Užitečná lítost

• Strašně mě mrzí, že jsem víc necestoval a neužíval si svobody, dokud jsem ji měl. Teď s rodinou je to bídné.
• Nedokážu se smířit s tím, že jsem si vzala hypotéku na dům a přesvědčila rodiče, aby ručili jejich domem, o který teď kvůli mně přišli. Už nikdy bych to neudělala.
• Měl jsem oslovit tu slečnu ve vlaku, ona měla tak krásný úsměv. Ale teď už ji nikdy nepotkám.

Lítost, ať už větší, či menší, je často chápána jako něco špatného a společností nepřijatelného, ovšem skrývá v sobě potenciál k růstu. Pokud věnujeme čas tomu, abychom se zaobírali svými pocity, a máme snahu se s lítostí srovnat, nikoli ji potlačit či dělat, že není, můžeme z ní vytěžit novou příležitost.

Důležité je si v první řadě uvědomit, čeho člověk ve svém životě lituje a ve které životní etapě se právě nachází. Rozdílná bude lítost u třicetiletého člověka, který udělal rozhodnutí s výrazně negativními dopady, a člověka na sklonku života rekapitulujícího minulost.

Já hlupák…

Zamyslete se nad rozhodnutím, kterého jste někdy litovali. Pečlivě je zpětně prozkoumejte. Mohlo se týkat protahování rozchodu v nefunkčním vztahu, výpovědi z práce, kde jste byli relativně spokojení, odmítnutí zajímavé obchodní nabídky nebo třeba nevýhodné dohody. Když jste si celou tu událost vybavili, projděte svůj život až po současnost.

• Podařilo se vám s touto lítostí naložit užitečně?
• Vedla k něčemu důležitému ve vašem životě?

Možná si teď říkáte, že celé tohle zamyšlení byla hloupost, protože vám minulé rozhodnutí do budoucna nebylo k ničemu, ale jedním z výrazných pozitiv lítosti je to, že umožňuje formovat člověka do budoucna. Lítost mohla napomoct k tomu, abyste se stal člověkem, jakým jste dnes.

Například muž zpětně hluboce lituje rozchodu s dlouholetou partnerkou: nebyl schopen dát jí přednost před řešením problémů své rodiny, které stejně byly nad jeho síly. Tato životní zkušenost vedla k tomu, že se osamostatnil, odstěhoval se z velkého rodinného domu a vymanil se z přímého vlivu příbuzných.

Neodstřihnul rodinu úplně, ale naučil si udržovat svůj vlastní odstup. Našel si novou partnerku a už nedovolil, aby rodinné konflikty ohrozily jeho partnerský vztah. Zpětně celou událost nehodnotí tak dramaticky, jako ji vnímal bezprostředně po rozchodu, jelikož s novou partnerkou je šťastný. Avšak bez snahy vyrovnat se s lítostí nad oním rozchodem by celá situace mohla dopadnout odlišně.

Jak si lítost vlastně představit? Lítost je popisována jako negativní či nepříjemný kognitivní a emoční stav. Ten pod sebe zahrnuje tendence k sebeobviňování, pocity viny, ztrátu životního smyslu, pocity smutku nad tím, co se mohlo odehrát jinak, nebo přání zvolit jiné řešení.

Vzpomeňte si na muže, který se dokázal úspěšně distancovat od problémů rodiny, jež zapříčinily rozchod s jeho partnerkou. Pokud by jeho lítost byla natolik silná, že by zahltila jeho myšlenky a emoce, že by nebyl schopen se s ní vyrovnat, mohlo se stát i to, že by začal trpět depresemi a od rodiny by se nikdy neodstěhoval. Nebo by se osamostatnil, ale upnul by se na znovunavázání vztahu s bývalou partnerkou, který již pravděpodobně byl nenávratně poškozený. Také by se mohl ve strachu vyhýbat novým vztahům a postupně se uzavírat do sebe. S postupem času by více litoval nejen minulých událostí, ale i sebe.

Tak, jak ukazuje tento příklad, je lítost v povědomí lidí zakořeněná nejvíce. Na první pohled nevzbuzuje lítost příliš pozitivních ohlasů. Pokud se na ni však podíváte z praktického hlediska, má výraznou roli v rozhodovacích procesech a představuje výraznou hybnou sílu v budoucím chování člověka.

Za lítost není potřeba se stydět. Je přirozené ji v některých situacích cítit, protože jako každá emoce má svůj funkční aspekt. Lítost nutí váš mozek přehodnotit učiněná rozhodnutí na základě předchozích negativních zkušeností. Učí vás uvážit, zda je vhodné se znovu rozhodnout stejným způsobem jako dříve, nebo naopak – zkusit jinou cestu vedoucí k řešení, kterou by lítost již nemusela doprovázet.

Jak s lítostí pracovat?

Naučte se lítost odžít. Téměř každý ve svém životě pocit lítosti zažil. Někdo ji mohl popřít nebo o ní lhát, jiný se s ní mohl smířit. Mohl se s lítostí a svým minulým rozhodnutím vyrovnat natolik, že v současnosti tuto událost již nebere jako něco, čeho by zpětně litoval. Vhodné je o všech těchto pocitech přemýšlet a nebát se o nich mluvit. Lítost jako emoci je důležité nechat projít vědomím a procítit ji.

Pamatujte, že každý člověk potřebuje různě dlouhou dobu, aby si lítost uvědomil a vyrovnal se s ní. Také jsou události, které jsou typické různou mírou lítosti. Pravděpodobně se do pár desítek minut srovnáte s tím, že jste si vybrali špatný film v kině a ještě se tam za poměrně drahý vstup nudili. Podstatně delší čas zabere vyrovnání se s lítostí nad tím, že jste se svými rodiči netrávili dostatek času, když byli nemocní.

Oprostěte se od myšlenek a vět začínajících Už nikdy – to neudělám, nezkusím, nechci. Kromě toho, že nejčastěji litujeme věcí, které jsme udělali v minulosti opakovaně, nejvíc člověka rozčilují jeho typické vzorce chování. Možná litujete toho, že jste se znovu nechali přesvědčit, abyste ve vyčerpávající práci nedávali výpověď. Každý den můžete také litovat toho, že jste snědli pytlík chipsů, i když jste si přísahali, že už to nikdy neuděláte.

Je více než pravděpodobné, že své naučené chování předvedete znovu, a to ve chvíli, kdy se přestanete na moment přísně hlídat. A to je v pořádku. Mnohem důležitější je své opakující se chování rozpoznat a být si vědomi toho, že je máte. V tento moment můžete na věcech, kterých litujete a chcete je změnit, začít pracovat. Místo neustálých zákazů si vymyslete plán, jak svého cíle dosáhnout a jak svou lítost nad nepovedenými rozhodnutími či činy převést v něco, co vás posílí.