Už nechci být single

Většina z těchto singles se taky setkává s typickými, dobře míněnými radami:

• „Nejprve se musíš naučit být šťastná sama se sebou, nikdo druhý tě učinit šťastnou nedokáže.“
• „Nesmíš být tak náročný. Prostě nemůžeš chtít všechno, nikdo není ideální! Musíš trošku slevit ze svých požadavků.“

V případě žen často nechybí následující poznámky:

• „Chlapi se tě bojí. Hezká, vzdělaná, oblíbená, zajištěná. Působíš, že nikoho nepotřebuješ. Nediv se.“
• „Měla bys myslet na svůj věk. Abys jednou nelitovala…“

Taky vás zvedají ze židle? Copak může být člověk šťastný o samotě? Jsme přece společenští tvorové! Navíc – jak mám ten pocit štěstí „zapnout“? To se přece nedá! Nebo si říkáte: Jako že mám prostě sbalit prvního moulu, který projeví zájem, a nejlíp s ním hned otěhotnět? (Možná vás k tomu napadne: Přesně takhle to měli naši. A jak to s nimi dopadlo – o to fakt nestojím.) A se sebou mám jako dělat co? Snažit se být ošklivější? Nebo ve svém věku nesamostatná? Proto má být moje vina, že jsem ve svém věku sólo?

Jasně že ne! Princ na bílém koni samozřejmě nespadne z nebe. To si ale taky většina po rodině toužících singles dobře uvědomuje. Nesedí doma, ale aktivně chodí mezi lidi. Mají spoustu kamarádů. Dobrých kamarádů. Ale ani nejlepší kamarád nemusí být vhodný partner. Když tam zkrátka NĚCO chybí, nikdo to nepřičaruje. Marná snaha. O to větší zoufalství se o dotyčné pokouší, pokud si tohle všechno uvědomují.

Měňte, co změnit můžete

Co s tím? Nějaká cesta přece musí existovat! Zkusme se na celý problém podívat trochu jinak. Nemůže to být tak, že do zapeklité situace jste se dostali právě proto, že jste dlouho nároční nebyli? Jinými slovy, že jste setrvávali ve vztahu, který byl problematický, bez perspektivy? Proč jste na takovém vztahu vůbec lpěli? Prozkoumat to může být velmi poučné.

Touha po lásce provází lidské pokolení od nepaměti. Ne nadarmo je tématem většiny klasických pohádek. Ani v nich kouzla nepomohou. Co tedy pomoci může? Vykašlete se na úsilí měnit to, co změnit nejde. Měňte, co měnit lze.

Zaměřujte se na příležitosti, ne na problémy

Můžete plakat, že být sám/sama je na houby. Což nikam nevede. Nebo využít prostor, který vám to dává, k něčemu, co je pro vás důležité, co vás naplňuje a co byste třeba s rodinou realizovali stěží. Cestujte. Studujte. Potkávejte nové známé. Změňte pohled na situaci! Protože pokud vás ovládne pesimismus, začnete se podle toho chovat. Vaše obava se stane sebenaplňující se předpovědí, protože negativistického partnera bez kapky energie a radosti nikdo nechce. Minimálně tak přestanete vidět možné příležitosti na úkor problémů, které převládnou, a to je škoda.

Vykročte z vlastní komfortní zóny

Nepotkali jste nikoho, kdo by vám padl do oka, ve svém okolí? Poznávejte nové lidi. Možná jste vždycky toužili naučit se lézt po skalách? Nebo prozkoumat Island? Spojte se s partou místních horolezců nebo se vydejte na zájezd s outdoor cestovkou! Zapište se do kurzů fotografování, choďte do kina, i když jste sami.

Je to nezvyk, ale je to možné. Stačí se rozhodnout a překonat se. Trénovat můžete začít třeba tím, že každý den z práce půjdete jinou cestou. Koukejte se kolem sebe, vnímejte. Zvládli jste to? Jaké to bylo? Postupně můžete „náročnost úkolů“ zvyšovat. Uvidíte, co se stane. Právě jste si rozvázali ruce. A začali učit svůj mozek, že nic v životě nemusí být jen a jen takhle a ne jinak.

Posun v myšlení

Užitečné může být i zkusit se učit nějakou z forem meditace. Třeba mindfulness. Díky tomu budete postupně lépe vnímat sami sebe i své okolí. Poznáte vlastní vnitřní prožívání a naučíte se všímat si podnětů a dimenzí, které jste dříve nejspíš přehlíželi. Naučíte se pootočit vlastní mysl dovnitř a ulevit si ve chvílích, kdy vám není dobře. Nic nejde hned. Chce to trpělivost a trénink. Jako kterákoli jiná dovednost.

Cokoli se v životě děje, děje se z nějakého důvodu. Zkuste se sami sebe zeptat, co vám chce život říct, jak se můžete ze situace poučit:

• Možná jste málo trpěliví? Sami se uzavíráte v kleci, když začnete považovat současný stav za definitivní. Co vás k tomu vede? 
• Vaše předchozí vztahy skončily z nějakého důvodu. Možná se na základě toho můžete něco naučit.
• A nakonec to, co bývá nejošemetnější: třeba jste zvyklí stále něco hodnotit, aniž si to uvědomujete. Máte zažitou představu, co a jak je správně. V důsledku toho hodnotíte sebe jako selhávající/ho. Vnímáte jako svou vinu, že jste zatím nebyli schopní „rozumný“ vztah navázat. Vlastní hodnotu odvíjíte od toho, zda jste dokázali urvat něco, co nelze ovlivnit. Možná proto, abyste naplnili nevyslovená očekávání okolí. Možná tato očekávání zakořenila tak hluboko, že jste si je dosud neuvědomovali. Nebo je přijali za vlastní. Logicky pak nebudete spokojení nikdy.
• Přestaňte se porovnávat s ostatními. Možná jsou zadaní a mají děti. Co ale víte o tom, jestli jsou skutečně šťastní? Přitom především to je cílem lidského života… Forem, jak štěstí dojít, je tolik, co lidí na světě.

Chci tím říct, že všechno, co se děje, má v životě své důvody. Mnohdy mohou být velmi hluboko a není snadné se v nich zorientovat. V takovém případě může pomoci psychoterapie. Umožní vám vaše vnitřní krajiny poznat – na základě toho přestanete být ztraceným poutníkem na cestě. Namísto toho se stanete kormidelníkem lodi.

Krok ze samoty

Vystoupit z komfortní zóny znamená otevřeně si přiznat, co to je, co vás svazuje – jaký strach. A přemoci ho tím, že se mu postavíme čelem:

• Připadáte si blbě, když jdete do kina, divadla nebo na koncert sami? A proč? Vždyť neděláte nic špatně. Upravte se, oblékněte, užijte si to. Kvůli sobě. Dejte si klidně skleničku na baru. Mobil nechte doma: koukejte se kolem sebe a usmívejte se, to dáte! Uvidíte, že lidi vám to oplatí. Dejte se do řeči s někým, koho neznáte. Pro začátek stačí pozdravit. Ano, i to je výzva, a kdo říká, že ne, kecá. Ale sami uvidíte, jak to půjde čím dál líp.
• Opakuju: choďte sami. Platí to především pro ženy. Představte si, že by vás ten sympaťák u vedlejšího stolu zrovna chtěl oslovit – když budete neustále klábosit s kamarádkou, moc šancí mu nedáváte.
• Nechoďte pořád do té stejné kavárny. Vyrazte někam, kde jste ještě nebyli. Zkoumejte, objevujte.
• A pozor: stydíte se v přítomnosti opačného pohlaví? Jděte do toho a překonejte výzvu. Zapište se na lekce karate, milé ženy, nebo třeba na kurz jógy – jako muž tam nebudete mít konkurenci.

Zní to banálně, ale udělejte si „checklist“ – mnoha lidem to pomáhá vidět vlastní pokroky, které mají jinak tendenci přehlížet:

• Kolik cizích lidí jste v týdnu oslovili? Nemusí jít hned o svalovce odvedle – postačí zkraje zavést řeč se starou paní na zastávce autobusu. Postupně si troufnete na obtížnější mety.
• Kolik nových míst jste navštívili?
• Které z vašich snů jste si dokázali splnit?

Možná se to podaří a potkáte někoho, koho jste dlouho míjeli. Možná ne. Každopádně se věci začnou měnit. Krok po kroku – protože extrémní změny jsou jen zástěrkou maskující nefunkční princip, který zůstává pořád stejný. Stěhování na Zéland. Otěhotnění po tříměsíčním randění. Radikální změna profese.

Zdánlivě odvážné kroky, které spojuje jedno: měníte okolí, ne sami sebe. Tudy cesta nevede, protože štěstí, které se odvíjí od vnějších okolností, je vrtkavé. Jediné, co máte moc změnit, jste vy sami. Váš pohled na věc a váš přístup.

Je to těžká změna, ale opravdová. Možná na cestě k hledání partnera najdete sami sebe, hodně se o sobě dozvíte a leccos pochopíte. Třeba zjistíte, že dokážete víc, než si myslíte. Například zbavit se pocitu bezmoci a žít naplno. I k tomu může být dobré, když se občas život nevyvíjí přesně podle našich představ.