. V této chvíli musí být oba připraveni podívat se do zrcadla toho druhého a pochopit, že to, co tam vidí, jsou oni sami. Slovo „partner“ poctivě vyjadřuje tento princip. Jeho základem je slovo part – tedy část. Ten druhý je tedy částí mě samého, patří obsahově ke mně.

Poznání zrcadlového obrazu vlastní osoby v bytostech kolem nás je nepochopený a neochotně přijímaný fenomén, který je základním tématem každého vztahu. Raději si budujeme imunitu, nebo žijeme v přesvědčení, že problém je v těch druhých, abychom nemuseli řešit konflikty.

Ve skutečnosti je vztah mezi mužem a ženou plný napětí. Proč také ne – jsou oba tak rozdílní. Vztah je neviditelná směs přitažlivých a odpudivých sil. Ty první přijímáme zpravidla bez výhrad, těm opačným se však často nevědomě vyhýbáme.

Projekce a přenos

Přednáška 24. října 2024