V čekárně na lásku

Je pro mě zajímavé vnímat, že ženy, které se staly milenkami, podléhají stejné míře devaluace, despektu, kritiky a ponižování jako třeba oběti sexualizovaného násilí. Taková coura, řekne si kdekdo (a bohužel často i dotyčná sama – tak moc máme společenské narativy zvnitřněné). Ona ho svedla. Chtěla jít za lepším.

Zkrátka ženám bývá přičítána vina, vypočítavost a bůhví co ještě. Zatímco muž je hrdina, který se snaží „zachránit rodinu“, přestože se mu v manželství lecčeho nedostává, pro ženy pochopení nemíváme. Jim se v tomto ohledu neodpouští.

Sen o štěstí

Proč je tak těžké vyvázat se ze vztahu, který zraňuje? On totiž představuje naději a sen. Něco, čeho se duše potřebuje přichytit, aby nepodlehla zmaru. Ženy se často do mileneckého vztahu zapletou tehdy, když se nacházejí ve zranitelné životní situaci.

Není to jejich vědomá volba. Prostě se chytí do pasti. Touží po lásce a ona se objeví – jenže má háček. Jde o zdání lásky. Vzplanutí, ve kterém chybí vzájemnost, úcta a respekt. A v důsledku toho eroduje pocit vlastní hodnoty, o slovo se začne hlásit sebeobviňování.

Čím déle takové citové provizorium trvá, tím hůře vnitřní kompas ukazuje směr, kudy dál. Ručička kmitá sem a tam, nelze se zorientovat. City jako vodítko zklamaly. Na co se tedy spolehnout?

Prostor pro nový začátek

Cesta ven není snadná, ale je nutná, protože v dlouhodobém mileneckém vztahu nikomu není dobře. Jde o čekání na konec utrpení, který je v nedohlednu. Dlouhotrvající pocit bezmoci, vnitřního napětí, nejistoty a nestability. Rozplétat hlubší důvody, které konkrétního člověka svedly na scestí, bývá detektivka.

Klíčové je uvědomění, co chcete a co ne. Jak se cítíte a jak se o sebe můžete postarat. Není od věci vyhledat odbornou podporu, díky níž můžete získat nadhled. Naučit se rozlišovat, které emoce ukazují k něčemu podstatnému a kdy jde o zdání, klam a snění. To může být fajn, pokud nečekáme, že se stane realitou.

„Podezřelé“ bývají city, které se zdají tak silné a jednoznačné, až je to těžko uvěřitelné. Často ukazují na to, co nám dlouhodobě chybělo, aniž bychom si to dříve uvědomovali. Opravdu nám vztah dává, co bychom si přály? Radost, spokojenost, pocit blízkosti a porozumění? Pokud ne, naučte se dát si to samy.

Vymanit se ze závislosti je nejlepší lék. Dělejte, co vás baví, co vás naplňuje. Zájmy a radosti nás přirozeně svedou dohromady s novými lidmi. Vytvořte si na ně prostor.

Konec znamená nový začátek. Reálné otevření možností oproti plané naději. Pokud jste v paralelním vztahu, odvaha otevřeně hovořit o svých pocitech, přáních a hranicích s těmi, kterých se to týká, může prověřit kvalitu vztahů a přinést rozuzlení i nečekané sblížení.

Můžete jen získat. Nebo dál stagnovat, pokud zůstanete přešlapovat na místě. A skončit pak jako ta pověstná žába, která – když se vaří pomalu – z vody vůbec nevyskočí, aby se zachránila. Naopak nejlepší způsob, jak vnitřně posílit, je čelit výzvám a překonávat překážky.