V sevření úzkosti

Úzkosti prožíváme jako stavy, při kterých cítíme svírání, tlak či bolest, a to nejčastěji na hrudi nebo v oblasti břicha (žaludku). Může se objevit pocit, že se dusíme, nemůžeme se nadechnout, buší nám srdce, brní končetiny. Úzkost je častou příčinou, proč člověk vyhledá pomoc odborníka – psychologa, psychiatra.

Při panických záchvatech nikdy nevíte, kdy přijdou. Můžou se dostavit kdykoliv. Nejčastěji klienty děsí, že ztrácí kontrolu. A to je klíč k celé situaci. Jde o potřebu kontroly v našich životech a obavy z její ztráty. Kontrola nám dává jistotu, pocit bezpečí. Možná jste se už někdy setkali s citátem „jestli jste úzkostný, žijete v budoucnosti“.

Nevěříme, že by život mohl přinést pozitiva, že by mohl být příznivý. Očekávame nepříjemnosti a komplikace, a tak se pojišťujeme.

Většinou jsme nejistí, lehce se cítíme ohroženi. Ohroženi tím, že bychom o něco mohli přijít, pocitem selhání nebo odmítnutí. Máme tendenci se jistit a ujišťovat, mít kontrolu nad tím, co přijde. Když ji nemáme, raději odcházíme, vzdáváme se a hledáme způsoby, jak kontroly opět dosáhnout.

Tady vládnu já

Chceme mít pod kontrolou události v našem životě a svou budoucnost. Nepouštíme se raději do ničeho nejistého, riskantního. Držíme se toho, co je obvyklé, co nám dává jistotu. Vyhýbáme se situacím, které jsou nám nepříjemné.

To všechno je o potřebě kontroly, potřebě jistoty a bezpečí. Ty se snažíme najít v materiálních věcech. Ale právě peníze, majetek, postavení, vztahy, které jsou založené na „mít“, jsou to, o co se bojíme přijít a co nás ještě víc znejišťuje, takže v nich těžko můžeme najít trvalou jistotu.

Chceme mít pod kontrolou i druhé. Stavíme se do role toho, kdo je silnější, schopnější, a snažíme se je chránit. Bez nás by přece určité situace ve svém životě nezvládli. Musíme jim pomáhat, bránit je. Přesvědčujeme sebe i je o naší nevyhnutelné potřebnosti. Bez nás by si neporadili. Nesvěříme jim žádnou práci, protože nejsou tak dobří jako my, nemají dost zkušeností. Oni by to tak dobře nezvládli.

Máme potřebu blízkosti, chceme být milováni, ale místo toho se projevujeme jako silní, schopní. Jako ti, kteří všechno zvládnou.

Co to o nás vypovídá? Že se sami potřebujeme cítit potřební. Jinak jsme nejistí, máme strach, že by nás druzí mohli opustit. Lidé se většinou nechovají podle toho, co chceme my. A tak ty, nad kterými se nám kontrolu mít nedaří, ze života vyloučíme. Nemáme je rádi, jsou pro nás ohrožující.

Emoce jsou také kategorií, kterou se snažíme mít pod kontrolou. To se většinou nedaří, resp. daří se to tím, že si je nepřipouštíme a přecházíme je do té doby, dokud je to možné. V předchozích příkladech místo toho, abychom dali najevo své city vůči druhým, místo odhalení vlastní nejistoty či zranitelnosti a místo pochybností o sobě raději hrajeme ty, kteří jsou vždy silní, schopní, zodpovědní. Máme potřebu blízkosti, chceme být milováni, ale místo toho se projevujeme jako silní, schopní. Jako ti, kteří všechno zvládnou.

Nevěříme, že by život mohl přinést pozitiva, že by mohl být příznivý. Očekávame nepříjemnosti a komplikace, a tak se pojišťujeme. Nejenom tím, jak se chováme, ale i reálně v různých pojišťovnách. Nevěříme, že to, co se děje, je v náš prospěch. Nevěříme, že to, co může na začátku vypadat jako úplná katastrofa a selhání (je to pouze náš pocit selhání), může být ve skutečnosti skvělá životní lekce, díky, které dosáhneme větší spokojenosti a naplnění v životě.

Pokud necháme život plynout a nebudeme se neustále snažit ho usměrňovat, nebude tak vyčerpávající a obtížný.

Možná jste se už sami setkali s tím, že situace, ve které jste se na začátku cítili nejistí a ohrožení, vás v životě nejvíc naučila. Obvykle je pro nás ale těžké vnímat to takto. Snažíme se v životě dosáhnout toho, o čem si myslíme, že je to pro nás prospěšné. Toho, o čem si myslíme, že nás naplní. Ale upřímně, jak dlouho vám naplnění, kterého takto dosahujete, v životě vydrží? Jak dlouho trvá pocit spokojenosti či zadostiučinění? Pár minut, hodin, nebo možná pár dnů? Nejspíš to není trvalý pocit.

Život není trest

Pokud chceme najít opravdovou jistotu, sebejistotu a sebedůvěru, které jsou předpokladem toho, že se nebudeme cítit v životě ohroženi a nebudeme mít strach a tím pádem úzkost, musíme přestat neustále všechno kontrolovat. Potřebujeme začít důvěřovat sobě i okolí. Věřit, že jsme hodni lásky, že jsme přínosem pro ostatní, že se o sebe dokážeme postarat. Veřit, že život není trest a může být příznivý.

Využívejte celý web.

Předplatné