V hlavě železného muže

Dlouhý triatlon Ironman je dost náročná disciplína. Co tu rozhoduje o úspěchu? V mé disciplíně je rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem, ať už si ho člověk stanoví jakkoliv, často v tom, jak se sám dokáže poprat se svými problémy. Ty se při většině závodů objeví. Je to hodně otázka motivace, ale i toho, jak dokážeš být na sebe tvrdý. Pokud při závodě nemáš žádný problém a cítíš se v pohodě, nejdeš rozhodně na limity svých možností. A kvůli tomu se na závody nejezdí.

Zasahují ti do závodu i problémy všedního dne? Většinou se jedná o problémy, které vzniknou během závodu. Při Ironmanu, který v mém podání trvá kolem devíti hodin, mohou být příčiny nejrůznějšího druhu, jako dehydratace, hypoglykemie, přehřátí i podchlazení, různé bolesti a nejčastěji vyčerpání. Nebo když jednoduše dojdou síly. Závod je v tom dost specifický, protože při treninku si prakticky nikdy nesáhneš tolik na dno jako při závodě. Všechny závodní stavy jsou mnohem intenzivnější. Ty dobré, i ty negativní. V závodě a v podstatě ani v tréninku mě problémy běžného života netrápí, což je myslím velká výhoda sportu. Prostě se na ně nedokážu a ani nechci soustředit. Jednoduše mám v hlavě krásně vygumováno, myslím jen na to, co zrovna dělám.

Krize v tréninku je většinou známkou toho, že je něco špatně a je dobré své tělo poslechnout.

Můžeš přiblížit, jak v tvém případě při závodu vyhrává psychika? Při dlouhém triatlonu se musí počítat s tím, že trávíš několik hodin v diskomfortu, a jakmile ti nejede hlava, nejede ani tělo. Platí to samozřejmě i naopak, když už má tělo dost, tak se hlavě taky nechce… Ale právě kdo umí v ten okamžik zabojovat, ten porazí sám sebe. Psychika tak hraje velkou roli. V tréninku je to, ve většině případů, trošku jiné. Tam si přesně naplánuješ zatížení a držíš se toho. Předem tak plus mínus víš, do čeho jdeš.

Znamená to, že trénink reguluješ tak, abys při něm předešel krizím? Krize v tréninku je většinou známkou toho, že je něco špatně a je dobré své tělo poslechnout. To samozřejmě neznamená, že jakmile jsi unavený nebo tě třeba bolí nohy, hned to zabalíš. I v tréninku je třeba posilovat psychickou odolnost. Právě ti nejlepší sportovci dokáží poznat, kdy v treninku pociťují běžný diskomfort, únavu, atd. a má cenu s tím bojovat, a kdy je lepší trénink skončit. Trénink je samozřejmě nejen od toho, aby zocelil tělo, ale i mysl. U mě to funguje, dá se říct, ve dvou úrovních. Za prvé, když si v tréninku občas pořádně hrábnu, tak se s krizí v závodě dokážu na základě zkušenosti z tréninku lépe vyrovnat. Za druhé, a to je pro mě nejdůležitější, když vím, že jsem se na závod připravil opravdu kvalitně, tak si v závodě daleko víc věřím, a to se nakonec projeví i na výkonu.

Cokoliv, co člověk dělá z vlastní vůle a nebaví ho to, nikdy dlouho nevydrží.

Věnuješ psychologické přípravě zvláštní pozornost? Aktivně se psychologickou přípravou nezabývám. Pomáhá mi pouze moje motivace, které mám zatím dostatek, a také to, že jsem buldočí povaha. Jakmile se do něčeho dám, musím jet naplno. Ironman je hodně o hlavě, buď ji na to máš, nebo ne.

Dopředu tě táhne tvá vlastní motivace. Spousta lidí sní o tom, že budou například pravidelně běhat, ale velice rychle to vzdávají. Co bys doporučil amaterským běžcům, aby vydrželi a jejich běhání bylo smysluplné a radostné? První věc je, že cokoliv, co člověk dělá z vlastní vůle a nebaví ho to, nikdy dlouho nevydrží. Dobré je dát běhání nějaký smysl, což spoustu lidí motivuje a v začátcích to hodně pomáhá. Pak se běh časem může stát cílem a ne pouze prostředkem k něčemu, třeba k hubnutí. Velmi dobré je, pokud začínáte běhat a moc vás to nebere, najít si nějakou skupinu běžců, anebo zlákat dalšího kamaráda. Skupinový efekt tu funguje výborně.

Stalo se ti, ať už při tréninku nebo při závodě, že jsi to přepískl a omdlel? Jaké může mít taková situace následky? Naštěstí se mi něco takového nestalo, ani nevím o nikom z mého okolí, snad s výjimkou kamaráda freedivera, kde je to, jak jsem pochopil, zcela běžné. Pokud by se to člověku přihodilo v jiných sportech, měl by se nad svým tréninkem, zdravotním stavem a životosprávou vážně zamyslet.

Přednáška 24. října 2024