V létě tančím, v zimě spím
Nejsme medvědi. Na roční období a proměny přírody ale reagujeme.
Od vynálezu elektřiny nejsme ovlivnění délkou dní a nocí tolik jako dřív, kdy jsme potmě být aktivní jednoduše nemohli. Přesto jsme pořád nějakým způsobem propojení s cyklickým střídáním ročních dob a významných bodů v roce. Na biologické úrovni ovlivňuje délka dní tvorbu hormonů, proto se mnohým z nás chce v zimě pořád spát. Na společenské úrovni nás zasahují svátky a rituály. A na té psychologické odlišnosti v tom, jak prožíváme přírodu, krajinu a čas.
Není to zas tak dávno, co jsme v našich končinách neměli moc na výběr. Museli jsme žít podle toho, co diktuje příroda – už kvůli tomu, abychom se uživili. Na jaře se muselo všechno zasadit, na podzim sklidit, v zimě zas tolik práce nebylo a pracovat míň připadalo lidem nejspíš jako přirozená zákonitost.
Dnes můžete zvlášť ve městě fungovat pořád stejně. V obchodech je k dostání tatáž zelenina a ovoce po celý rok, pracovní dobu vám nikdo kvůli kratšímu dni neupraví.
A jsou lidi, kteří tak dovedou fungovat bez problémů – prostě jedou na stejný výkon celý rok a nevadí jim to. Ale pro mnoho z nás je udržet stejný výkon prostě větší fuška. Čím to?
V zimě se narušuje cyklus bdění a spánku
Jedna z teorií, která vysvětluje zimní únavu, popisuje působení denního světla na tvorbu hormonů v lidském mozku. Mozek začne produkovat více hormonu melatoninu, který souvisí s usínáním a spánkovým cyklem. Proto jsme ospalí.
Přednáška 19. září 2024Označ text a CTRL + Q pro-highlight. Nebo kus textu uvnitř highnutého pro dehigh..